Sveď Severuse Snapea

6 NAROZENINOVÝ DORT

Dalšího dne bylo vše špatně. Když přišli na hodinu lektvarů, v koutě již seděla profesorka Umbridgeová, aby podrobila Snapeovu hodinu inspekci. Snape se tvářil, jako by ho bolely zuby, ale zdvořile odpovídal na profesorčiny otázky.

„Jak dlouho již zde ve skole vyučujete, Severusi?" předla.

„Patnáct let."

„Ale původně jste se zajímal o místo učitele obrany proti černé magii."

„Ano."

„Ale neuspěl jste."

„To je zřejmé," procedil skrz zuby profesor.

„A necítíte se tu někdy osamělý? Nechybí vám rodina?" zamrkala na něj tlustá Dolores.

Fred a Georgem vyprskli smíchy a profesor jim věnoval vražedný pohled.

„Jistě sama víte, paní profesorko, že práce učitele je někdy osamělá."

Podíval se koutkem oka na Kat. Ta ho chápala, její profese také vyžadovala samotářskou povahu a střežení
tajemství. Ale před Severusem by se schovávat nemusela, pracují přeci oba na stejné věci. Spolu by byli silnější.

Po obědě se vrátila do společenské místnosti nebelvírské věže, minula Freda a George, kteří spolu hráli Řachavého Petra a právě podpálili stolek a tím vyrušili Harryho, Rona a Hermionu, kteří se šeptem bavili o příští schůzce Brumbálovy armády. Ve svém pokoji objevila dopis od Brumbála. Stálo v něm úzkým ozdobným písmem: Kat, je to naléhavé. Dnes večer musí za Pánem Zla, musí být přesvědčivý a nebude to mít lehké. V domě u Malfoyů vězní Ollivandera, mučí ho a Severus mu nebude moci pomoct, jinak by se prozradil. Odchází za chvíli a jít za ním nemůžeš, je u něj Dolores.

Kat chvíli přemýšlela a okusovala při tom čokoládovou žabku. Pak přivolala domácího skřítka Dobbyho, který se zjevil s hlasitým prásnutím.

„Ahoj Dobby, mohl bys pro mě něco udělat, prosím?"

„Cokoliv si paní přeje," uklonil se skřítek.

„Nepřeháněj to, Dobby."

„Pro rodinu svého pána udělám s potěšením cokoliv, paní."

„No dobře, nebudu žádat nic složitého. Potřebuji z kuchyně dort a polevu, můžeš mi je sehnat, prosím? A ještě něco, mohl by ses zmínit Harrymu Potterovi o Komnatě nejvyšší potřeby? Myslím, že se mu bude hodit."

Skřítek se hluboce uklonil, zmizel a za chvíli se v pokoji objevila krabice s dortem a zelená poleva.

Nepovažovala se za kuchařku, ale pustila se rychle do práce. Kriticky své dílo zhodnotila, nebylo to nic reprezentativního, ale účel splní. Pak se s krabicí vydala poklusem k učebně lektvarů. Zevnitř se ozýval hlas profesorky Ubridgeové, tak hlasitě zaklepala, aby ji přerušila.

Otevřel Severus Snape a vyděšeně se na ni podíval, potom se vrátil pohledem k Dolores.

„Přejete si?"

„Dobrý den pane profesore, nesu vám dort, o který jste požádal na dnešní oslavu vašeho přítele."

Snape se tvářil zaskočeně, ale krabici převzal a obrátil se k Dolores. „Ano, oslava. Jestli dovolíte, paní profesorko, musím jít na oslavu."

„Ale jistě, drahoušku, ještě budeme mít spoustu příležitostí popovídat si. Dobře se bavte!"

To už ji Snape vystrkal ze dveří a zamykal učebnu. Spěšně vyběhl ze vstupní síně a zastavil se až za Hagridovou boudou, kde pobíhal Tesák. Krabici otevřel třesoucíma se rukama a přečetl si polevou napatlaný vzkaz: Až se vrátíš, políbíš mě znovu? Severus si olízl prsty a zbytek dortu věnoval Tesákovi, který se na něj vrhl jako Krum na zlatonku.