Hazbin Hotel - Krásnější než měsíc (pomalé aktualizace)

3. Špatný nápad

Teď ležím na posteli a koukám se do stropu v pokoji, který mi přidělili. Přemýšlím nad tím, jakej pocit tam mě to zaplavil. Bylo to zvláštní, protože třeba u štěstí cítíte jako by vás něco hřálo u srdce. Ale mě v tu chvíli přišlo spíš, jako by mé srdce něco svíralo, což by odpovídalo smutku, ale tady je ten háček. Já nebrečela! Takže, když to není ani štěstí ani smutek, co to je? Vážně to tady bude zajímavý, když už se nevyznám ani v tom co cítím.

Z přemýšlení mě, ale vyrušilo zaklepání. Tak jsem šla otevřít a samozřejmě tam nikdo nebyl. Ze začátku jsem si myslela, že díky tomu jak jsem unavená se mi to jenom zdá. Ale, když za dvě minuty zase někdo zaklepal a zase tam NIKDO nebyl! Tak mi došlo, že si ze mě někdo dělá srandu.

Jako vážně?! Sice jsem si myslela, že to z některýma démonama tady bude těžší, ale že budou dětinští?! V tu chvíli mě, ale něco napadlo. Chcete si hrát? Fajn! Tak ať je po vašem, budeme si hrát.

Čekala jsem za dveřmi a najednou jsem uslyšela kroky. Radši se připrav mišičko, protože tahle kočička umí škrábat. Když, někdo zaklepal, tak jsem rychle otevřela aby dotyčný nemohl utéct. Když jsem, ale uviděla kdo stojí před mím pokojem, tak jsem ten vztek neudržela a zařvala na něj. „Ty!"

Pohled Alastora

Charlie řekla ať někdo dojde pro Veroniku, protože zachvíli bude večeře, tak jsem se nabídl a vyrazil do patra kde má pokoj. Po cestě jsem se, ale střetl z vysmátým Angelem, který mi posměšně řekl. „Hodně štěstí! Hahaha!" Co zas provedl?

Přišel jsem před její pokoj a zaklepal. Najednou se dveře prudce otevřeli a mě se na pár setin vyskytl pohled na Veroniku, která měla na obličeji takový ten výraz, když se připravujete někoho zabít. Když si, ale uvědomila kdo před ní stojí, tak se jí výraz v obličeji změnil na hodně vytočený a zařvala na mě. „Ty!"

Samozřejmě jsem nemohl zahodit, takovou možnost někoho jako je ona vytočit a, tak jsem nadšeně řekl. „Já!"

Pohled Veroniky

„Já!" On si ze mě vážně dělá ještě prdel?! „Upozorňuji tě, že-" ani jsem to nestihla doříct, protože mi zvedl bradu, tak že jsme se dívali z očí do očí a řekl. „Ale, no tak drahá! Měla by ses usmát. Ty přece víš, že bez úsměvu nejsi nikdy plně oblečená." Řekl a byl na odchodu. Najednou se, ale v půlce cesty zastavil a řekl. „Zachvíli bude večeře, proto jsem tady. Měl jsem ti to oznámit."

Ještě tam, takhle chvíli stál a pak odešel. Co si o sobě myslí?! Že jenom, protože mi přišel oznámit, že zachvíli bude večeře mu odpustím to, že si ze mě dělal srandu?! A ještě čekal, že mu zato poděkuju?! No, tak to ne! Hošánek vůbec neví s kým si zahrává...

O půl hodiny později

„Co si o sobě vůbec myslí?! Přijít pozdě na večeři! A ještě, když tady k tomu máme hosta!!!!" Řvala Vaggie, protože večeře začala už před čtvrt hodinou a Angel Dust nikde. Charlie se jí samozřejmě snažila uklidnit, ale asi to moc nezabíralo, protože byla pořád rudá.

Mezi tím ostatní jedli až na mě. Ne, že by mi jídlo od Niffty nechutnalo, ale furt jsem musela nad něčím přemýšlet. A taky jsem ještě k tomu, měla spoustu práce s tím propichovat Alastora nenávistným pohledem. On mě, ale samozřejmě ignoroval a nevypadal, že by mu to nějak vadilo.

