Veronika je normální démonka co se snaží přežít jako všichni ostatní obyvatelé pekla. Co se ale stane, když zachrání jednu osobu co jí zavede na místo, které se od všech míst v pekle hodně liší? Změní názor na peklo a život v něm? A co když se do to...
Došla jsem do hlavní místnosti a hned se ke mně seběhli Charlie s Vaggie. ,,Kde si byla? Všude jsme tě hledali." řekla udýchaně Charlie. ,,Promiň. Alastor se mnou něco řešil." odpověděla jsem a Vaggie hned jak to jméno uslyšela dala ruku v pěst. ,,Neboj Verčo, když tě bude otravovat tak stačí říct a brzo bude muset řešit mojí pěst v jeho obličeji." řekla naštvaně Vaggie a já se musela trochu zasmát. ,,Děkuji Vaggie. I když si myslím, že díky mé moci bych to zvládla sama." řekla jsem a Charlie hned změnila svůj výraz v obličeji, jako by jí právě něco došlo. ,,Jo! To je vlastně důvod, proč jsme tě hledali..." začala Charlie a já se na ní tázavě podívala. ,,Chtěli jsme tě požádat jestli by si nemohla hlídat před místnosti, kde se bude zasedat. Jako stráž za náš hotel." dopověděla. ,,To bych asi mohla. A jen, tak...co bude dělat Vaggie? Protože, vím že ty budeš muset být na tom zasedání." zeptala jsem se. ,,Bude mi dělat něco jako bodyguarda." odpověděla natěšeně. Chvíli jsme tam ještě tak kecali než byl čas, aby přijeli první hosti.
O pár minut později
Seděla jsem před místnosti, kde se bude zasedat a čekala až Charlie dokončí prohlídku hotelu, aby to už mohlo začít. ,,Takže, až takhle nízko si klesla?" řekl nějaký hlas vedle mě a hned mi došlo, kdo to je. ,,Ahoj i tobě. Velvet." řekla jsem otráveně a otočila se abych na ní mohla vidět. ,,Hodně démonů z východní části města o tobě už dlouho neslyšelo. Hodně z nich si myslelo, že ses přestěhovala nebo možná dokonce i natáhla brka." zasmála se Velevet. ,,Ale, nikdy by mě nenapadlo že se zkusíš vykoupit." Vykoupit? ,,Vykoupit? Jako vážně?" zeptala jsem se jí a ona jenom pokrčila rameny. ,,Známe se už docela dlouho a ty víš, že i kdyby vykoupení možné bylo, tak bych odsud prostě neodešla." řekla jsem jí. ,,Proč?" zeptala se. ,,Nemůžu." vydechla jsem. ,,Hele, neměla by si být náhodou na prohlídce s ostatníma?" zeptala jsem se. ,,No jo. Ale, s tebou je tady o mnoho větší zábava..." řekla a obě jsme se zasmáli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tady jsi." řekl najednou někdo a tak jsme se otočili, abychom mohli vidět kdo to je. ,,Voxi! Co ty tady děláš?" zeptala se ho Velvet. Vox? Zajímavé jméno. Pomyslela jsem si. ,,Valentino mi řekl, abych tě šel najít. Musíme se vrátit." řekl Vox a Valvet na to zabručela. ,,Fajn! Ale, musíš chvíli počkat. Nechala jsem si něco ve vedlejší místnosti." řekla Velvet a odcházela. Vox na ni ještě zařval. ,,Tak, si ale pospěš a neopovažuj se opět zdrhnout!" ,,Jasně tati!" zařvala na něj Velvet. Vox si pro sebe ještě něco řekl, ale bohužel jsem mu nerozuměla. Zůstali jsme v místnosti sami. Docela dlouho bylo ticho, než se mě na něco zeptal. ,,Jak dlouho se znáš s Velvet?" ,,Rok." odpověděla jsem. Vox se nadechl že ještě něco řekne, ale já jsem ho přerušila tím že jsem řekla. ,,Myslím, že se opovážila." na to Vox zvednul jedno obočí a když mu došlo o čem mluvím, tak se šel podívat do vedlejší místnosti. ,,Sakra!" zařval skoro přes celý hotel a já se na to zasmála. Když, se Vox vrátil tak si povzdechnul a posadil se vedle mě. ,,Vzdal to?" zeptala