Guardian

14) On life and death

Jup, slibovala jsem, že vydám další kapču, tak tady je ^^

Izuki si stoupl přede mě tak, aby mě nikdo nemohl trefit. ,,Vyřešíme to pěkně postaru, bratříčku.. Pěstmi!" pronesl Nairo a běžel proti černovláskovi.

Mezitím jsem vytáhla svou zbraň a namířila ji na mého bratříčka. ,,Pohneš se a seš mrtvej" pronesu naštvaně.

Izuki a Nairo už rozpoutali jejich bitvu. Byli jako dvě rychlé střely. Pěst za pěstí, kopanec za kopancem. Já stále jedním očkem pozorovala Ritsua, který stál opodál s vítězným úsměvem na tváři. Nejraději bych ho zabila, ale nemohla jsem. Teď ne. 

Byli jsme v dost špatné situaci. Kdybych jej zabila, Nairo by mě zabil a Izuki.. by byl pak v nebezpečí. Nechala jsem to prozatím tak. 

Ritsu se stále debilně šklebil, ale vypadal, že jej souboj opravdu zajímá. Pozoroval ty dva, kteří se mlátili hlava nehlava.

Izuki dostal pořádnou ránu do hlavy. Odletěl docela daleko. Zastavila jej stěna. Nairo nepoužil svou největší sílu. Ujel mi lehký výkřik. 

Černovlásek se usmál a ze své momentální pozice rychle vyskočil a uštědřil, blonďáčkovi kopanec do břicha. Použil docela velkou sílu. Takovou, že se blonďáček proletěl po celé místnosti. Zastavila jej skříň,. která se pod tou silou zničila. 

Blonďák si utřel krev, kterou vykašlal. Lehce se ušklíbnul. Vypadalo to, že si to užívá. To já byla ve stresu. Ruce se mi potily a prstem jsem projížděla po spoušti zbraně. 

I černovlásek se lehce ušklíbnul a hodil na mě pohled, který říkal něco jako ,,bude to v pohodě, neboj..."

Neměla jsem důvod mu nevěřit. Najednou jsem se zklidnila, bylo mi líp. Myslím, že Izuki by mohl být kouzelník. Pokývla jsem hlavou a on se zase pustil do útoku proti svému bratrovi.

Uteklo několik minut a stále nebylo rozhodnuto o vítězi. Chtěli se utlouct k smrti. S povzdechem jsem se podívala na bratra, který pozorně sledoval každičký pohyb svého Strážce.

Bolelo mě to za Izukiho. Dostával rány do tváře, stejně jako jeho oponent. Byli dobití. Izuki se zase naštval a rozhodl se velkou šarvátku ukončit. Svého oponenta svrhl na zem a začal do něj nemilosrdně kopat.

Nairo ho ale shodil na zem a zasedl. Poté už lítala jedna pěst za druhou. Černovlásek mu dal pěstí zespoda a tím blonďáka shodil. Mohl zase vstát. 

Oběma se pod očima již rýsovaly monokly. Zkousla jsem si ret. ,,Nairo, přestaň si už kurva hrát a dokonči to" zavrčel na něj Ritsu. 

Nairo poslechl. ,,do něj, Izuki!" křikla jsem. Oba se napřáhli a nejsilnější ranou se navzájem udeřili. Izuki blonďáčka udeřil do břicha a Nairo černovláska zase do hlavy.

Nairo proletěl zdí a zůstal pod jejími sutinami. Izuki dopadl do jedné velké skříně a tam zůstal ležet. ,,Izuki!" vyjekla jsem a okamžitě běžela k němu. Otevřel oči.

Mezitím Ritsu vytasil svou zbraň a vystřelil. 

V mžiku, jedné setině se Izuki jaksi přenesl přede mě a kulka jej trefila. Já vzala zbraň a Ritsua trefila přímo do srdce. Izuki se zhroutil na zem. 

,,IZUKI!!!" křikla jsem zoufale a klekla si k němu. Kulka ho trefila do boku. Vytáhla jsem nožík a opatrně jí vyndala. Sice dýchal, ale měl zavřené oči. 

Ukáplo mi pár hořkých slz. Ritsu už byl nejspíše mrtvý. Vytáhla jsem okamžitě mobil a zavolala záchranku. Táta měl přítele - ředitele nemocnice... Ten přijel jak nejrychleji mohl, společně se záchrankou.

Vražda Ritsua a Naira byla utajena. Všichni to brali jako "nehodu" a já za to byla otcově příteli vděčná. Záchrankou jsme dojeli do jeho nemocnice a tam Izuka náležitě ošetřili. Zjistili, že má otřes mozku, pár polámaných žeber a taky kostí.

Každopádně...kdo by to řekl, že se Strážci léčí rychleji... Zanedlouho všechny kosti srostly, ale Izuki se stále neprobouzel. Lékaři mě ujistili, že žije.. jen neví, proč se prozatím neprobudil...

Každý den jsem u něj několik hodin proseděla. Táta už byl vyléčený, takže zase pracoval... 

-

Seděla jsem na židličce, vedle černovláskovy postele. Unaveně jsem ho sledovala. Pod očima jsem měla kruhy. Nespala jsem, skoro celý den. Už bylo pozdě večer a mě se podařilo usnout. 

,,Halóóó" pronesl známý hlas. Otevřela jsem oči. Hlavu jsem měla na posteli. Hnedka jsem se napřímila. ,,Izuki! Konečně jsi se probudil!" křikla jsem, když jsem uviděla probuzeného černovláska. Obejmula jsem ho.

,,Co děláte v mém pokoji? Kdo jste?" pronesl najednou Izuki. Odtáhla jsem se, úsměv mi zamrzl. ,,Ty si mě.. nepamatuješ?" špitla jsem. ,,Ne. Kdo sakra jsi?" zeptal se černovlásek. Idiotsky jsem na něj hleděla.

,,Jsem Asami... Bydlel jsi u mě... Byl jsi můj Strážce" špitnu. ,,Nepamatuju si tě. Jaký Strážce, prosímtě?" odvětil. 

,,Ztratil jsi.. vzpomínky?" řeknu nevěřícně. ,,Nemyslím si" odvětí. ,,Dobře.. Jak se jmenuješ... Kdo jsi?" zeptám se.

,,Mé jméno je.... Jsem....-- Nepamatuji se" špitl. ,,Jsi Izuki. Můj kamarád a můj Strážce" odvětím. ,,Strážce? Co je to?" zeptal se. ,,Můj ochránce... Jsi rychlý, silný a .. vždycky ses o mě postaral. A já ti to nikdy nesplatila.." poslední větu jsem zamumlala. 

,,Můžeš mi to oplatit" špitl. ,,Jak?" pronesu. 

,,Pomoz mi najít mé vzpomínky" řekl. Kývla jsem.

Konečně jsem to dopsala ^^ Snad se dílek líbil, já doufám že jo ^^ Děkuji za všechny vote a komenty, moc děkuju :33

-Lia