Me & You [TodoDeku]✔️

normální den..asi

Ráno mě vzbudil budík, díky kterému jsem zjistil že jdu vlastně do školy a musím ještě před školu na intr si tam dát věci jelikož o víkendech tam většinou nejsem a jsem tady, protáhl jsem se a šel dolů se nasnídat.
Mamka tu zase nebyla, jako každé ráno, do práce totiž vyráží dřív než se probouzím a vrací se až kolem 5-6 hodiny odpoledne.
Dneska jsem měl od mámy přichystané palačinky s nuttelou, po tom co jsem to dojedl jsem se šel převléct a pak udělat ranní hygienu, moje vlasy zase nespolupracovaly a tak jsem to nechal být, vzal si můj žlutý batoh a tašku s věcma, zamkl a vydal se na intr a pak do školy.
U školy na mě mávala Uraraka a Lida, tentokrát tam čekal i Shoto, většinou totiž chodí dřív do školy a tak jde do třídy, no jo no holt jsem lenivej ale tak co.
Jakmile mě Shoto zaregristroval podíval se mi do očí a já se zčervenal, když jsem přišel blíž pozdravil jsem se s nimi a šel do třídy.

Iida: doufám že jste se pilně učili na ten test angličtiny!
Uraraka: jo jo nějak to zvládnu...snad a co ty Deku?
Izuku: cože?! uhmm... upřímně ani jsem nevěděl že máme psát dneska a a jaksi jsem asi v háji, angličtina není moje silná stránka (nechci se vytahovat ale mě angličtina jde docela dobře😌😂)
Shoto: já ti pomůžu, budu tě učit o přestávce.
V tu chvíli jsme se na něj všichni otočili a koukali jsme se na něj takovým pohledem jakože to vážně?! On mluví a ještě k tomu chce učit Midoriyu?!
Nebylo to myšleno zle ale Todoroki-kun není ten typ člověka co mluví, jasně že sem tam něco řekne, ale i tak..
Kouknul jsem se na něj vděčným pohledem.
Izuku: děkujuu Todoroki-kun.
Shoto: nemáš za co Izuku.

Dekuovo myšlenky budou ve *hvezdičkách*
*Počkat počkat počkat...on mi řekl jménem?! Ne že by se mi to vadilo, ale něco mi tu uniká, ..musím se už přestat červenat*
Došli jsme do třídy a posadili se do lavic, seděl jsem s Urarakou, připravil jsem si věci a čekal na učitele.
Zazvonilo a do třídy přišel jako vždy znavený Aizawa a začal svůj výklad. Hodina uplynula rychle, stejně jsem ani nedával pozor a koukal z okna na rozkvetlé Sakury.
Z mého nic nevnímání mě vyrušilo poklepání na rameno, když jsem se ohlídl stál tam Shoto a koukali jsme si přímo do očí.

Shoto: ty hele, nechceš se teda učit na tu angličtinu?
Izuku: J-jo jasně T-Todoroki-kun
Shoto: Shoto
Izuku: huh?
Shoto: říkej mi Shoto
Izuku: tak d-dobře ^u^

Shoto si sedl na místo Uraraky protože ta stejně šla za Minou a holkama.
Todoroki mi začal vysvětlovat, něco málo jsem pochopil, ale stejně jsme neměli moc času protože takhle přestávka byla krátká a tak si zbalil věci
S: tak příští přestávku.
I: j-jo děkuju Todo- teda teda Shoto.
S: nemáš za co.

A odešel ...

Další přestávku si ke mě zase sedl a doučoval, v půlce přestávky jsem to všechno pochopil.
I: ty To- Shoto? Asi už to chápu
S: to jsem rád
Pousmál se a úlevně si oddychl
*On se pousmál omg, to je snad poprvý co se to stalooo a ještě k tomu na MĚ!?*
S: no nic tak já si půjdu sednout
*Nechci aby šel, ale tak zase nevím o čem si s ním povídat*
I: tak dobře

Zase odešel...

Zakoukal jsem se z okna a přemýšlel.

Shotovo pohled:

Ach Izuku kdyby jsi tak věděl jak moc jsem do tebe blázen, už od tý doby co jsem tě viděl poprvé jsem se zamiloval až po uši, ale nevím jak ti mou lásku vyznat, moc se neotevírám takže nevím jak o tom mluvit, asi bych to měl nejdřív říct nějaký holce třebaa aa Uraraka ta ho zná hodně dobře ne? Mohla by mi pomoc snad..z přemýšlení mě vyrušil zvonek co oznamoval hodinu.

Time skip na konec poslední hodiny:

Pohled Midoriyi:

Zbalil jsem si věci a šel jsem s Urarakou a Lidou na oběd, tam jsme si povídali a smáli jako vždy.
Po obědě jsme šli ke skříňkám, Lida se omluvil že spěchá tak na nás nečekal, chtěli jsme vyjít jenomže v tu chvíli Todoroki zastavil Uraraku že s ní potřebuje mluvit a tak jsem šel domů sám.

Todoroki:

Urarako? Uhmm potřebuju si promluvit.
U: jo jasně a o čem?UwU
S: noo jakože někdo se mi líbí nevím jak mu to mám říct, protože nikdy jsem moc city neprokazoval.
U: první věc ..kdo to je? Neboj nikomu to neřeknu tedaa možná holkám, ale vážně my to nikomu neřeknem.
Vychrlila na mě Uraraka..
S: noo.. jeho jméno je Izukuu ..
U: aww vážně ?! Moc by vám to spolu slušelo takže poslouchej....

A začala mi radit co a jak
Po tom co jsem přišel do svého pokoje na koleji, jsem si udělal úkoly a chystal si věci na zítra, když jsem si lehl tak jsem řekl ,,tak zítra Izuku" jen tak do prázdna.

Doufám že se vám tahle kapitola líbila, jakoby je to moje první knížka, nebo spíš pokus o to, no nic tak zas příště
Čauko <3