Listopadová deprese, nejen listy padají dolů.
Cítím se hrozně, strašně, jak nohy stolů.
S tíhou váz, které jsou po okraj plny mou vodou,
přetékají na lak, dřevo, pak hranami stolu.
Rýhy a proklaté zápisy z modrého pera,
inkoust je cítit jak síra jdouc z pekla.
Okraje zátkami ztrhané, nahý po celém těle,
je to má podoba, bez oken řezaná cela.
Spálil bych všechno, jediná ven to cesta,
není však zrádce, který zradí své smysly.
Proto ponesu dál tíhu rukou jdouc z křesla,
jež nazývá se matkou i planetou zemí.
