Guardian

6) I have... Brother?

Yoosh! Konečně mám zpět svůj pc ^^ Yoyoyoyo :3 Proto vám hnedka přidám další dílek Guardian a Delikventy vydám... až bude čas... momentálně se asi budu učit na čtvrtletku, kterou píšem v pátek -.-

Seděla jsem na kraji postele. Izuki byl dole a nejspíš se díval na televizi. Otec nebyl doma už pěkně dlouho, začínala jsem se bát. Venku už byla tma. Od toho incidentu v uličce už uběhlo pár dní.

Povzdechla jsem si. Všude bylo strašlivé ticho. Radši jsem si lehla na postel a zavřela oči. Zítra měla být sobota. ,,Konečně se trochu prospím" špitnu si sama pro sebe. Po chvilce jsem usnula. Nezdály se mi žádné zajímavé sny.

Probudily mě paprsky slunce, které mi zasvítily do tváře. Otevřela jsem oči. Bylo kolem deseti ráno. No, to mi stačilo. Aspoň jsem se trošku vyspala.

Chtěla jsem vstát z postele, ale jelikož jsem velmi neopatrná, sletěla jsem z ní. Dopadla jsem na Izukiho, který se okamžitě probudil, když jsem na něj dopadla.

Trochu jsem se lekla, jelikož jsem zapomněla, že spí na zemi. ,,Asami, jsi v poho?" zeptá se mě. Myslela jsem si, že mi vynadá... jako každý kluk... Nebo bude mít nějakou úchylnou poznámku... Ale ne, nic.

,,Jojo, jsem v pohodě" špitnu a vstanu. Zamířím do koupelny, kde se učešu, osprchuju a převleču.

Vylezla jsem z koupelny, Izuki mě vystřídal. Mezitím jsem zmizela do pokoje a řekla služce, že se jdu projít.

Otevřela jsem dveře od domu a vyběhla ven. Zamířila jsem do parku. Vál teplý vítr, který si hrál s mými vlasy. Ušklíbla jsem se a šla dál.

Neměla jsem dnes nic na práci, ale sedět u počítače a nebo být pořád sledována Izukim... to mě fakt nelákalo.

V parku byl klid. Ptáci zpívali a stromy šuměly. Běhali zde lidé, hrály si tu děti. Vzala jsem mobil a zapla si písničku. Dala jsem si jedno sluchátko do uší a poslouchala.

Ani nevím, jak dlouho jsem venku byla... Ale začala jsem mít hlad, proto jsem zamířila směrem k jedné restauraci. Měla jsem ještě docela dost peněz a tak jsem si koupila nějaký oběd a najedla se.

Když jsem měla po jídle, šla jsem se zase projít. Nic jiného jsem ani dělat nemohla. Pomalu se stmívalo, až byla úplně tma.

Bylo kolem 8 večer, když jsem procházela bezlidnou ulicí. Najednou jsem uslyšela kroky. Byly rychlé. Než jsem se stačila vzpamatovat, dostala jsem ránu do břicha a svalila se na zem.

Někdo mě praštil tak, že jsem se dostala do bezvědomí.

-

Probudila jsem se na posteli v maličkém pokoji. Okamžitě jsem vstala. ,,Sakra... kde to jsem?" špitla jsem. ,,Co je... tohle sakra za místo?!" zavrčím a vyskočím z postele.

Otevřu dveře. Zamčeno. ,,Do hajzlu!" křiknu a dojdu k posteli na kterou si sednu. Netrvá to dlouho a do pokoje přijde nějaký kluk, asi tak o 3 roky starší než já.

Koukl se na mě. Propíchla jsem ho pohledem, ale prát jsem se s ním nechtěla. Asi bych ho nezkopala.

,,Co jsi sakra zač? Proč jsem mě sakra unesli?!" křiknu. ,,Drž hubu, spratku. Někdo si to vyžádal... buď ráda, že jsi živá a ne mrtvá" odsekne. ,,Cože?" křiknu.

,,Měli jsme za úkol tě přívést. Bylo jedno. jestli živou, či mrtvou. Stejně brzy zemřeš" pronese chlápek a poté odejde.

Projel mi mráz po zádech. Tady už šlo o krk. Zatnula jsem pěsti. Cítila jsem se sklíčeně, ale do breku mi nebylo. ,,Izuki... kéž bych tě sakra poslechla... Měla jsem se nechat hlídat" špitnu.

-

Za pár hodin za mnou do pokoje přišel ten samý chlápek a za ním ještě vešel nějaký muž. Hleděl na mě. ,,Tohle je moje ségra?" pronese s výsměchem v hlase. ,,C.. cože?" špitnu nechápavě.

,,Zdravím. Ty jsi Asami, že?" řekne směrem ke mě. Mohlo mu být tak dvacetpět. Měl černé vlasy, které mu padaly do temných, hnědých očí. Zamračila jsem se na něj. ,,Ano. A ty?" zavrčím. ,,Já? Rodiče ti o mě neřekli?...... Já jsem Ritsu... tvůj starší bratr" odvětí. ,,Cože?" špitnu.

,,No... Bylo ti teprv osm, když jsem odešel z baráku. Nemůžeš si mě pamatovat" řekne s úšklebkem. ,,To je fuk... Co ode mě sakra chceš?!" křiknu. ,,Já? Vůbec nic. Akorát si přeji tvou smrt. A smrt otce" odvětí.

Vyvalím oči. ,,No ale... Nějak jsme tě nedokázali zabít... Už bys byla mrtvá, nebýt toho malého děcka, co bylo z tebou, tenkrát v domě" řekne mi. *Takže... to jeho lidi nás napadli?* pomyslím si. ,, Myslíš... Izukiho?" špitnu. ,,Jo, přesně. Tu malou krysu." řekne.

,,Proč jste mě unesli, když už jste mě mohli rovnou zabít?" zeptám se. ,,Protože chcu nalákat to děcko. Prvně se zbavím jeho, pak tebe a potom otce" pronese v klidu.

,,PROČ?!" křiknu na něj. ,,Zabiju všecky z mé rodiny. Protože všichni jsou svině. Matka i otec se mi nikdy nevěnovali, byl jsem jim lhostejný. Opečovávali jen tebe, protože jsi byla ještě malé děcko. A toho kluka zabiju, protože mi dělá problémy... Navíc, pokud zemřou, všecko připadne mě... dům, peníze, firmy..." odsekne.

,,Takže jsi jen chudák, který nenávidí své rodiče a svou ségru a chce jen prachy" shrnu to. On se zasměje. ,,Takový je život... Mej se, sestřičko" zazubí se a zmizne za dveřmi.

,,Parchant zasranej!" zavrčím. Měla jsem smíšené pocity... Bolest, smutek, strach.. Nenávist

Táák minna, konečně dopsáno ^^ No, jsem ráda... Každopádně... Snad se dílek líbil, děkuji za komenty a voty, samozřejmě i shlédnutí ^^ Jsem šťastná :) 

Btw, Lutvi konečně začala zase psát Smile a taky Přechod na druhou stranu (společně s kiikuscz, která píše ještě super knížku - My dream ^^).. No, konečně je trošku víc na Wattu xD 

+ obrázek a písnička 

-Lia