Pod Proudem [FF AVENGERS]

Žárovka

Auto zastavilo před základnou, a Clint se na mě podíval. Před základnou stálo pár členů z týmu. Rychle jsem zajela do sedačky, a začala zhluboka dýchat.

„Beru to tak, že počkáš v autě," ušklíbnul se Clint. Souhlasně jsem přikývla a dlaněmi si zakryla obličej. Nepotřebovala jsem je vidět, ani jsem nepotřebovala, aby viděli oni mě. Clint s povzdychnutím vystoupil z auta a šel za členy týmu.

„Tobě to teda trvalo," prsknul na něj ihned Tony. Protočila jsem oči a pohled upřela na čelní sklo. Chtěla jsem odtud, co nejdříve pryč. Převážně od Tonyho a jeho vtípků.

*Clint*

„Jak je jí?" podíval se Tony směrem k autu, v němž seděla Margo. Otočil jsem hlavu a podíval se na Margo, která si hrála s gumičkou.

„Je na tom zle, ale ne tolik, jako když ji přijali do Corvey," zakroutil jsem hlavou a modlil se, aby nás neslyšela. Možná poslední dobou není úplně sama sebou, ale agresivní je pořád.

„Super, tak proč teda nejde za námi?" nadzvednul Tony obočí. Jo, tohle už se bude hůře vysvětlovat.

„Má strach být ve společnosti více než jednoho člověka," podrbal jsem se na zátylku. Doufám, že mě Margo nesežere za vyzrazení této informace.

„Proč přesně jsi mě zavolal? Mám sestru, o kterou se teď potřebuji postarat," protočil jsem oči. Bál jsem se, že Margo mezitím dostane v autě záchvat úzkosti. Bylo to dlouho, co jsme se neviděli. Návštěvy v Corvey měla omezené, a já musel chodit na mise, a starat se o svou rodinu. Vídal jsem ji zhruba dvakrát nebo třikrát do roka.

„Fury s námi všemi chtěl mluvit, ale to bylo před dvěma hodinama," pokrčil rameny Tony.

„Byl jsem pro ni," povzdychnul jsem si, a kývnul hlavou směrem k autu.

„My víme. Nicméně, víš o té explozi v Traviorské laboratoři?" podívala se na mě Nat.

„Margo tam pracovala. Byla jednou z osmi přeživších, proč?" nadzvednul jsem obočí a dal si ruce do kapes. Vůbec se mi nelíbilo, kam tohle téma vede.

„Řekla něco o té látce, kterou zkoumali?" podíval se na mě už naštvaně Tony. Zakroutil jsem hlavou. Tohle bylo ještě horší než výslech rodičů.

„Ta látka, kterou zkoumali byla mimozemského původu," přikývla Natasha a podívala se na Margo.

„Jak se dostala na Zemi?" překvapeně jsem se podíval na Nat i Tonyho. Nevím, co mě znepokojovalo víc. Jestli to, že má sestra byla u exploze mimozemské látky, nebo to, že se vůbec něco takového dostalo na zem.

„V roce dva tisíce dvanáct při útoku na New York. Pamatuješ si?" protočil oči Tony. Otočil jsem se k Margo a vytřeštil oči.

„Clinte, když to Fury zmínil, Thor se hned začal zajímat. Prý nejde přežít tak silnou erupci v takové blízkosti," zakroutila hlavou Nat.

„To nejde u ničeho," pokrčil rameny Tony.

„Nebude vzteky zelenat, jako Bruce, že ne?" nadzvednul jsem obočí. Fakt si nedovedu představit Margo, jako zelenou běsnící horu. Maximálně, jako běsnící saň, ale toť vše.

„Ne. Fury právě nechává prohledat tu laboratoř," zakroutila hlavou Nat.

„Tak jako tak, s tvou sestrou rozhodně bude něco zle. Byla vystavena explozi látky mimozemského původu. To nelze přežít bez následků," zakroutil hlavou Tony.

„Bez následků? Má popálenou tvář trvale, deprese, sebevražedné myšlenky a její psychický stav je...ona je časovaná bomba," rozhodil jsem rukama.

„Bez fyzických následků," protočil oči.

