Guardian

7) Explanation

Konečně jsem se dostala k napsání dalšího dílu Guardian ^^ Užijte si ho :)

Nevím jak dlouho už jsem zde seděla, ale zdálo se mi to jako věčnost. V pokoji panovala tma, jen zpod dveří vycházelo slabé světlo. Radši jsem si lehla a přemýšlela, jak se odsud dostat. Nechtěla jsem zemřít. Ještě tu bylo mnoho věcí, které jsem musela udělat a o kterých jsem musela rozhodnout.

Zavřela jsem oči. Usla jsem překvapivě rychle. Nejspíš to bylo tou únavou. Přece jen už mohlo být kolem 1 ráno. Probudilo mě cvaknutí dveří. Pohotově jsem vstala.

,,Asami?" ozvalo se. ,,I..Izuki?" špitla jsem a vyskočila na nohy. Po špičkách jsem došla ke dveřím. Ano, byl to on. V ruce držel katanu, celou od krve. *Kde to sakra sebral?!* proběhlo mi hlavou.

,,Pojď" špitl a vzal mě za ruku. Kývla jsem. *Co jsi zač?* pomyslela jsem si zase. Na zemi ležel nějaký chlápek v jeho vlastní krvi. Ten pohled byl strašný. Koukla jsem se na Izukiho, kterého zřejmě netížilo, že zabil člověka.

Černovlásek se rozešel směrem pryč. ,,A co můj bratr?" zeptala jsem se. Jen mě zajímalo, zda-li ho zabil. ,,S ním se vypořádám pak. Mám takový pocit, že to nenechá jen tak. Od teď musíme být ostražití. A ty... dělej sakra, co říkám" pronesl.

Jen jsem mlčky přikývla. Izuki měl svůj kamenný pohled a mířil dál. Po zemi bylo plno mrtvol. Začínala jsem se trochu bát. *Žiju v domě s vrahem?* proběhne mi hlavou. Radši jsem to rychle vypudila z hlavy.

Mířila jsem za Izukim. ,,Hele... Ona to byla past... Jak to, že žiješ?" prohodím. ,,Ritsu, tvůj bratr má dost slabé lidi. No.. Zas tak slabí nebyli. Jen já jsem asi příliš silný" odvětí. ,,Co tím myslíš? A co jsi sakra zač?" zavrčím. Upřímně, nechtěla jsem to říct nahlas.

,,Řeknu ti to pak. Teď vypadneme" pronesl a táhl mě pryč. Před náma se objevilo asi 5 chlápků s pistolema. ,,Stůj na místě. Jestli se pohneš, chcípneš" pronesl Izuki. Přikývla jsem a stála jako socha.

Černovlásek se rozběhl proti nim, jen se svou katanou. Oni stříleli, ale on ladně uhýbal. Jako by viděl, kudy se kulky pohybují. Ty, které letěly na mě, zastavil katanou. Bylo to zvláštní. Kulky by tou katanou měly projet, ale ony neprojely.

Izuki se rychle přesunul k útočníkům a pár seky je zabil. Stála jsem tam a sledovala to. Bylo to něco, co jsem nemohla pochopit. Síla, rychlost a přesnost... Izuki byl.. divný.

Černovlásek se na mě podíval. ,,Dělej, musíme vypadnout" pronesl. Kývla jsem a běžela za ním. Společně jsme našli východ. Izuki otevřel dveře a já vyšla ven. Černovlásek dal katanu do pochvy a oba jsme se pryč od toho místa.

-

Sedla jsem si na svou postel. Konečně jsme byli doma... Pryč od té hrůzy. Izuki vešel za mnou a sledoval mě. ,,Vysvětli mi to. Co jsi zač?!" křikla jsem. ,,většinou po mě lidé nekřičí, když chtějí něco vědět" pronesl černovlásek.

Probodla jsem ho pohledem. On se jenom ušklíbl. ,,Sice jsem ti o tom neměl říkat... ale... No, stejně už to je jedno" špitl Izuki a koukl se na mě.

,,Kde bych měl začít? Asi možná... Že nejsem úplně obyčejný člověk.... Jsem.. Strážce. Člověk, který vyniká silou, rychlostí, přesností,obratností a prostě vším co jde. Pracoval jsem již pro mnoho lidí. Strážců je na světě málo, ale častokrát jsou najímaní pro významné lidi" řekl. Poslouchala jsem ho a nemohla uvěřit tomu, co slyším.

,,Tvůj otec si mě najal, abych tě ochraňoval. Zaplatil docela dost peněz. Prý ti mělo hrozit nebezpečí nebo tak něco a tak jsem tu práci přijal. Nejsem žádný syn přítele tvého otce. Nejsem nic takového. Pracuju vlastně pro tebe. A bydlím ve tvém pokoji, protože tě může kdokoliv napadnout a já bych nebyl nablízku." pokračuje.

,,Zabíjení lidí je už pro mě úplně normální. Upřímně, tuhle práci nedělám jen pro prachy. Dělám to pro spravedlnost. A taky protože ty... jsi velmi zajímavá osoba, Asami-san." dodal.

Nic jsem neříkala. ,,Počkej.. Jak zajímavá?" špitnu. ,,Jak bych to řekl...? Vyzařuje z tebe divná aura a síla. Jsi jedinečný člověk. " pronesl. Lehce jsem se pousmála. Já a zajímavý člověk? Haha, dobrej vtip.

,,Každopádně, jsi vlastně.. vrah" špitnu. Izuki jen kývnul. ,,Jsem vlastně profesionální zabiják, lépe řečeno." dodal.

Povzdechla jsem si. Nevadilo mi to. Tedy.. cítila jsem se s Izukim v bezpečí. Přece jen... Tenhle člověk mě ochránil už tolikrát... že jsem mu začala věřit.

Ya, konečně dopsáno ^^ Snad se líbilo :) Uhh, teďka mám strašný blok ... soo sad, nevím, co napíšu do další kapitolky... Uh... No, něco zkomolím :) Děkuji za schlédnutí, komentáře a votes :)

+ písnička a Izuki s katanou ^^" 

-Lia