Guardian

4) Help me, please!

Yom, další dílek ^^ Pardon, že jsem ho nestihla vydat včera... Dneska mám ale trošku víc času :) 

Uslyšela jsem nějaký zvuk. Rána... Někdo rozbil okno...

Než jsem stihla cokoliv udělat, Izuki mě vzal za ruku a běžel se mnou ke dveřím, které rychle otevřel. Uslyšela jsem výstřel z pistole. *C-co... co to do... do hajzlu je?!* pomyslela jsem si.

,,Izuki! C-co se to sakra děje?!" vyjeknu. ,,Vypadám snad, že vím která bije?!" odsekne mi a dál běžíme pryč. Služebnictvo už odešlo domů, byli jsme jediní dva v tomhle domě. A taky kupa zabijáku. *Co chtějí? Proč jsou tady?* ptaly se mé myšlenky. Chtějí zabít mě? Proč? Co jsem komu udělala?!

Seběhli jsme ze schodů. Za námi se ozývaly výstřely. Doběhli jsme do obýváku. Izuki odkopl malý kobereček, pod kterým byly padací dveře, které nešly skoro vidět. Otevřel je. ,,Běž!" řekl mi. *Sakra, jak věděl, kde máme padací dveře?!* pomyslela jsem si.

Vešla jsem dovnitř a po malých schůdcích šla dolů. Dole byl malý sklep a taky malinká klubovna. Izuko za sebou zavřel a dveře pořádně zabezpečil. Poté seběhl dolů. ,,Sedni si a nic nedělej... Já je odlákám" řekl mi. ,,Cože?! Seš kretén? Vždyť tě zabijou!" křikla jsem na něj. On mi zacpal pusu. ,,Mluv tiše. Uslyší nás" špitl. 

,,Neboj se... Za chvilku jsem tady" dodal s mírným úsměvem. Izuki byl už od našeho setkání velmi chladný a tajemný. Jen jeho úsměvy byly vždycky velmi milé a vřelé. 

Kývla jsem. ,,Buď opatrný" špitnu. *Je snad tohle člověk? Nebo má jen tendenci se předvádět?* pomyslela jsem si. On se jen pousmál a vyběhl nahoru. Otevřel dvířka, které následně zavřel a zakryl kobercem. 

Hlavou mi procházely různé myšlenky. Trošku jsem se bála... O Izukiho. Ozval se výstřel. Zatla jsem pěsti. ,,Přežij to... přežij to, ty debile" špitnu.

Najendou jsem uslyšela kroky. Strach. Vlna strachu mě zaplavila hrozně rychle. Kroky se blížily. Byla jsem v pozoru. Kousala jsem se do rtu, skoro jsem si jej prokousla. 

Kroky byly nade mnou. Někdo přešel po dveřích a pak někdo vykřiknul. Ten nademnou kamsi odběhl. Oddechla jsem si. V životě jsem neměla takový strach. 

Najednou jsem uslyšela zase kroky. Za chvilku se dveře otevřely. Držela jsem se u zdi a mlčela. ,,Asami?" řekne známý hlas. Izuki. Vyběhla jsem ze svého úkrytu a objala ho. ,,Jsi v pohodě?" špitnu a on kývne.  

Nevypadal zrovna v pohodě. Vypadalo to, že ho kulka z pistole škrábla o bok. ,,Ježiš... Ty seš fakt debil" pronesu a rychle hledám lékarničku. Tady dole vždycky byla. Objevila jsem jí po chvilce, byla v poličce. 

Řekla jsem Izukimu, aby si sedl na židli a on tak učinil. Odhrnula jsem mu tričko a z lékarničky vytáhla obvaz. Z boku mu tekla krev. Vzala jsem desinfekci, ránu mu ošetřila a následně jí zavázala. 

,,Zdá se, že už tam nejsou" řekne po chvilce Izuki. Kývnu. Oba jsme vyšli po schůdcích a Izuki otevřel padací dvířka. Vyšli jsme nahoru. ,,Co jsi tady vůbec dělal?" špitnu. ,,Snažil jsem se je odlákat, což se mi docela povedlo... " řekne mi. Kývnu. Nemínila jsem to řešit.

Dům vypadal v pořádku, nic nebylo poničené, což mě docela udivilo. S Izukim jsme prohledávali dům. Nikdo tu nebyl...snad. 

Izuki šel popředu, já se držela vzadu. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Někdo mě chytil kolem krku a u hlavy jsem ucítila hlaveň pistole. Izuki se bleskurychle otočil. ,,Pohni se a tahle holka to schytá do hlavy" pronesl chlápek vedle mě.

Izuki měl svůj obvyklý vražedný pohled. Vypadalo to, že přemýšlel. Chtěla jsem něco udělat, ale nemohla jsem. Najednou se Izukimu na tváři objevil úšklebek. Nechápala jsem to.

Izuki se najednou rozběhl tak rychle, že jsem ani nedokázala vnímat, jak se pohybuje. Prostě stál tam a najednou, jako by se přemístil, stál za tím chlápkem. Ohnul mu ruku, ve které držel zbraň. Muž vykřikl bolestí a zbraň pustil. Izuki jej praštil tak silně, že odletěl ke zdi. Byl v bezvědomí. 

Nemohla jsem věřit svým očím. Co je.. co je sakra Izuki zač? 

Izuki vzal pistoli ze země a přiložil jí chlápkovi k hlavě. ,,Nezabíjej ho!" křiknu. ,,Proč ne? Ta svině chtěla zabít tebe" odvětí jen. ,,Já vím! Ale co když má rodinu? Jen poslouchal rozkazy!" řeknu. ,,Pche. To neomlouvá to, že ti málem ustřelil kebuli" odsekne mi Izuki. Uměla jsem odpouštět... Ale Izuki ne.

,, Prosím" špitnu. Izuki se na mě koukl a pak si povzdechl. ,,Fajn" pronese a vezme chlápka za límec. Táhne ho ke dveřím. Jdu za nimi. Izuki ho venku pustil. Chlápek se po chvilce vzbudil. ,,A teď... Ještě jednou zamíříš Asami na hlavu, tak ti ustřelím palici. Buď rád, že se nad tebou slitovala. A teď zmiz. Žij ten svůj zasraný život a nenič ho druhým" pronesl Izuki.

Chlápek okamžitě vstal a rozběhl se pryč. Izuki ještě vyrovně vystřelil do země. Muž za chvilku zmizel z dohledu. Izuki se na mě otočil. ,,Spokojená?" špitl. kývla jsem a usnála se. ,,Pojďme domů." dodám a vejdu dovnitř. 

Zamířila jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Izuki mě následoval. lehla jsem si na postel a zavřela oči. Nemohla jsem usnout. Cítila jsem, že Izuki stál vedle postele a hlídal mě. ,Bež si taky lehnout" špitnu.

,,Ne... Budu tě hlídat celou noc" řekne jen a sedne si na zem. Nechala jsem to být... Ale.. cítila jsem se s ním v bezpečí... Zvláštní...

Ya minna, dopsáno ^^ Snad se líbilo a gomén za překlepy :3

+ písnička a obrázek Izukiho ( Smilé ^^ )

-Lia