Pod Proudem [FF AVENGERS]

Epilog

Všichni jsme byli ve společenské místnosti. Já stála v rohu, co nejdále od všech přítomných. Věděla jsem, že mě nevidí, nemělo smysl být jim nablízku.

„Stejně si stojím za tím, že bychom to měli oslavit," odfrknul si uraženě Tony. Koutky mi zacukali do úsměvu.

„Ty slavíš vše. Včetně ostříhání nehtů," protočila oči Nat.

„Ale tohle je skvělá příležitost," poukázal na ni prstem.

„A co není?" uchechtnul se právě příchozí Clint, který v náruči svíral Nathaniela.

„Zrádče," podívala se Nat s vážnou tváří na Nathaniela, který pouze polekaně kouknul na Clinta. Poté jej Nat s úsměvem objala.

„Co tu děláš? Nebyl si náhodou v penzi?" nadzvednul obočí Tony.

„Byli jsme na hřbitově, na hrobě Margo, tak mě napadlo, že se zastavím," podrbal se nervózně na zátylku. Lila už běžela za Nat, Cooper si zvědavě prohlížel Buckyho ruku a Laura s Clintem se pustili do rozhovoru s ostatními.

S povzdychnutím jsem šla blíže k nim a na všechny se podívala.

„Je na lepším místě," pousmála se Nat na Clinta.

„Co ta pochmurná nálada příteli? Dnes máme oslavovat," ozval se mu hned u hlavy Thor, který nejspíše celou dobu neposlouchal. Clint pouze zakroutil hlavou a odešel za Laurou.

„Je to těžký. Vždy jsme měli pouze jeden druhého, nikdo jiný tu pro nás nebyl. Na vše jsme vždy byli sami. Nejsem smířený s tím, že zemřela, a ani se s tím nesmířím," zakroutil hlavou.

„Já vím, ale musíš ji nechat jít," šeptla Laura směrem k němu. Se slzami v očích jsem šla za Clintem, který držel v náručí Nathaniela a Laurou.

„Přála bych si tu být stále s vámi. Chtěla bych sledovat, jak tvé děti vyrůstají, přála bych si strávit více času s tebou, protože jsem ti nikdy nestihla říct, jak moc mi na tobě záleží, ale nejde to. Zemřela jsem patnáctého srpna dva tisíce sedmnáct při explozi v laboratoři," se slzami jsem se podívala na všechny zde přítomné. Clint držel v náručí Nathaniela, a byl naživu. To pro mě bylo nejpodstatnější, vědomí, že je v pořádku.

„A nic z tohohle se nikdy nestalo," zakroutila jsem hlavou.

Nebyla jsem připravena zemřít a vzdát se své jediné rodiny, což byl možná důvod, proč jsem se vepsala do děje, ale musím už odejít. Musím je nechat žít jejich životy, jsou šťastní.

Nic z tohohle se vlastně nikdy nestalo. Poslední, co si pamatuji, je, jak křičím na Joshe.

Možná Clint nebyl ten, kdo mě nechtěl nechat jít, to já nechtěla odejít. Nechtěla jsem jej tu nechat, potřebovala jsem mít jistotu, že je v pořádku. Jsou to už čtyři roky, je víc než v pořádku. Jen si to nechce připustit.

„Budeš mi chybět, bratře," se slzami v očích jsem se naposledy podívala na Clinta, který sklesle koukal na Lauru. Bolelo mě jej takhle vidět, ale každý jednou zemře.

Má rodinu, nebudu tu dále strašit, když vím, že bude v pořádku. Možná se jednoho dne znovu střetneme, ale doufám, že to bude co nejpozději. Svět ho ještě stále potřebuje.

„Sbohem."

Hola amigos.
To jste nečekali, co?:)
Děkuji Vám všem za přečtení, vote a komentáře. Hodně to potěšilo.
Jo, vím. Tyhle kecy patří do samostatné kapitoly, ale jsem v tom mizerná, jak víte. Doufám, že se sejdeme u jiného příběhu.
Nicméně. Chtěli byste ještě část z neodpovězenýma otázkama + vysvětlivky? Jestli ano, tak otázky napište do komentáře:)
Shiit, jsem zněla jak youtuber. Seru na psaní, jdu točit na YouTube!😂
Edit: V médiích najdete edit na celou FF Pod proudem. Na to, co bylo napsaný i na to, co ne. Písnička se jmenuje Wiz Khalifa ft Charlie Puth-See you again, ale to asi říkat nemusím, ne?😅