BakuDeku - Spolubydlící

nějak žárlíš

Minule jste četly:

Když nám léky dala tak odešla a my jsme si pohodlně lehly, každý čelem k tu druhému a začali jsem usínat.

,,Dobrou" řekli jsme ve stejnou chvíli a usnuly jsme.

..................................................

Probudila mě až rána.

Vyskočil jsem opět do sedu a když jsem se koukl na místo odkud to šlo tak jsem uviděl jak sestřičce spadl tác s jídlem.

Už bylo ráno, no ne ráno ale poledne, spali jsme až do poledne.

Chtěl jsem vstát a pomoct ji ale ona mi to zakázala.

,,Musíte ležet! Vím že by jste mi teď pomohl ale to co momentálně potřebujete je odpočinek ne pomáhat sestřičkám s jejich bordelem" okřikla mě.

Zpátky jsem si lehl a sledoval jsem ji.

,, Dobré ráno" odpověděl jsem ji na to s milým úsměvem.

,, Dobré ráno" usmála se zpátky.

Byla přísnější ale šlo vidět že má ji hezkou jemnou a milou stránku.

,,Zavolám uklízeče ať to uklidí a přinesu vak nové jídlo" řekla a odešla.

,,Co to byl za úsměv?" Ozval se žárlivý hlas Kacchana.

,,Kacchan.." otočil jsem se na něj z úsměvem, dával totiž najevo že jsem jeho a myslím že úsměv sestřičky ho ještě víc naštval, spokojeně si tam jedl svoje jídlo ale pochybuju že bylo pálivé.

,,Co to jíš?" Zeptal jsem se.

,, Nevím, řekli že se to jmenuje guláš, ale v životě jsem to nejedl.. není to tak hrozne" řekl a jedl dál.

,,Aha" kývl jsem.

,,Mohli to ale trochu víc okořenit a dát tak chilli mělo by to lepší chuť" vynadal si.

,,Kacchan pochybuju že v nemocnici ti budou dávat chvilli, ještě k tomu když si ještě pár hodin zpátky byl probodnutý nožem" vysvětlil jsem mu.

,,Hm" vydal zvuk a jedl si své jídlo dál.

,,Jsem zpět" oznámila sestřička která se z jídlem vrátila.

Moje nikdo mi přinesla k lůžku a bylo to to stejně co měl Kacchan, nějaký guláš, taky jsem to v životě nejedl tak jsem na to zvědavý.

,, Uklízečka za chvíli přijde aby jste se někdy nebo neptaly kdo to je" usmála se na mě.

Došlo mi proč to říká, kdyby náhodou to nebyly zaporáci.

,,Fajn to by ale stačilo už můžete odejít, nikdo jste předala tak jděte, ještě s sebou vemte toto" vyhodil ji Kacchana a natáhl k ní tác na prázdnou miskou a v ní lžíci.

Sestřička se na něj zamračila, tác si vazala a odešla.

,,Kacchan to bylo zlé" jemné jsem se na něj zamračil.

,,Vždyť s tebou flirtovala! Toho sis nevšiml?!" Začal vyvádět.

,,Kacchan i kdyby to tak bylo tak jsem miloval, miluju a budu milovat jen a jen tebe" začal jsem se červenat a poslal jsem mu vzdušnou pusu.

Kacchan nastavil líco a udělal že mu na něm přistála.

Jen jsem se zčervenal ještě víc a radši jsem se otočil zpět k jídlu a začal jíst aby jsem nemusel odpovídat na jeho případné otázky typu 'ty se červenáš? Proč?' a tak dále.

Rád se mě ptá na otázky na které zná odpověď jen to chce ode mě slyšet říct, ano hodně krát mi to nedojde a že mu šlo jen o to abych to řekl mi dojde až později.

Dal jsem si lžíci s pokrmem do pusy a ochutnal jsem, bylo to překvapivě vážně hodně dobré.

Jídlo jsem dojedl a mezi mým jezenim přišla uklízečka která zem vytřela a pak si i tác se snězeným jídlem odnesla.

,,Jak dlouho myslíš že tady zůstaneme?" Zeptal jsem se kacchana.

,,Dlouho mě tu neudrží, nemám v plánu tu dlouho být na to nemám ani čas" začal vysvětlovat.

,,Myslíš že to zjistili rodiče?.." zeptal jsem se a skolnil jsem hlavu, bál jsem se že se to dozvěděli přece jenom jejich rozhovor mluvil i všem.

Kacchan sponzoroval že každou chvíli budu brečet a když jsem to nevnímal tak se z jeho postele nějak dosoukal ke mě a pevné mě objal.

,,Neboj se, všechno bude dobré, ochráním tě a každý kdo se na tebe špatně jen podívá tomu ten jeho odporný ksicht tak zničím že ho ani jeho vlastní máma nepozná" začal mě hladit po vlasech.

,,Děkuju Kacchan.. miluju tě" vydal jsem že sebe.

,,Já tě miluju víc deku" zašeptal mi do ucha.

Jeho slova mě zahrála u srdce a bylo to to nejhezčí co jsem kdy slyšel a co mi kdy kdo řekl.

,,Kacchan teď už se ale hned vrať jinak se něco stane" odtrhl jsem ho z obětí a pomohl jsem mu se dostat na nohy což šlo hladce.

Kacchan se pak nějak dosoukal do své postele kde si lehl a odpočíval, ty tři kroky tam a zpátky pro něj bylo asi vyčerpávající.

Upřímně ani se nedivím, ta rána nebyla nijak malá a bylo dost hluboká, jsem rád že to přežil.

Ano nebudu myslet na to co by se stalo kdyby ne.

Oba ale žijeme a jsme šťastní a zdraví, no uzdravujeme se, ale hlavní a nejhlavnější je že jsme spolu.

Děkuji za přečtení <3

808 slov