Pod Proudem [FF AVENGERS]

Starý Tchoř

Stála jsem na chodbě a poslouchala rozhovor některých členů týmu. Byla jsem ráda, že o mně nevědí, v té chvíli by konverzaci nejspíše utnuli.

„Nemá to absolutně pod kontrolou," prskla nepřívětivě Wanda. Nejspíše byla naštvaná za to, co jsem jí udělala s fénem.

„Ví o těch schopnostech pár týdnů, nemůžeš ji vinit za to, že je nekontroluje," protočil oči Clint.

„Bude chvíli trvat, než se to vše naučí. Vždyť ta holka je ráda, že vůbec je venku ze cvokhousu," pokrčil rameny Tony.

„Možná si ji tam měli ještě chvíli nechat," odfrknul si Sam. Opřela jsem si hlavu o zeď a rozmrkala slzy.

„Same..." napomenul jej Steve.

„Vím, že naučit se ovládat své schopnosti je složité, ale to, co tam předvedla bylo šílené. Pokud se ta holka nedá do pořádku, bude lepší, když bude izolovaná od všech," zakroutil hlavou Thor. V místnosti se rozhostilo ticho.

„To je trochu přehnané, nemyslíš?" optal se mírně rozhořčeně Steve.

„Určitým způsobem má pravdu. Margo je nebezpečná v tuhle chvíli. Její schopnosti pohání hlavně emoce, ne? Ta holka po té nehodě necítí nic než bolest, smutek a vinu. Je chodící časovaná bomba," povzdychla si Nat.

„Zavřít ji někde mimo není řešení," odvětil hned Tony.

„Ale mně si to udělal," prskla na něj naštvaně Wanda. S povzdychnutím jsem nechala stéct jednu slzu po tváři, načež mi zajiskřily prsty.

„To byla jiná situace," odvětil Wandě Tony a varovně na ni ukázal prstem.

„Ano, s Wandou si nespal," řekl Sam pobaveně a koutky mu zacukaly do úšklebku. Místností se opět rozhostilo ticho. S povzdychnutím jsem vešla do místnosti a všechny pohledy se obrátily na mě.

„Když už mě chcete rozebírat, alespoň bych mohla být u toho, ne?" nadzvedla jsem obočí a založila si ruce na hrudi. Všichni členové si mezi sebou vyměnili pohledy.

„Margo..." začal Steve.

„Já vím, že nemám své schopnosti pod kontrolou. Ráda bych se to naučila kontrolovat, abych nikoho neohrozila, ale jak řekla Nat. Od exploze v Ravelan jsem naprosto mimo. Nejsem už taková, jako dřív, pořád si vyčítám, co se tam stalo, a mám před očima své hořící kolegy pokaždé, když zavřu oči," zakroutila jsem hlavou.

„Jak dlouho si nás poslouchala?" podíval se na mě nevěřícně Sam.

„Zhruba od „Jde o Margo", to jsem si nemohla nechat ujít," odsekla jsem mu.

„Já nevím. Jediné, co z toho vyplývá mě, tak že se musí dát do pořádku po psychické stránce, a pak nebude chodící zásuvka," pokrčil rameny Tony. Pousmála jsem se a podívala se na něj.

„Na to má antidepresiva...očividně..." Sam větu nedokončil, když si všimnul, že jej Clint propaluje pohledem.

„Kruci! Já věděla, že jsem na něco zapomněla!" křikla jsem najednou. Zapomněla jsem si vyzvednout antidepresiva z lékárny. Rozběhla jsem se pryč z místnosti. Za sebou jsem slyšela pouze Clintův a Tonyho smích.

V půlce chodby jsem se zastavila a zarazila se, když mi došlo, že nemám řidičák a nemůžu si pro ně zajet. S hlasitým zabručením jsem to otočila zpátky připravena požádat Tonyho o odvoz.

„Myslím, že přece jenom bude v pohodě," uchechtnul se Tony.

„Budu, ale potřebuju, abys mě hodil do lékárny. Nemám řidičák," odfrkla jsem si.

„Já tě tam hodím," ozval se hned Clint.

„Zapomeň. Naposledy, když jsem s tebou jela, tak auto skončilo na střeše. Tobě, jako řidiči jsem zcela přestala důvěřovat," s úšklebkem jsem na něj ukázala prstem. Tony se pouze pobaveně ušklíbnul a rozešel se mým směrem.

„Rychle, než schytám šíp do zad," šeptnul směrem ke mně a v rychlosti se vytratil ze společenské místnosti. S uchechtnutím jsem zakroutila hlavou a pomalu se rozešla za ním.

***

Auto zastavilo kousek od lékárny, a já rychle vystoupila. Po incidentu na silnici, nechci býti v autě déle, než je třeba.

„Už vím, jak se cítí taxikáři," pokrčil rameny Tony.

„Škoda, že ne z fake taxi, co?" ušklíbla jsem se, čímž jsem si vysloužila slabou ránu do ramene.

„I tohle je obdivuhodná práce. Ty slečny by si zasloužily více uznání," poukázal prstem a koutky mu zacukaly do úsměvu. Zakroutila jsem hlavou a vešla do lékárny, kde se to hemžilo lidmi.

„Nedostaneš panický záchvat, že ne?" podíval se na mě se zvednutým obočím. Zhluboka jsem se nadechla a zakroutila hlavou.

„Super, protože jdeš na řadu. Hodně štěstí," ušklíbnul se a strčil mě dopředu. Zadrhla jsem se při pohledu na lékárnici, která vypadala stejně příjemně, jako prdy starého dědy. A taky stejně voněla.

Chvíli jsem na ni pouze němě koukala, poté jsem jí podala recept na prášky. Ta se na mě pouze nedůvěřivě podívala, jako bych byla ze Sírie. Několikrát zamumlala, že jsem nevychovaná, poté mi se zamračením podala léky a já zaplatila.

„Nevychovanec," zamumlala si pod knírek, který šel na světle nádherně vidět.

„Tchoř jeden stará," odvětila jsem jí s úsměvem a společně s Tonym se vytratila z lékárny. Ten se pouze potichu chechtal.

„Něco vtipného?" nadzvedla jsem obočí. Tony si zakryl pusu a zakroutil hlavou.

„Máme celé odpoledne pro sebe. Co takhle někam zajít?" pousmál se. Souhlasně jsem přikývla a chtěla se rozejít pryč, ale Tony mě zachytil.

„Má cenu se ptát, co se děje? Nebo mám tipovat?" nadzvednul obočí. S povzdychnutím jsem pokrčila rameny. Sama jsem neměla ponětí, co se děje.

„Já nevím, Tony. Poslední dobou...poslední čtyři roky. Cítím se prázdná, jako bych byla naprosto sama. Vlastně, cítím se jako bych tu ani nebyla, jako bych už dávno byla mrtvá, a ve svém vlastním životě byla pouhým divákem," zakroutila jsem hlavou.

„Margo, to, co se stalo už zpět nevrátíš. Nebyla to tvá chyba. Musíš se posunout dál, nemůžeš být navždy zaseknutá," pousmál se a vtáhnul si mě do objetí.

„Ale já jsem. Nedokážu jít dál, dokud nebude po všem," zašeptala jsem. Věděla jsem, že mě slyší. Byl jediný, kdo vnímal. Kdo poslouchal...

Hola amigos.
Orientujete se v tom alespoň trochu?
Je tu někdo, kdo to nechápe?