Sveď Severuse Snapea

9 DÁMSKÉ UMÝVÁRNY

V následujících dnech se mluvilo jen o vánočním plese. Páry již byly vytvořené. Dívky se předháněly, která bude mít krásnější šaty, vlasy, makeup a v neposlední řadě partnera. Kat všechna pozvání odmítla, neměla nejmenší chuť poslouchat tlachání nějakého adolescenta, úplně stačilo, že se té šaškárny musela zúčastnit a ještě se dívat na Dolores, jak se podle Lockhartova manuálu plazí po Severusovi. Rozhodla se sice dorazit bez doprovodu, ale musí být okouzlující, aby ten trouba Severus viděl, o co přichází.

Odpoledne před plesem bylo v dívčí umývárně nebelvírské koleje těsno. Hermiona se snažila zkrotit své vlasy Pompézní pomádou, Levandule Brownová si na četné pupínky na obličeji nanášela makeup. Kat si zrovna malovala tenké oční linky, když do ní Hermiona štouchla loktem a málem jí vypíchla oko.

„Jé, promiň, Kat, já nechtěla," omlouvala se rychle Hermiona.

„To nic, s vypíchnutým okem bych mohla jít na ples s Moodym," odpověděla Kat.

„A s kým jdeš?" vyptávala se Hermiona.

„S nikým. Jsem tu nová, ještě moc lidí neznám. S kým jdeš ty?"

„S Ronaldem Weasleym. Tomu zabedněnci konečně došlo, že mě má pozvat na ples, pokud se nechce vztekat, že to udělal někdo jiný. Vloni se kvůli Viktorovi málem zbláznil. Jen si říkám, jestli mě nepožádá, abychom spolu začali chodit. Nevím, co bych mu na to měla odpovědět. Je fajn, trávíme spolu spoustu času, ale občas se chová jako primitiv, cpe se s plnou pusou a má delší vedení."

„Myslím, že se k sobě moc nehodíte," zhodnotila mírně Kat, „je hodný, ale za pár let tě ta jeho flegmatická povaha bude rozčilovat a pak zjistíš, že jsi vedle něj příliš ambiciózní, on pro to nemá pochopení a ty ho budeš komandovat jako jeho matka. Já bych do toho nešla," uzavřela Kat a zkontrolovala se v zrcadle.

Hermiona zapomněla zavřít usta a Levandule už vypadala jako dort s rozteklou polevou, jak si při poslouchání jejich rozhovoru přidávala další a další vrstvy makeupu.

„Ta tomu tak rozumí," uklidňovala Hermionu Levandule, „úžasně se k sobě s Ronem hodíte a jestli se vezmete, budete šťastní až do smrti. A pokud ho nechceš, beru ho já," uzavřela Levandule.

Hermiona si naštvaně odfoukla krepatý pramen vlasů z očí.

I v koupelně Dolores Umbridgeové bylo těsno, ačkoliv se tam nacházela sama. Pečlivě si přepudrovala zarudlé tváře a přelakovala kudrlinky ve svém krátkém účesu.

„Budu tvá dáma v růžové," prozpěvovala si a zadívala se na šaty na posteli. Byly dlouhé, bohatě zdobené růžovými volány. Na prsou měly látku poskládanou v drobné růžičky, které se jí moc líbily. Už moc dlouho byla sama a ráda by měla ve svém životě někoho, komu by se mohla svěřovat nad šálkem čaje. Někoho na úrovni, chytrého, zdvořilého, který by spolu s ní bojoval za lepší svět, jako její manžel. Dolores Snapeová, zasnila se a zkusmo napsala tato dvě slova na okraj poznámkového bloku. Usmála se. Několikrát se zbytečně zkontrolovala v zrcadle a přitom si uvědomila, že je nervózní. Podívala se naposledy. Vše bylo v mezích možností v pořádku, rtěnka na svém místě, zuby čisté, výstřih přiměřený. Vložila pár posledních drobností do malé kabelky, pro štěstí krátce políbila obálku Lockhartovy knihy, jejíž autor se koketně zachichotal, a vydala se na ples.