Najednou jsme se, ale všichni podívali na dveře, protože tam stál udýchaný Angel. „Kde si sakra byl?!" Vykřikla na něj Vaggie. „Neboj, ty si mi taky chyběla puso." Řekl Angel a tím Vaggie ještě víc vytočil. „No nic. Neuvěříte co jsem našel, ale ještě před tím než to řeknu, tak dám tomu démonovi šanci aby se svěřil sám." Všichni jsme se na sebe nechápavě dívali, než Angel začal pokračovat ve svém proslovu. „Veroniko. Nechceš nám říct něco o svém náboženství?"

Co?! O mém náboženství? O čem to sakra mele?! „Nevím o čem to mluvíš Angele. Já jsem totiž odjakživa nevěřící." Všichni začali pohledy přeskakovat na mě, na Angela a zpět na mě. „Vážně? Protože, já mám důkaz." O co se to snažíš pavoučku? „Tak ho ukaž." Řekla jsem sebevědomě. „Fajn!"

Pohled Charlie

„Fajn!" Vykřikl Angel odvážně a vytáhl ze své kapsy malý stříbrný kříž na řetízku. Hned, jak to Verča spatřila, tak se zvedla od stolu a chtěla něco říct, ale já jsem najednou vykřikla. „OMG! Ty si křesťanka?!" Ona mě, ale ignorovala a elegantně jak nějaká šelma na lovu se pomalu přibližovala k Angelovi. Když, k němu došla, tak mu řetízek vytrhla z ruky a podívala se na něj.

Chvíli se na ten řetízek dívala, ale pak se koukla na nás a řekla. „Vypadá to, že to byl špatný nápad zůstat tady. Je mi to líto, ale nebudu tady s někým kdo mi leze do soukromí, nebo s někým kdo se chová dětinsky." Řekla a přitom se koukla na Angela a Alastora.

„Ale, kam chceš jít? A hlavně v tuhle hodinu." Zeptala se Vaggie trochu ustaraně. „O mě se bát nemusíš. Já si něco najdu." Než jsme jí na to, ale stačili kdokoli cokoli říct, tak už byla pryč. Proč?

O 7 hodin později
Pohled Veroniky

Právě před chvílí odbila půlnoc a já se tady potloukám temnými uličkami Pentagram City. To snad není možné! Proč musejí být zrovna dnes obsazeny všechny hotely a penziony?! Ach jo. Ke mě domů....jestli se tomu teda, tak dá vůbec říkat. Jsou to ještě aspoň dvě hodiny cesty a já mám pocit, že mi mé nohy brzy odpadnou.

Najednou mě, ale z myšlenek vytrhl nějaký démon, který mi připnul něco na krk a přitlačil ke zdi. Potom mě zvednul do vzduchu a začal škrtit. Chtěla jsem začít křičet a bránit se, ale čím více zesiloval svůj stisk tím více jsem viděla rozmazaně a mé tělo víc a víc sláblo. Navíc jsem měla pocit jako bych nemohla použít svou moc. Prostě jsem byla bezbranná.

Po chvíli škrcení jsem ucítila jak mě začíná svlékat. Páni, tak takhle jsem si můj konec doopravdy nepředstavovala. Uškrcená při znásilňování. Když, jsem měla kabát dole a už mi chtěl začít rozepínat kalhoty, tak najednou vykřikl bolestí a pár kapek jeho krve přistálo na mě.

Potom jsem omdlela. Poslední co jsem zaregistrovala bylo to, jak mě někdo při padání chytil do své náruče.

Ahoj, tak tady máte další kapitolu a musím hrozně moc poděkovat všem, kdo tuhle knihu čtou. Doopravdy vám patří veliké díky. Kdo si myslíte, že Veroniku zachránil? Můžete psát do komentářů a zase se omlouvám za případné chyby. Btw, do médií jsem dala písničku při, které jsem tuhle kapitolu psala.

1 054slov