Guardian

20) Revenge

Uh! Konečně jsem se dokopala k tomu napsat další díl.. snad se bude líbit c:

Měl nůž těsně u jejího krku. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jí zabil. Možná by bylo o problém míň. A na druhou stranu jsem jí chtěla zachránit. Ač to stejně ničemu nepomůže, protože i když jí zachráním, bude mě nenávidět.

Pokusím se jí zachránit.. a pokud to nevyjde... tak nejspíš zemře. 

Počkat.. kdy se ze mě tohle stalo? Cítím se jako svině.... Může za to tenhle svět. To on mě změnil... Je to o přežití. Přežij, či zemři. Práce je to, co všechny zajímá... Ale.. já tohle dělám kvůli lidem.. které mám ráda. 

Ale když zemře... tahle zakázka bude k ničemu. Bylo by to.. mrhání časem, životy a penězi. Fajn.. nemám na výběr... budu jí muset zachránit, ať to stojí, co to stojí.

Podívala jsem se muži do očí. Vypadal, že ho na chvíli ohromila hrůza. To co v mých očích viděl byla čistá zuřivost a chladnokrevnost. 

Využila jsem jeho nevnímání a rychle se přemístila za něj. ,,Hra končí" špitnu a zabodnu mu dýku do krku. ,,To... není konec" sípne. Pustí nůž, který svíral u dívčina hrdla. Ta se vysmekne a odstoupí pár kroků od nás.

Vytáhnu dýku. Krev z tepny se rozprskne po pokoji, dívka vykřikne. Mrtvé tělo padne na podlahu, která se v místě dopadu zbarví do ruda. Lehce se ušklíbnu. Tohle jsem si užila.

Otřu dýku od čerstvé krve a zadívám se na dívku. Ta vypadá, že strachy snad poblije. ,,Hele... Já nechtěla tvýho tátu zabít. Bohužel, musela jsem to udělat..." špitnu a odvrátím pohled. Bála se mě? Nikdo se mě v životě nebál... 

,,Kvůli prachům! Jsi jen d-další taková svině!" křikne dívenka a steče jí pár slz. ,,Ne, dělala jsem to pro člověka.. kterého miluju a který mi už nespočetněkrát zachránil můj bezvýznamný krk" odvětím a otočím se. 

,,Můžeš mě zabít... ale pomůže ti to?  Žij dál... tohle je život.. " pronesu a odeberu se k odchodu.

,,Jsi sobecká! Já tě najdu! A pomstím se!" křikne dívka a rozpláče se. ,,Sobecká?" zasměju se. ,,Asi máš pravdu. Ale... tohle je život. Buď sobecká.. protože nikdo jiný než ty sama si své sny nemůže splnit..." špitnu.

Dojdu ke dveřím a otevřu je. ,,Mimochodem.. pokud mě chceš zabít.. jak to hodláš udělat? Jsi slabá.. a malá... nedokážeš zhola nic. " vysměju se jí.

Najednou uslyším výstřel. Uhnu a otočím se. Dívka držela zbraň.. Nejspíš ji měl za opaskem ten chlápek... Sakra...

,,Zabiju tě! Najdu způsob! Najmu si vrahy! Nebo tě zastřelím rovnou teď a tady!" křičela a přitom střílela. Připadala jsem si jako v metrixu. Ona střílela a já uhýbala a přibližovala se k ní. Najednou to cvaklo. Došly náboje.

Vypadala fakt vystrašeně. Ne proto že jsem všem kulkám uhla, ale byla jsem v takové blízkosti, že by mi stačil jeden sek a její hlava by nevěděla, kde je tělo. 

,,J-jak? Jak jsi tomu sakra uhla!?" vypískla. ,,Tajemství.. ale věz, že na mě jen tak ledajací vrahové stačit nebudou" špitnu... ,,Mimochodem, zbraně do ruky holčičkám nepatří" dodám a pistoli jí vezmu. 

,,Pápá" odvětím a rozejdu se ke dveřím. Tentokrát fakt odcházím. Její pláč šel slyšet i za dveřmi. Něco se v ní zlomilo... Tím líp... se mnou si nemá začínat... Nepotřebuju další mrtvé... 

-

Seděla jsem na své posteli a dívala se do země. Ta dívka mě teď zná... Takže to znamená, že tady nebudu v bezpečí... A ani můj personál... Povzdechla jsem si.

Sešla jsem dolů a všechny jsem poslala domů. Přeci jen, nebylo by dobré to riskovat. Už to byly tři dny od té noci... Zatím se sice nic nestalo, ale mám divné tušení.

