Nebožtíci přejí lásce

5. Párovací párty

Jakmile všechny renovační práce na Baker Street skončily a John s Rosie byli komplet nastěhovaní, trvala paní Hudsonová na tom, že musí uspořádat párty.
Kupodivu ani Sherlock proti téhle myšlence moc neprotestovat. Podle něj byla malá Watsonová v podstatě zázračné dítě a zasloužila si být patřičným středem pozornosti.
Krom obligátního Grega a Molly, přišel i Angelo, Stamford s manželkou,Wiggins byl vzat na milost paní Hudsonovou, z yarderů přišli i Dimmock, Hopkinsová a Donovanová a kupodivu i Anderson se svou současnou přítelkyní..
Na naléhání paní Hudsonové pozvali i rodiče Holmesovi, Sherlock sice protestoval, že určitš budou zas na cestách, ale John souhlasil, že by to bylo hezké. Nedávno přišli o dvě ze svých dětí, tak třeba ocení veselejší událost. Na to Sherlock nic neřekl, ale přestal reptat.
Byt tak byl docela slušně zaplněný, i když člověk nepočítal dva neviditelné účastníky. Mary si atmosféru docela užívala, protože mohla komunikovat s dcerou, aniž bylo někomu nápadné, na co holčička v takovém množství lidí reaguje.
To Mycoft se cítil nesvůj a vrhal provinilé pohledy na své rodiče. Ovšem staří Holmesovi se zdáli dobře naladění a rozplývali se nad malou Rosie.
John děkoval Molly, že jim byla v posledních týdnech tak často k ruce a vyjádřil obavu, zda ji hlídání moc nezatěžovalo.
„Ale kdepak, Rosie je zlatíčko a krom toho mi občas přišel pomoct Greg ... eeeh inspektor Lestrade." začervenala se patoložka.
Donovanová v tu chvíli špitla paní Hudsonové: „V Yardu jsme na ně uzavřeli sázku, nechcete se přidat?"
Hned se kolem nich shluklo malé kolečko, které polohlasně nadhazovalo, kdy inspektor pozve konečně Molly na opravdové rande.
Sherlock se ušklíbl a pravil. „Jste všichni vedle, bude to už do konce tohohle týdne!"
"Taky bych řekla!" konstatovala Mary a zatím co detektiv Lestrada mírně ztrapnil, když všem odhalil dedukci o lístcích na konzert, Mary napadlo, že Mycroft najednou hledí velice melancholicky.
„Rande! Lidé s tím nadělají!" poznamenal hořce.
„No taky jsem jich řadu stihla, už coby teenager a vůbec to nebylo marný! ... A co vy?"
„Nikdy jsem neměl na takové hlouposti čas." odpověděl Mycroft odměřeně, ale nepřestával koukat na stříbrovlasého inspektora, momentálně rudého až za ušima.
„Hm ... ale neříkejte, že vás nikdo nikdy nezkusil pozvat. Můj typ sice nejste, ale pro někoho je tenhle seriozní zjev spolu s aureolou moci atraktivní."
„Lady Smallwoodová!" nakrčil politik nos: „Ta studená osoba by neměla šanci, ani kdyby to byla poslední bytost na planetě! Ale bylo by netaktické, říct jí to do obličeje."
„Teď už můžete! Třeba jí běžte v noci postrašit!" rozesmála se Mary, ale Mycroft se dál tvářil vážně.
„Ale snad jste měl i lepší nabídky."
„Moje asistentka – Anthea si krátce po přijetí dělala nějaké naděje, než se úspěšněji přeorientovala na mého hlavního bodyguarda. Ačkoliv je tisíckrát přijatelnější než madam Smallwoodová, jednak neschvaluji románky na pracovišti a pak také ... hm ..."
„Nebyla váš šálek čaje?"
„Tak nějak."
„A někdo, kdo váš šálek čaje je? Koho byste býval pozval vy? ... Třeba jeden schopný, stále dobře vypadající policajt?"
„Nemá cenu oddávat se bláhovým snům. Znám ... tedy znal jsem Inspektora Lestrada přes deset let a od začátku bylo zjevné, že je to člověk toužící po rodinném životě, jaký mu bývalá paní Lestradová nebyla schopna poskytnout.
I kdyby snad zareagoval na mé případné návrhy, ani já bych nenaplnil jeho potřeby. Nebyl bych ochoten vzdát se své kariéry a očekával bych, že se plně přizpůsobí on."
„Já vlastně za celou svou kariéru na tyhle věci taky neměla moc času." připustila smutně Mary: „Teprve, když jsem se stala Mary Morstanovou, mohla jsem zas dělat spoustu normálních věcí – jako třeba vyjít si na rande.
Možná jste to měl taky zkusit – vykašlat se na britskou vládu a stát se někým jiným."
„Kdepak drahá Mary, to by byla jen další iluze, maska. Nemůžeme změnit, kým v jádru jsme. Slečna Hooperová bude pro inspektora mnohem lepší, poskytnou si vzájemně, co potřebují.
I ona si zaslouží lepší osud, než beznadějně toužit po mém bratrovi."
„A Sherlock si zaslouží víc než jen marně toužit po Johnovi – jen to řekněte, stejně si to myslíte!" hořce dodala Mary.
„Nechtěl jsem být až tak moc kousavý!"
„Ale máte pravdu. Zkusila jsem něco, čeho jste se vy rozumně vzdal: udržet Johna ve vztahu, který mu nedává, co potřebuje."
„Hm, za živa jsem si takové myšlenky nepřipouštěl, ale dnes mne občas napadá, že jsem si občas mohl dopřát ... třeba jen nezávaznou schůzku, ... když ne s inspektorem Lestradem, tak s někým jiným. Možná bych i já našel, co jsem potřeboval, kdybych tomu dal šanci."
„No naše šance už jsou definitivně pod kytičkama ..." chmurně uzavřela Mary, ale než stihla pokračovat, ozvaly se z přízemí rozčilené hlasy. Celá společnost se tak přesunula na schodiště.
Dole ve dveřích do Sherlockovy nové laboratoře na sebe štěkali Anderson s Donovanovou, vedle které stála Stella Hopkinsová a škodolibě se culila. To Andersonova přítelkyně se tvářila kysele a stála trochu stranou.
„Co je to tady za kravál!" zlobila se paní Hudsonová.
„Ty dvě se tady ... ony se tady ..." ukazoval rozčilený Phil na svou bývalku a její kolegyni.
„A co je ti do toho?!" vyjela po něm Sally.
„Je to neslušné, jste tady na návštěvě!" Andersonovi přeskakoval hlas.
„My jsme nikoho nepohoršily ani nerušily, pane Andersone!" odpověděla Hopkinsová a jedovatě pokračovala: „Ostatně, co jste tu chtěli provádět vy dva, co? A myslím, že vaší slečně se tenhle žárlivý výstup moc nezamlouvá." pak se obrátila k Sally: „Co kdybychom si daly nahoře ještě jednu rundu a pak se rozloučily?"
Společnost se spochechtáváním vrátila nahoru, Andersona jeho partnerka s vražedným výrazem odtáhla za ruku, jen Mary s Mycroftem zůstali v chodbě a ještě se chvíli smáli.
„Možná, je načase, abychom taky uspořádali jedno rande!" nadhodila Mary, když se uklidnila.
„My dva?"
„Nebojte se, my dva tam budem akorát za křeny – jen nebudem tak nápadní!"