Jako střípky
Skládáme ten skleněný dům.
Ten domek, natolikrát rozbitý.
Jako střípky,
zraňuje nás ten křehký dům,
zatemňuje naše pocity.
Jako domeček,
malý domek postavený z karet,
vítr mává s námi v poli.
Jako domeček,
co spadl, protože byl z karet,
nás pohledy naše velmi bolí.
Slzy v očích.
Zlomená srdíčka loučí se naposled.
Velká díra zeje v duši.
Slzy na tvářích,
slova chladná jako led:
Že měli jsme to tušit.
Chrissy
ČTEŠ
Teen Diary
AléatoireÚryvky. Povídky. Slohovky. Básničky. Úvahy... prostě všechno, co jsem z mé tupé hlavinky přenesla na papír :) Znovu... neberte mě příliš vážně. Často píšu o tom samém :D