„A víš co? Zajdu se tvé sestřičky zeptat, zda nemá nutkání vzteky zezelenat," ušklíbnul se a rozešel se k autu.

„Tony, ne!" křiknul jsem, ale marně. Tony už byl u auta a otevřel dveře. Ta mě opravdu zabije.

„Čau, prcku," ušklíbnul se a opřel se o dveře auta. Za tohle mě Margo přerazí. Složil jsem si obličej do dlaní a zakroutil hlavou.

„Čau," odfrkla si a odvrátila pohled od Tonyho. Opravdu mě zabije. Umřu rukou své sestry. Už chápu, jak se cítí Thor.

„Nechceš nám říct, co za látku jste to zkoumali?" nadzvednul obočí. Margo se zasekla a stiskla si rukávy od mikiny. Tohle není dobré, opravdu ne.

„Ne, protože to sama nevím. Nebyla jsem to já, kdo ji zkoumal, ale můj kolega, já byla pouze asistent," protočila oči. Tony se zadrhnul a podíval se na mě a Nat. V tu chvíli jsme měli všichni tři stejný výraz. Nikdy nemluvila o tom, co přesně se tam stalo.

„Kde jsi byla, když to bouchlo? Je to opravdu hodně důležitý," přikývnul Tony. Margo se obrátila k němu.

„Na druhé straně patra, byla jsem třetí nejméně zasažená," zakroutila hlavou a překvapeně koukala na Tonyho, kterému to začalo šrotovat v hlavě.

„Okay, děje se snad něco?" zamrkala očima a vyskočila z auta. Tony byl překvapený, ostatně to i já s Nat.

„Pamatuješ si, kdo přesně vedl ten výzkum?" podíval se Tony na ni a stoupl si přímo před ni. Vypadalo to dost komicky, byli stejně vysocí.

„Josh Lawey," podívala se zpříma na Tonyho. Podíval jsem se na Tonyho a rozešel se k nim. Postavil jsem se mezi ty dva a odstrčil je od sebe.

„To by stačilo. Je to moje sestra, zkoušej si to jinde," prskl jsem na Tonyho, kterému pouze zacukaly koutky.

„Musím zavolat Furymu. Tohle hodně věci mění. Nicméně, rád jsem tě zase viděl, Margo," pokrčil Tony rameny a odešel k základně.

„Co přesně se děje?" podívala se nejistě na mě Margo.

„Všechno ti řeknu. A teď pojď," pokrčil jsem rameny. Margo s přikývnutím nastoupila do auta, zavřela za sebou dveře a připoutala se. Udělal jsem přesně to samé.

„Už mi to řekneš?" nadzvedla obočí. Snažil jsem se to vše zpracovat. Hlavou mi šrotovaly všechny možné varianty události. Zda je možné, že to Josh přežil, nebo to nepřežil. Zda to nějak poznamenalo fyzicky mou sestru, ale kromě popáleniny na tváři jsem si ničeho nevšimnul. Nastartoval jsem auto a rozjel jsem se pryč ze základny.

„Řeknu, ale první to musím sám pochopit," zakroutil jsem hlavou. Margo se na mě překvapeně podívala. Tonymu to očividně došlo hned, proto tak rychle utekl. Nebylo by na škodu, kdyby mi to řekl.

„Clinte, pozor!" sotva jsme vjeli na silnici, cestu mi zatarasila chodící vánoční dekorace, která se nám postavila přímo před auto. Dupnul jsem na brzdu, a auto se zastavilo pár centimetrů od žárovky.

„Co to do prdele je?" překvapeně jsem zamrkal očima. Žárovka se podívala naším směrem. Celé jeho tělo svítilo červeno-modře, na obličeji měl nasazenou nějakou zvláštní masku, a pomalu mířil k autu.

„Margo, ať se děje, co se děje, nevystupuj z auta. Rozumíš?" podíval jsem se na ni, odepnul pásy a vystoupil z auta. Tohle ještě bude bolet.

Hola amigos.
Jsem zvyklá na své psycho sny, ale že mě vzbudí infarktový stav, kvůli tomu, že se mi zdálo, že vážím 100 kg, to je moc i na mě.😂
To radši ten sen s mluvícíma palačinkama.
Jinak, další kapitola je tady. Co si o tom zatím myslíte?:))