BakuDeku - Spolubydlící

nemocnice

Minule jste četly:

,,Musíme rychle pryč" řekl, já jsem ho přestal objímat a oba dva jsme z místnosti vyšli.

Kacchan mě pevně chytil za ruku aby jsem se neztratil a šel, ja jsem šel hned vedle něj.

.................................................

Rozběhli jsme se směrem z velké místnosti a pak i z chodby kde už byl denki se serem.

,,Midoriyo!" Řekli šťastně ve stejnou chvíli.

,,Takže jsi ho našel" dodal sero.

Už vše vypadalo že bude vše dobré a mi utečenec domu ale..

,,Ne na dlouho" ozval se někdo.

,,Hihihiii, poteče krev" smála se nějaká holka.

,,A bude prach" ozval se další člověk, vsehcny hlasy jsem znal.

Ze stínu vystoupil dabi, blondýnka a Shigaraki.

,, Utíkejte!" Zavolal jsem z posledních sil.

Všichni se rozběhly že schodů pryč.

Vyběhli jsme z chalupy nebo kde jsme to byly ven a chtěli jsme už utéct ale oni se dostaly taky ven.

Dabi na nás poslal oheň, Shigaraki proměnil zem v prach a blondýnka po nás začal házet nože.

Kacchan s denkimu začali bojovat a bránit se mezitím co sero mě rychle dal do auta a zamkl mě tak abych nemohl vylézt.

Já jsem na všechny tři volal ať se vrátí do auta a utečou protože jsem věděl že jsou nebezpeční a taky se to ukázalo na tom co se stalo..

Toga kacchana zasáhla do břicha a on hned padl na kolena.

Já jsem hned začal řvát a mlátit do oken a dveří a snažil jsem se dostat pryč abych mu pomohl ale nešlo to, a ani oneforall nešel použít kvůli látce kterou jsem pořád v sobě měl.

Kacchan se skácel na zem a už tam ležel na zádech, zaporáci se stáhly na povel dabiho který se slovy 'uz jsme mu ho zranili, máme co jsem teď chtěl jdeme' a denki se serem kacchana rychle vzali a odnesli do auta.

Hrozně jsem brečel a začínal jsem slábnout, to křičení mě ještě víc unavilo a rány mi roztrhalo.

Denki odemkl auto a kacchana položili ke mě dozadu, oba si sedli dopředu a vyjeli.

,,Co se stalo?! Proč tak krvácí!!" Začal jsem panikařit.

Kachan měl otevřené oči a nevinné se na mě smál.

,,Ne ne ne ne ne, přestaň se na mě tak usmívat!" Začal jsem panikařit ještě víc což mě ještě víc unavovalo, nevšiml v tom stresu a panice že mi z boku teče krev a ne malým proudem.

On s tím nepřestával a natáhl mi ruku od krve k lícu kde ji položil.

Mě se začalo dělat před očima černo a začal se mi točit hlava, bylo mi na zvracení a nevěděl jsem co se děje.

,,Už tak budeme vydržte to!" Oznámil nám denki.

,, Všechno bude dobré, musíš zůstat silný" řekl kacchan a začal zavírat oči.

,,Neboj" usmál jsem se z posledních sil a zavřel jsem oči, nedokázal jsem je už udržet, ztratil jsem kontrolu nad svým tělem a padl jsem do bezvědomí, víc už jsem si nepamatoval..

--------------

Začal jsem se probouzet a hned první co mi došlo bylo.

,,Kacchan!" Zavřel jsem a sedl jsem si do sedu velkou rychlostí.

,,Pane Midoriyo buďte potichu a v klidu, právě jste se probudil, lehněte si" začala na mě mluvit sestřička a pokynula mě ať si znovu lehnu.

,,Kde je Kacchan?!" Začal jsem pomalu řvát.

,,Buďte sticha!" Zvýšila hlas.

,,Co?" Uslyšel jsem nejnádhernějších hlas na celém světě, byl to ospalý hlas.

,,Super a teď jste probudil pána bakuga" pleskal rukama o stehna.

Jen si povzdechla a odhrnula závěs, mě se naskytl pohled na mého milovaného.

,,K-kacchan" začal jsem brečet.

,,Deku" usmál se.

,,Dobře máte pět minut, pak se vrátím a kdyby se někdo ptal tak o tom nevim dobře? Fajn" řekla a odešla.

,,Myslel jsem si že už tě nikdy neuvidím" začal jsem brečet ještě víc.

,,Já jsem se bál o tebe.. je mi to všechno moc líto-" začal se omlouvat ale já ho přerušil.

,,Už dost.. chápu tě chtěl jsi mě jen chránit, jen.. vážně mě miluješ?" Zeptal jsem se, vím že to byla hloupá odpověď ale musel jsem to slyšet jestli to je vážně pravda.

,,Deku.. znamenáš proč mě víc než celý svět, miluju tě celým svým srdcem.. bože, važ si toho že jsem to řekl protože tohle není moje chování a pravého mě neukazuju nikomu, až na tebe" řekl.

Jeho slova mě zahřály u srdce.

,,Kacchan já tě taky tak hrozně moc miluju" usmál jsem se a ukápla mi slza štěstí.

,,Už ale neplakej, uzdravíme se a půjdeme to domu oslavit ne?" Zeptal se a udělal úšklebek.

,, Ležíš na nemocničním lůžku kvůli probodnutí břicha a ty myslíš na to jak se se mnou vyspíš?" Zeptal jsem se, sice ano chtěl bych- ALE jsme v nemocnici a.. nebudu k tomu radši nic říkat.

On se nad tím jen jemně zasmál a zadíval se do mých očí.

,,Tvoje oči jsou tak nádherně zelně smaragdové, jsou nádherné" díval se dál.

,,A tvé zas tak nádherně krvavě rubínové, jsou nejkrásnější" díval jsem se taky.

Ještě chvíli jsme se tak na sebe diváky dokud nepřišla sestřička.

,,Dobře pět minut skončilo, doufám že to nikdo nebyl, teď vám oběma dám léky a pravděpodobně po nich budete spát tak si řeknete co chcete a jdeme na to" řekla a došla prvně ke mě kde mi už do skáču začala něco nového dávat a něco vyměňovat.

,,Dobrou Kacchan" usmál jsem se na něj úsměvem a očima které patří jen a jen jemu.

,,Dobrou deku, sladké sny" řekl a mrkl.

,, úchyle" zasmál jsem se.

Sestřička se na nás dívala zajímavými vyrazí šlo poznat že je homofobidní ale s tím mi nic nemůžeme udělat.

Když nám léky dala tak odešla a my jsme si pohodlně lehly, každý čelem k tu druhému a začali jsem usínat.

,,Dobrou" řekli jsme ve stejnou chvíli a usnuly jsme.

Děkuji za přečtení <3

984 slov

Ano příběh už se blíží ke konci, napíšu ještě asi dvě až čtyři (možná pět ale to pochybuju) Kapitol a bude konec

Spíš to tak vidím na dvě nebo tři ale uvidím ;)