Sveď Severuse Snapea

8 PODLÝ PLÁN

Kat se nestačila divit. Severuse našla v učebně lektvarů, seděl ve výklenku u okna, byl pohodlně opřený o měkké polštáře a četl knihu. V rohu místnosti stál obrovský vánoční strom a hrálo rádio.

Došla až k němu a zvědavě se podívala na obálku knihy, načež propukla v hlasitý smích. Z přední strany se na ni zubil kučeravý blonďatý Zlatoslav Lockhart a pózoval fotografovi ze všech stran.

„Severusi, ten chlap neví, o čem mluví, od toho se neuč. Mně se líbíš jaký jsi, nechci tě měnit."

„Taky se nevzdělávám kvůli tobě," řekl kousavě Snape a políbil překvapenou Kat na čelo. „Chci přesvědčit Dolores, že jsem její spřízněná duše, kouzelný kouzelník a, počkej, tady to je, možný magický manžel. U snídaně jsem se zmínil, jestli by se mnou nešla na vánoční ples."

„A tady asi budeš mít odpověď," ukázala na sovu, která seděla na kamenném parapetu za oknem a v zobáku držela růžovou obálku.

Severus otevřel okno a obálku převzal. Štiplavě voněla těžkým parfémem a vzkaz byl podepsán mastným rudým otiskem rtů.

„Budu tvá dáma v růžových šatech," četla mu Kat přes rameno. „To si užiješ, kamaráde," povzdechla si a položila mu dlaně na boky. „Umíš tančit?"

„Myslíš, že to bude potřeba?" vzdychl Snape.

Kat přitiskla svou tvář mezi jeho lopatky a Severus odložil čpící dopis. Vysadil ji na stůl, položil své dlaně na její stehna a své čelo opřel o její.

„Rád bych šel na ples s tebou, ale musím se dostat Dolores do přízně. Ona není vlastně vyloženě špatná, není to smrtijedka a to, jak se chová, je její představa uskutečňování dobré věci, ve kterou upřímně věří. Je osamělá, nejistá a z toho plyne její vztek."

„Myslíš, že s ní budeš muset spát?" zeptala se Kat opatrně.

„To nevím, ale nebylo by to to nejhorší, co jsem kdy musel pro Brumbála udělat."

Kat cítila obavy. Všichni byli figurkami na Brumbálově šachovnici a očekávalo se od nich, že potáhnou, kam jim ředitel řekne. A to vztahy značně komplikovalo. Sama nebyla o nic lepší, když na Brumbalův pokyn uháněla Snapea. Klidně by ho bez výčitek zavlekla i do postele, byl to přitažlivý chlap a určitě by to nebylo nepříjemné. To ale ještě netušila, že se zamiluje a změna herní strategie ji bude bolet.

„Chápu,” řekla nakonec, „Voldemorta jsi také dokázal přesvědčit o své oddanosti, počítám, že Dolores by měla podlehnout v řádech minut.”

„Jen budu doufat, že nebude chtít, abych si nechal vytetovat její jméno na rameno, další znamení už bych nesnesl.”

„A co mám mezitím dělat já?”

„Já nevím, Kat. Běž na ples, bav se. Tenhle úkol musím splnit já a nepomůže mi, když na tebe budu myslet. Musím se soustředit na Dolores.”

„A až se do tebe zblázní a prozradí ti své plány, jak ji chceš přimět, aby se sama rozhodla opustit školu?”

„Nad tím stále přemýšlím a nemůžu na nic přijít. Brumbál mi nic konkrétního neporadil. Prostě splním první fázi úkolu a pak se uvidí.”

Kat nerada čekala, až se něco uvidí. Uměla rychle vymyslet taktiku boje a dráždilo ji, že ji chce z plánu vynechat. Očividně podceňuje její schopnosti a radši předhodí svou kůži Umbridgeové, než aby ji požádal o pomoc.