Vzala jsem si telefon. ,,Nairo?" špitnu, když to vezme onen blonďák. ,,Hmm?" ozve se z telefonu. ,,Potřebuju se u vás na chvilku zabydlet" špitnu. ,,Klidně, to není problém" odvětil. Poděkovala jsem a zavěsila... 

Sbalila jsem si věci, které jsem potřebovala a poté odešla. Před domem zastavilo Nairovo auto. Nasedla jsem a rozjeli jsme se k jeho domu.

Většina lidí by to považovalo za zbabělost a útěk... Ale.. já jen potřebovala být blízko lidem.. kteří pro mě něco znamenají.. a které chci ochránit...

,,Ahoj" pronesla jsem směrem k Nairovi a obejmula ho. ,,Dlouho jsme se neviděli" pronese a usměje se. ,,Kde je Izuki?" zeptám se. ,,Momentálně pracuje na nějaké zakázce" odvětí blonďáček a pozve mě dál do domu.

Dojdu do pokoje, ve kterém jsem kdysi bydlela. Vybalím si věci.

-

Už byl večer a já zrovna seděla ve vaně. Pohrávala jsem si s bublinkami ve vodě. Nairo vařil večeři a Izuki se stále nevracel. Vypadalo to, že jeho práce je dost těžká. Nairo říkal, že ho najali na to, aby vybil jednu mafiánskou základnu.

Snad se mu nic nestane... To bych nepřežila... 

S povzdechem jsem vylezla z vany, vypustila vodu a osušila se. Navlékla jsem na sebe nějaké noční oblečení. Najendou jsem uslyšela výstřel.

,,Kurva!" křiknu a vyběhnu z koupelny. Pronesu jistá slova a v rukou se mi objeví dýky. Bylo to jako dýchání.. přesně jsem věděla co dělat. Běžela jsem dolů a seskočila se schodů. 

Nairo přiběhl z kuchyně, v rukou své pistole. ,,CO se stalo?!" křiknu. ,,Nějakej gang. Jdou po nás. Kryju ti záda" křikl. Najednou se rozbili všechna okna a dovnitř vešli maskování chlápci. ušklíbla jsem se. Beztak to byla prácička té holčiny. Ta si teda dala na čas. Zajímalo by mě, jak mě našla.. no nic...

Nairo začal střílet, padali jak hrušky. Já jsem se k nim vždycky přesunula a takhle je prosekala. 

,,Pozor!" křiknul najednou blonďáček. Uslyšela jsem výstřely.Otočila jsem se. Nairo ležel přede mnou a krvácel z ramene, hrudi a měl ránu i u srdce. Přemístila jsem se za člověka, který na něj vystřelil a prořízla mu hrdlo.

Byli tu další. Sakra!

Přemístila jsem se asi pětkrát a všechny pozabíjela. S únavou jsem doběhla ke krvácejícímu Nairovi. ,,Kurva!" křiknu a vytáhnu mobil. Volám záchranku.

Nairo mi ale mobil vezme a hovor položí. Lehce se usměje. ,,Ty kreténe! Musím ti zavolat záchranku!" křičím a stékají mi slzy.

,,To neřeš.. stejně za chvíli chcípnu... A mohly by být problémy..." špitne a usměje se. ,,A nebreč" zazubí se ještě. Utřu si slzy.

,,Nechci, abys umřel. Tu záchranku zavolám! Dej sem ten mobil!" křiknu a snažím se mu ho sebrat. Marně. ,,To neřeš" odvětí jen.

,,Za to.. může ta malá svině" špitnu a obejmu ho. ,,Asami?" špitne mi do ucha. Steče mi pár slz

,,C-copak?" špitnu.

,,Miluju tě" odvětí jen.

Vytřeštím oči. Steče mi pár dalších slz. ,,Proč? Proč sakra... musíš umřít? D-dej.. mi ten mobil" sípnu. 

On se jen zase usměje. ,,Pomsti mě" 

Dech ustal. Tep žádný. Srdce přestalo bít.

Záchranka by to fakt nestihla...

,,KURVA!!!" křiknu přes celej barák. 

Snad se dílek líbil ^^ Má přes tisíc slov :33 A děkuji za všechny vote a komenty! ^^ Jste super, jsem ráda, že si tohle ještě někdo čte... Fakt jsem měla dilema, jak by ten příběh měl pokračovat... Ale jsem ráda, že jsem to udělala takto... Mimochodem.. Udělám asi ještě dva dílky a Guardian skončím.. Upřímně, ne že by mě nebavilo to psát, ale píšu spoustu dalších příběhů a nemám moc času :c No.. uvidím... Možná těch dílů bude víc, fakt nevím... 

-Lia