Hazbin Hotel - Krásnější než měsíc (pomalé aktualizace)

14. Co?

Pohled Veroniky

Přišla jsem před pokoj, který patřil nikomu jinému než samotnému rádiovému démonovi. Stála jsem tam a přemýšlela nad tím, proč tam vůbec jsem. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla ruku. Když, už moje ruka byla jenom pár milimetrů od dveří, tak jsem se zastavila. O čem, bych s ním vůbec chtěla mluvit? Zeptala jsem se sama sebe. Nakonec jsem se rozhodla že to nechám být, ale když jsem se začala otáčet tak jsem uslyšela, jakoby náraz. Hned jsem se zastavila a přestala dýchat, abych mohla pořádně poslouchat. Zdálo se, že to šlo z Alastorova pokoje a tak jsem znovu přistoupila k jeho dveřím a potichu a klidně promluvila. ,,Alastore?" nic. Žádná odezva. Chvíli bylo mrtvé ticho, než se z pokoje ozval zvuk, který připomínal jako když sklo nebo nějaká keramika dopadnou na zem a roztříští se na miliardu malých kousíčků. V ten moment jsem bez váhání vykopla dveře a vběhla tam. První, co jsem spatřila byl rozbitý šálek na čaj ne zemi a vedle toho Alastor opírající se o svůj kulatý stůl.

Už od pohledu jsem dokázala říct, že něco není v pořádku. Ten vždycky elegantní a mocný vládce pekla totiž teď vypadal, jako by se tudy prohnala obrovská vichřice.... Měl rozčepýřený vlasy snad do všech stran, ledabyle zapnutou košili, jeho rudé sako hozené na zemi a to už se vůbec nezmiňuji o jeho pokoji. Všechen nábytek byl převrácený na ruby, knihy potrhané po celém pokoji a dokonce byli na zemi nějaké z jeho oblíbených loveckých trofejí. Když, jsem si prohlížela jeho pokoj tak nahlas zabručel a chytil se za hlavu. To mě hned přimělo na něj opět obrátit svou pozornost. Vypadalo to, jako by byl v bolestech. Trochu jsem se k němu přiblížila a on na to zvedl své krvavé oči a podíval se do mých. V ten moment jsem se přestala hýbat a jemu se na obličeji objevil překvapený pohled, jako by zjistil že tady jsem až teď.

Hned na to se, ale usmál. Jenomže na tomhle úsměvu bylo něco zvláštního. Jako by to nebyl on. Mezitím, co jsem přemýšlela o jeho úsměvu, tak on se přestal opírat a vykročil směrem ke mně. Po jednom jeho kroku, jako by se mu zamotala hlava a on ztratil rovnováhu. Byla jsem rychlá a pohotová v tom, abych ho chytla a on tím pádem nespadl na zem. V ten moment, kdy jsem ho chytla se divně zasmál a právě v ten moment mě to trefilo. Byl opilý. Pravda je, že když teď ke mně byl takhle blízko, tak to z něj šlo hodně cítit. Neztrácela jsem čas. Pomohla jsem mu se o mě opřít a pomoct mu ke kraji postole. Doufám, že měl hodně dobrý důvod, když se ze všech démonů opil zrovna on. Je sice pravda, že už jsem Alastora párkrát viděla pít vodku nebo whisky, ale nikdy ne v takovém množství aby se opil. Navíc jestli Husk říkal, že přišel k jeho baru včera během plesu, tak to musel mít zatraceně dobrý důvod. Alastor totiž miluje tyhle ty události, což znamená že by se nikdy neopil, aby si to nechal ujít.

Došla jsem s ním ke kraji postele a pomohla mu si sednout. Seděl tam, jak hromádka neštěstí a díval se do země. Povzdechla jsem si a sedla si vedle něj. ,,Můžu ti nějak pomoct?" zeptala jsem se, ale on nic neřekl a dál zíral do země před sebou. ,,Mohla bych ti přinést třeba sklenici s vodou? A k tomu nějaký prášek na bolest?" zeptala jsem se znovu, ale znovu jsem jako odpověď dostala mlčení. Dala jsem své ruce, které jsem měla na svých stehnech do pěstí, protože jsem s ním začala ztrácet trpělivost. ,,Řekneš mi aspoň, proč ses opil?" opět nic.

Mé oči se blýskly červeně a se zvýšeným hlasem jsem na něj začala znovu mluvit. ,,Alastore. Jestli chceš, abych ti nějak pomohla, tak mu-" ,,Zůstaneš tady?" přerušil mě jeho unavený hlas. ,,Co?" zeptala jsem se, protože jsem si nebyla jistá jestli jsem mu správně rozuměla. Chvíli bylo ticho, než si položil svou hlavu na mé rameno a řekl. ,,Prosím.... Stačí jen na chvíli. Já- já teď jen potřebuju nějakou společnost." Seděla jsem tam celá šokovaná a cítila jsem, jak se mi začínají tváře barvit do růžova. Byla jsem překvapená, jak tím co udělal, tak hlavně i jeho gestem. Chtěla jsem mu odpovědět, ale v ten okamžik jsem si všimla že usnul. Trochu jsem se usmála a pomyslela si. Možná bych tu mohla na chvíli zůstat.