Guardian

15) Search for memories

Ahojky minna ^^ Omlouvám se, že dílek vyšel tak pozdě... Myslela jsem, že budu mít víc času, ale poslední dobou mám čím dál tím víc práce... Potřebuji dokreslit pár obrázků a další věci. Bohužel ještě nemám prázdniny, takže se omlouvám za svou pomalost .-. 

Došla jsem do nemocnice. Už to bylo docela stereotypní. Věděla jsem, jaký pokoj navštívit a přemýšlela, co udělat. Vešla jsem do výtahu a stiskla tlačítko. Výtah vyjel nahoru a já šla do pokoje, do kterého jsme chodila posledních pár dní.

Jak vrátit někomu vzpomínky, které ztratil? Tahle otázka byla mou noční můrou. Přemýšlela jsem o ní ode dne, kdy mi Izuki řekl, že mě nezná, že si mě nepamatuje. 

Stiskla jsem kliku od dveří, které mě dělily od onoho klučiny, jež ztratil vzpomínky na mě i na to, co byl. Ležel zde už pár dnů, protože stále se pořádně neuzdravil. Slíbila jsem mu, že je vrátím... jeho vzpomínky... určitě. 

Byla to moje povinnost. On mi pomohl tolikrát... tolikrát mi zachránil krk. A já? Neoplatila jsem mu to ani jednou. 

Vešla jsem dovnitř. ,,Ahoj... Jak ti je?" pronesu. ,,Jde to. Dnes už prý mohu opustit nemocnici" odvětil černovlásek a podíval se do stropu. 

,,Fajn. Sbalím ti věci a můžeme jet." řeknu a jdu dál. ,,Netřeba, už jsem si zabalil" odvětil Izuki a pomalu vstal z postele. ,,Měl by ses šetřit" odseknu jen a jdu vzít tašku s věcmi.

Společně jsme odešli z pokoje a výtahem jeli zpět do přízemí. Zamířili jsme k autu, ve kterém nedočkavě čekal můj řidič. Tašku jsem hodila k němu a sedla si dozadu. Nemusela jsem nic říkat, prostě jsme se rozjeli domů.

Já stále myslela na to, jak vrátit černovláskovi vzpomínky. Nebylo to zrovna dvakrát jednoduché, ale musela jsem zkusit vše.  

Zastavili jsme před domem. Vzala jsem Izukiho tašku a řidič nám běžel otevřít. Vešli jsme do domu. Tašku jsem dala služce a řekla jí, aby to vybalila. 

Došli jsme do mého pokoje. No a vlastně i černovláskova pokoje. Sedla jsem si na postel. ,,Pamatuješ si něco z toho?" řekla jsem. ,,Dům je mi sice povědomý... ale nemyslím, že jsem tu někdy byl" odvětil jen. 

Aspoň trošičku jsme se posunuli. ,,Pojď za mnou." špitnu a vyjdu z pokoje. Sejdu po schodech a dojdu do obýváku. 

Odhrnula jsem koberec a otevřela padací dvířka. Izuki vlezl dovnitř a já šla za ním. ,,Vybavuješ si něco?" zeptám se. ,,Vůbec nic" odvětí černovlásek.

Oba jdeme zpátky. Obcházíme dům, chodíme po pokojích, ale nic. Izuki si vůbec na nic nevzpomněl. Akorát se mu vybavily některá místa v domě. Aspoň za maličkosti jsem byla vděčná.

Večer jsem mu pověděla o všem. O tom, kde jsme byli, co jsme dělali, kdo je a jaký je. Nevypadal, že by něco z toho věděl, nebo že by si na něco z toho vzpomněl.

-

,,Asami, zvoní ti telefon!" křikl na mě Izuki. Bylo ráno, asi kolem devíti ráno a já zrovna snídala. Mezitím jsem se snažila vymyslet něco, co by vrátilo Izukimu aspoň část jeho vzpomínek.

Chtěla jsem si s ním jít zabojovat a nebo s ním jít ke škole. ,,Dones mi ho, prosím!" odvětím jen. Zanedlouho do kuchyně vběhl černovlásek s mobilem v ruce.

Volal otec. Zvedla jsem to. ,,Haló?" řeknu jen. ,,Asami... Zrovna mi volali z márnice. Tělo toho druhého Strážce zmizelo... " ozvalo se. Najednou jsem dostala divný pocit. ,,Tati... Je možné, že by přežil?" zeptám se.

,,Je to možné. Možná... možná nějak dokázal vyřadit všechny životní funkce a pak je zase nahodit. A poté utekl. " pronesl otec. ,,Díky za info, tati" řeknu. 

*Nairo je naživu, jo? Není to vyloučeno... On by možná věděl.. možná by věděl, jak Izukimu vrátit vzpomínky...* projelo mi hlavou.

,,Mohl bys... mi obstarat ten mobil, co měl Ritsu? Potřebuju něco zařídit." dodám ještě, než hovor ukončím. ,,Jistě. Zanedlouho ti ho přinese někdo z mých lidí" odvětil otec. ,,Díky" špitnu a položím to.

-

Netrvalo to ani hodinu a u dveří někdo zazvonil. Otevřela jsem a vzala si mobil od poslíčka. ,,Co hodláš dělat?" ozvalo se za mnou. ,,Počkej chvilku a uvidíš" odseknu a jdu do obýváku.

Projížděla jsem Ritsuovy kontakty. ,,Tady!" křiknu nadšeně. Klikla jsem na jeden z kontaktů, na němž se rýsovalo jméno ,,Nairo".

Chvíli to vyzvánělo, ale zanedlouho už jsem uslyšela známý hlas. ,,Kdo mě sakra otravuje?!" zavrčí hlas. ,,Asami." odseknu. ,,Ty... CO po mě sakra chceš?!" křikl. ,,Pomoc" odvětím.

Ozval se smích. Lehce jsem se pousmála. Jistě, znělo to velmi vtipně. Pomoc od nepřítele.. Hahaha...

,,Děláš si ze mě srandu?" špitl. ,,Ne. Je to zcela vážné." odvětím. ,,Co chceš?" odsekl. ,,Jde o Izukiho. Ztratil vzpomínky" špitnu. ,,A co já s tím?" pronese. ,,Pomohl bys mi vrátit jeho vzpomínky?" zeptám se.

Uslyšela jsem tichý povzdech. ,,Fajn. Pomůžu ti. Ale nebude to zadarmo. Uděláš co řeknu. A ... taky mi chvilku budeš dělat služku" zazubí se. ,,Ts... Fajn, ať je po tvém" zavrčím.

,,Fajn. Zítra se sejdeme" řekne.

,,Okay. Přijď" odseknu.

,,Už se těším" zasměje se.

,,Chcípni" odseknu a položím to.

Ya minna ^^ Snad se dílek líbil. Pardon za spoždění a děkuju za všechny komenty a vote! c:

-Lia