Kat seděla v pyžamu ve starém žlutém křesle a pod slabou lampou četla knihu Moderní dějiny čar a kouzel. Ty staré, kde se se střídavými úspěchy navzájem vyvražďovali skřeti, obři a kouzelníci, ji nikdy nebavily. Profesor by ji býval svým výkladem v Bradavicích kolosálně nudil, stejně jako své žáky, které spolehlivě přiváděl do tak nepřítomného transu, že učitel-duch působil v učebně jako nejživější ze shromážděných.
Mezi žáky však Kat nikdy nepatřila. Nepatřila ani mezi mudly, motáky, kouzelníky, metamorfomágy, ani kouzelné křížence. Narodila se jako kouzelný člověk a nebylo jí známo, jestli jich je víc, nebo je jediná. Žádný seznam neexistoval, v knihách o nich nebyla ani zmínka. Sama by se přirovnala k čarodějkám a kouzelníkům... až na drobný detail - ke kouzlení nepotřebovala hůlku. To bylo její nejsilnější schopností a zároveň dovedností, kterou musela úzkostlivě tajit, protože neměla v plánu stát se experimentálním objektem Ministerstva kouzel. Během domácího studia ji matka naučila věrohodně mávat hůlkou a odříkávat zaklínadla, ovšem kdyby mávala vidličkou s pečeným bramborem, vyšlo by to nastejno.
V dospělosti se stala bystrozorkou, kterou nasazovali na zvláště citlivé úkoly. A právě tento druh úkolu nesla sova, která ji tichým zaklepáním na okno vyrušila od čtení kapitoly o Brumbálovi. Shodou okolností byl pisatelem dopisu Albus osobně.
ČTEŠ
Sveď Severuse Snapea
FanfikceCo dělá Snape, Umbridgeová a Brumbál, když se J. K. nedívá? Brumbál má plán, jak podpořit Snapea v jeho práci pro Řád. Tentokrát ale potřebuje něco silnějšího než čáry a lektvary, Severus se musí zamilovat. Úkol padne na svéráznou bystrozorku, kter...