jsem se. ,,Ano. Nebudu ji tady nahánět po celém hotelu." odpověděl a já jsem se zase zasmála. ,,Co ti na tom přijde vtipného?" vyštěkl po mě. ,,Nic. Jenom...asi ti hodně leze na nervy, co?" zeptala jsem se a on se usmál. ,,Jo. Vox." řekl a podal mi ruku. ,,Veronika." odpověděla jsem a potřásli jsme si rukama. V tu chvíli jsme uslyšeli jak už ostatní přichází z prohlídky. ,,Budu muset jít. Uvidíme se na plese?" zeptal se. ,,Budu tam." odpověděla jsem mu a on mi hned, co jsem to řekla políbil ruku. ,,Budu se těšit." mrkl na mě a odešel. Musím přiznat, že jsem v tu chvíli vypadala jako rajče.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po zasedání
,,Takžeeee?" ,,Co, takže?" zeptala jsem se Charlie nechápavě. ,,Co si vezmeš na sebe? A neříkej mi, že si vezmeš tohle." řekla a ukázala na mé oblečení. ,,Je mi v něm pohodlně. Navíc mi hodně pomáhá při soubojích." odpověděla jsem. ,,Jasně. To ti neberu, ale aspoň pro dnešek?" zeptala se jako dítě a udělala na mě štěněčí oči. ,,Prosím? Aspoň jeden den by sis mohla odpočinout, bavit se a vypadat při tom dobře. Ne, že nevypadáš dobře už teď..." zachichotala se. ,,No, tak dobrá." ,,Jo!" ,,Ale, to neznamená že ty šaty na mě ještě někdy navlékneš." napomenula jsem jí. ,,Rozkaz!" zasmála se a zasalutovala u toho. ,,Tak pojď! Niffty ti je udělá za pár minut." popadla mě za ruku a běžela směrem k pokoji, kde Niffty tráví většinu času.
O hodinu později Pohled Charlie
,,Verčo...nechci tě hnát, ale za chvíli začne ten ples..." řekla jsem a koukla se nervózně na hodiny. Právě teď jsme s Niffty seděli na posteli a čekali na Verču až vyjde s koupelny. Já na sobě měla nadýchané zlaté šaty, tak jak se od princezny očekává a Niffty proužkované růžové. ,,Když, já nevím Charlie..." odpověděla Verča. ,,Ale, no tak. Určitě v těch šatech budeš vypadat parádně." řekla jsem, abych ji povzbudila a přidala. ,,Navíc Niffty si s těmi šaty dala vážně záležet, takže by byla škoda kdyby sis je nevzala." dořekla jsme a koukla se směrem k Niffty, která jenom přikývla na souhlas. Chvíli bylo ticho, než jsem slyšela z koupelny povzdech a dveře se začali otvírat. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Veronika na sobě měla šaty dlouhé až ke kotníkům s dlouhýma rukávama a zlatým lemováním. ,,Páni..." vydechla jsem úžasem. ,,Ty šaty ti doopravdy sluší." řekla Niffty a Verča se lehce začervenala. ,,Děkuji." odpověděla. Chvíli jsem tam ještě, takhle seděla a prohlížela si Verču od hlavy k patě. Vypadá nádherně. Pomyslela jsem si. ,,To ne!" zařvala jsem z ničeho nic. ,,Co se děje?" zeptala se mě Niffty. ,,Ten ples!" řekla jsem a v tu chvíli jsme už byli všechny tři na cestě do tanečního sálu.
Ahoj všichni. Další kapitola je tady. Vím, že poslední dobou je tady ten příběh už zbytečně protáhlý a chvílema i nezáživný, ale už mám vymyšlený konec tohoto příběhu. Taky jsem přemýšlela nad druhým dílem, kde by to bylo hlavně o Veroničině minulosti. Což znamená, že bych tam vysvětlila ten sen, kříž co nosí u sebe a taky proč řekla že by se nemohla vykoupit. Když tak, napište do komentářů jestli byste o to stáli nebo jestli je to ztráta času. Protože, jsem si více než na sto procent jistá že jsem to dávat už nebudu aby nebyl příběh zbytečně přeplácaný a zamotaný. V médiích, když tak najdete další písničku na hazbin hotel tématiku. PS: opět se omlouvám za všechny chyby.
