Hazbin Hotel - Krásnější než měsíc (pomalé aktualizace)

9. Zlomená

,,Musíme si promluvit." Řekl Alastor. Nejistě jsem kývla a podívala se směrem k Vaggie a Charlie. ,,Tak, mi půjdeme. Kdyby si něco potřebovala, tak zavolej." Řekla Charlie a chytila Vaggie za ruku. Ta chtěla nějak protestovat, ale než stihla cokoliv říct tak už ji Charlie dávno vyvedla z pokoje a zavřela za sebou dveře.

Chvíli bylo ticho, než jsem se na Alastora podívala smrtelným pohledem a promluvila. ,,Tak, co po mě chceš?" Alastor se zasmál a řekl. ,,Ale, ale, ale...měla by si mluvit víc vděčným tónem, když jsem tě zachránil...už po druhé..." Chvíli jsem byla zticha a pak zamumlala. ,,Děkuji..." ,,Co to bylo? Víš moc tě neslyším přesto tvoje ego drahá." ,,Říkala jsem děkuji! Děkuji za to, že si mně zachránil..." Zařvala jsem.

Pohled Alastora

Nepřestává mě udivovat. Přesto všechno, co se mezi náma stalo v knihovně a u baru, tak se na mně nebojí řvát...a chovat se ke mně jako k průměrnýmu démonovi. Pomyslel jsem si. ,,Co se s tím robotem stalo?" Zeptala se. ,,Zničil jsem ho, co jiného..." Řekl jsem hrdě a ona na to začala...brečet?! Řekl jsem snad něco, co jí urazilo? ,,Eh, řekl jsem snad něco špatně dráha?" Zeptal jsem se docela nejistým hlasem.

Ještě nikdy jsem ji neviděl brečet, ani bych to od někoho jako je ona nečekal. Vždycky se snaží být drsná a chránit druhé...nikdy jsem to nepochopil...démony, kteří se snaží pomáhat těm kteří o to nestojí... Nemůžu jsi pomoct, ale když ji takhle vidím tak se cítím...divně.

,,Bolí to..." Vytrhla mně z myšlenek. ,,Cože?" Řekl jsem nechápavě. ,,Nechtěl to udělat..."

Pohled Veroniky

,,Nechtěl to udělat..." Řekla jsem a utřela si slzy. Proč? Proč jsem musela ukázat mou slabou stránku zrovna před ním? Pomyslela jse.m si a podívala na něj. Jeho tvář neukazovala nic jiného než čistou zmatenost...i když se to snažil ze všech sil skrýt, tak jsem ho prokoukla. Ani se mu nedivím...asi si musí myslet, že jsem se zbláznila.

,,Myslíš toho robota, že ano dráha?" ,,Ale, jak-" ,,Já už vím, kdo si zač Veroniko..." Ví to... ,,Co teď?" Zeptala jsem se ho. ,,To mi řekni ty drahoušku...víš, proč si omdlela?" On to ví... ,,Co se mnou je?" Řekla jsem zlomeným hlasem, který už jsem se nesnažila ani skrýt. Nevím, proč ale... možná že se mi to jenom zdá, ale připadá mi jako by sdílel mojí bolest... Zhluboka se nadechl a řekl... ,,Je mi to líto Veroniko, ale..."

O několik hodin později

,,Doopravdy si jsi jistá?" ,,Ano, chci aby si mně trénovala ty. Už jsem ti to říkala několikrát a navíc...to já bych měla být ta, co se takhle ptá vzhledem k tomu jak ses ještě před pár hodinami cítila..." Odpověděla mi Vaggie. ,,Já vím. Já vím..." ,,Takže..." Řekla provokativně Vaggie. Povzdechla jsem si. ,,Dobrá, tak teda začneme..."

Nevím ani jak dlouho jsme tam takhle byli, ale nemohla jsem přestat myslet o tom co se mi zdálo a už vůbec ne o tom, co mi řekl Alastor. ,,Hej, Verčo!" Rychla jsem se vytrhla z myšlenek a zvedla svůj zrak z podlahy. ,,Posloucháš mě?" Zeptala se Vaggie. ,,Ne- teda jo! Já..." Vaggie se na mě podezřele, ale zároveň i starostlivě podívala. ,,Promiň..." Vysoukala jsem ze sebe. Vaggie si jenom povzdechla a posadila vedle mě.

