Hazbin Hotel - Krásnější než měsíc (pomalé aktualizace)

15. Do toho ti nic není!

Pohled Veroniky

Ležela jsem ve své posteli a přemýšlela nad událostmi včerejšího večera. Přesněji řečeno nad plesem. Jsem ráda, že mě Velvet pozvala do Valentinova Porno Studia. I když mi to přijde jako docela divné místo na schůzku, ale jsme v pekle, takže... Stejně by mě zajímalo, proč se Velvet nikdy nezmínila jak o Voxovi tak ani o Valentinovi. Budu se jí na to muset zeptat. Poznamenala jsem si v hlavě a pomalu začala zavírat oči.

Najednou mě, ale z mého usínání vytrhlo ťukání na dveře. Kdo to může, takhle pozdě večer být? Nezbývalo mi nic jiného, než vstát abych to zjistila. Pomalu jsem se zvedla a došla až ke dveřím svého pokoje. Otevřela jsem dveře a tam stál, někdo koho bych v tuhle dobu doopravdy neočekávala. Ach, Alastore teď večer už fakt nemám náladu na tvé škádlení. Zavrčela jsem si pro sebe a než jsem stihla něco říct, tak promluvil on. ,,Doufám, že tě neruším." řekl až skoro s omluvným úsměvem a jeho oči vypadali něžně. Chvíli jsem tam stála, protože jsem ztratila hlas a vůbec nevěděla, jak mu na to odpovědět. Samozřejmě, že jsem ho tady ze začátku nechtěla, takže jsem ho chtěla odpálkovat, ale teď když se na něj tak dívám, tak to vypadá že je upřímný a že jsem nepřišel bezdůvodně.

,,Musíme si promluvit." řekl a já radši jenom mlčela a nechala ho vejít dovnitř. Zavřela jsem a otočila se k Alastorovi, který ke mně stál zády uprostřed místnosti. ,,Klidně si sedni." nabídla jsem mu, ale on jen lehce zavrtěl hlavou, jako odmítnutí. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Věděla jsem, že v sobě má asi pořád nějaký ten alkohol, protože to bylo doopravdy silné pití podle toho, co mi řekl Husk. Ale, i tak se mi to nelíbilo..... Když, jsem totiž odcházela tak měl na sobě opět ten široký nikdy nekončící úsměv a opět si ze mě utahoval. Co se stalo?

,,Já...." začal, ale zase hned zmlkl. Něco bych klidně řekla, protože tahle situace začala být nepohodlná a dělala mi špatně v břiše, ale vůbec jsem nevěděla co a hlavně, když neznám vážnost této situace. ,,Viděl jsem tě na tom plese." řekl najednou z ničeho nic a já nechápavě naklonila hlavu. Viděl mě na plese? Co tím myslí? Ptala jsem se sama sebe. ,,Udělala jsem něco?" zeptala jsem se nechápavě a on si jen povzdechl. Chvíli bylo ticho, než opět řekl. ,,Ten démon s kterým si tam byla..." ,,Myslíš Voxe?" zeptala jsem se a všimla si, jak se sebou cukl, když jsem vyslovila jeho jméno. Oni se snad znají nějak víc osobně? ,,Co s ním?" zeptala jsem se ho a on se ke mně otočil aspoň hlavu. Podíval se mi do očí, ale pak se zas rychle otočil zpátky a řekl. ,,Nepřeju si, aby ses s ním stýkala."

,,Cože?! Ale-" začala jsem, ale on mě hned přerušil. ,,Pochop, že je to pro tvé bezpečí. Vox.... On je jeden z těch o kterých jsem mluvil, když jsem říkal že spousta démonů a hlavně především vládců pekla by chtělo využít tvou moc." ,,Ale-" chtěla jsem znovu promluvit, ale on na mě vyštěkl. ,,Ne Veroniko! Musíš pochopit, že Vox už je prostě takový. Zmanipuluje tě a potom využije." ,,Tomu nevěřím! On takový není! Určitě to říkáš jenom, protože spolu máte nějakou špatnou minulost!" štěkla jsem na něj nazpátek a on dal ruce v pěsti. ,,Ano to máme. Je to můj úhlavní nepřítel a právě proto, by si mi měla naopak věřit. Protože vím, čeho je schopný!" zvýšil hlas natolik, že už to bylo málem řvaní, ale žádné symboly kolem něj nelítaly a nebylo slyšet ani šumění rádia. ,,Víš, že-" znovu mě přerušil. ,,Co spolu vůbec máte?" zeptal se mě a tohle mě vytočilo už na maximum.

,,Do toho ti nic není! A vůbec, proč tě to tak strašně moc zajímá?! Jediný, co si kdy dělal bylo to že sis ze mě utahoval a říkal mi že jsem nějaká tvá podělaná hračka!" řvala jsem na něj a cítila, jak se mi začínají tvořit v očích slzy. Protože, i když to nerada přiznávám tak to strašně bolí, když to teď řeknu takhle nahlas. ,,Proč? Proč předstíráš, že tě to tak strašně moc zajímá?!" zeptala jsem se ho a držela slzy na krajíčku. ,,Nepředstírám." řekl zlomeně. ,,Tak, co zatím je Alastore?!" zeptala jsem se a cítila, jak už se jedna slza neudržela a stekla mi po tváři. V moment, kdy jsem se ho na to zeptala se prudce otočil čelem ke mně a zařval. ,,Záleží mi na tobě!"

V ten moment se jakoby čas úplně zastavil a já cítila, jak mi po tvářích začali stýkat i ostatní slzy. Alastor se zase na druhou stranu červenal a vypadal sám zaražený tím, co řekl. ,,Co?" vydechla jsem a už se těm slzám ani nebránila. Koukaly jsme si navzájem do očí a připadala mi to jako věčnost, než se Alastor sebral a obešel mě. Slyšela jsem jak otevřel dveře, takže jsem se otočila a čekala co udělá dál. Stál tam a vypadal, jakoby bojoval se svými vlastními myšlenkami. Nadechla jsem se, že něco řeknu ale v tu chvíli odešel a nechal dveře otevřený dokořán. Rychle jsem vyběhla na chodbu a viděla, jak nastupuje do výtahu. ,,Alastore!" zařvala jsem na něj zoufale, protože jsem to takhle nechat nechtěla, ale už jsem nemohla nic dělat, protože se za ním zavřely dveře a já zůstala sama. Zůstala jsem sama a v hlavě se mi pořád do kola jako kolovrátek opakovala naše hádka.

Ahoj všichni! Po dlouhé době opět nová kapitola, tak doufám že se bude líbit. Už to znáte, jako vždy se omlouvám za případné gramatické chyby a v médiích najdete něco s Hazbin Hotel tématikou.

904 slov