,,Víš, že se mi můžeš se vším svěřit. Že ano?" Neodpověděla jsem jí. ,,Možná že- " ,,Nemůžu tě trénovat..." Skočila jsem jí do řeči. ,,Cože?! Ale proč?" ,,Nejsem toho hodná." Řekla jsem chladně skoro bez emocí. ,,O čem to mluvíš? Vždyť jsem tě viděla jak si bojovala. Ze všech démonů, co znám umíš bojovat nejlépe a taky- " ,,Prostě to nedokážu!" Vykřikla jsem na ni. Nechtěla jsem na ni křičet, ale já prostě...hrozně to bolí. Jsem teď naprosto zlomená...

Vaggie se na mě jenom nevěřícně dívala a čekala jestli budu pokračovat. ,,Nemůžu...už ne. Nejsem...já nejsem..." ,,To nic" ,,Ne! Já bych chtěla rozumíš?! Snažím se a chci, ale vždycky když někoho nechám aby zboural ty bariéry kolem mého srdce, tak ho ztratím! A teď?! Mohla si umřít...Charlie mohla umřít! Samotná princezna pekla a následnice trůnu! A já- já jsem...nezachránila jsem vás. Nedokázala jsem vás ochránit...mohli jste umřít..." Řekla jsem se slzou stékající po mé tváři. 

Pohled Vaggie

Nedokázala jsem uvěřit tomu, co právě teď řekla. Vždycky byla tak silná a sebevědomá, ale teď? Nic jsem ji na to neřekla a místo toho jí obejmula. Ano, já vím že se většinou moc ostatních nedotýkám...teda kromě Charlie. Ale u ní to bylo jinak, nějakým způsobem jsem jí prostě věřila i když jsem jí pořádně neznala. ,,Je tu ještě něco..." Co? Hned jsem se od ní odtrhnula a podívala se jí do očí. Nadále to, ale už nebyli ty oči kterých se každý bál, protože se v nich zrcadlila smrt. Ne. Tyhle ty oči ukazovali.........strach. Vypadala jako malé vyplašené štěně bez domova a abych pravdu řekla, tak mě ničilo jí takhle vidět.

Trochu jsem se pousmála aby věděla, že je vše v pořádku a že se mi může svěřit. ,,Jde o to že nevím jestli můžu zůstat..." Proč to říká? Vždyť ví, že může... ,,Ale- " ,,Tam venku...je spousta démonů, který by mě určitě chtěli mrtvou. Takže, do té doby co tady budu tak jste všichni v nebezpečí...." ,,Já to nechápu. Vždyť si tady už skoro týden....to ti jako předtím bylo jedno že jsme kvůli tobě v nebezpečí?" Zeptala jsem se jí zmateně. ,,Samozřejmě že ne, ale předtím jsem vás mohla aspoň chránit. Teď..." Zhluboka se nadechla a podívala se na mě s vážným výrazem na tváři.

,,Víš proč jsem tam zkolabovala?" Zavrtěla jsem hlavou 'ne'. ,,Je tady něco, co jsem vám neřekla....já nejsem jen tak ledajaký démon. Ne. Opravdu sis myslela, že jsem zvládla zabít padesát týpků najednou, jenom díky meči a pistoli?" V ten moment jsem si vybavila, jak mi to jednou vyprávěla. ,,No, já nevím- " ,,Samozřejmě, že ne Vaggie! Nic z toho bych nedokázala, kdyby...kdyby..." Na chvíli se zastavila a abych pravdu řekla, tak jsem se jí právě teď začala docela bát. Sice to bylo jenom na zlomek sekundy, ale přísahám že jsem jí na tváři neviděla nic jiného, než absolutní šílenství. ,,Jsem něco jako iluzionista. Až na to, že moje vůle na mysl ostatních je o hodně větší...." Cože?

Ahoj lidi, zase po dlouhé době vydávám další kapitolu. Nemůžu vám slíbit že budu vydávat častěji, ale budu se snažit. Jinak se zase omlouvám za všechny chyby a stoprocentně vám zase do médií hodím něco s tématikou Hazbin Hotelu.

1019 slov