Teen Diary

ÚRYVEK č. 956533 ...

Takže čauky lidi, po dlouhé době jsem se zas rozhodla něco přidat...

Tohle je vlastně úplně zbytečné sem psát, protože to stejně nikoho nezajímá, ale... jak jsem na tohleto přišla:

Vlastně s tím došla kamarádka.

,,Tak ty bys o něm mohla napsat román!"

A já uznala, že ten nápad je úplně fantastický a mučila ji pak svými nápady a citáty, které chci do ,,románu" vložit. Potom jí došlo, že to myslím zcela vážně.

Jenže jelikož sotva stíhám své další příběhy, vkládám jen ukázku a je na vás, abyste rozhodli, jestli by se vám takové další klišé (pochopíte) chtělo číst.

Hurá do toho.

PS: snad se to k tobě nikdy nedostane :D

...........................

,,Sam, přestaň. Musíš jít, rozumíš?"

Abby mi třikrát luskla před obličejem a zamrkala svýma čokoládovýma očima. Vůbec jí nevadilo, že na nás kouká tolik lidí, nejspíš jí ani nedocházelo, že kolem nás nějací lidé stojí. V této chvíli viděla pouze dvě věci, což byl můj kyselý obličej a obrovská konstrukce nesoucí název Big Shark Ride.

,,Je to pitomost. Na to mě nikdo nedostane," pronesla jsem ledově klidným hlasem a založila si ruce na prsou. Ať si trhne.

Povzdechla si a napodobila mé gesto se založenýma rukama. ,,Jsi jako malá," obvinila mě.

,,To nejsem já, kdo má takový zájem se vozit na té kravině. Abby, vždyť se na to podívej," ukázala jsem na kolotoč. ,,Tohle musel vymyslet vůl. Vynese tě to do výšky, spustí, otočí a pak už můžeš leda tak zamávat tomu chudákovi na kase a odejít domů s tušením blížícího se zvracení. Škoda oběda, škoda peněz. Nemluvě o tom, že sedačka vypadá jako ta bestie z filmu Čelisti. Nebo spíš jenom pokus o napodobeninu."

Abby mlčela. Nejspíš jsem ji urazila.

,,Nemůžeme radši zajít jenom na cukrovou vatu a projít se po pouti? Chtěla bych vidět tu slibovanou výstavu dřevěných klaunů. Je to vzadu v tom červeném stanu."

Abby pozvedla obočí ve znamení, že jsem magor. Těmito pohledy jsme se častovaly navzájem a skoro pořád.

,,Ty nechceš na Big Shark Ride, ale na klauny koukat půjdeš? Jsi ty vůbec lidská bytost?" Zavrtěla nevěřícně hlavou. Byla, na můj vkus, až příliš dramatická.

,,Je to kravina," namítla jsem. ,,Fakt jo."

Abby si tiše povzdechla a pročísla si své dlouhé melírované vlasy, které na světle působily jako rudé. ,,Já se klaunů bojím."

Na tohle jsem neměla co namítnout. Já se bála pouze pavouků, konce světa a paní Whittakarové, což byla naše sousedka odnaproti. Bránila bych se tím, že mám strach z výšek, ale to nebyla pravda. Namítala bych, že nemám ráda rychlou jízdu, ale já ji přímo milovala a to mohl dosvědčit můj bývalý přítel Bastien, se kterým jsem chodila prakticky jen kvůli jeho motorce. Vozil mě do školy.

,,Jak dlouho trvá jízda?" Zamručela jsem. Mé kamarádce zablýsklo v očích. Věděla, že mě dostala.

,,Pět minut."

,,Pět minut se točíš dokola a ječíš jako pavián? To je fakt akorát na zeblití," poznamenala jsem suše.

Abby se zasmála. ,,Je to legrace."

No jasně. Uduste mě cukrovou vatou, prosím.

Vykročila jsem za Abby a přitom tiše nadávala. Poutě nikdy nebyly můj šálek čaje, nechodila jsem na ně ráda. Každý rok přijely kolotoče a jejich majitelé rušili noční klid dunivou hudbou, až do půlnoci. Celý víkend tu lidé utráceli své peníze, které tak těžce vydělali, vřískali na atrakcích a odcházeli domů s pocitem nevolnosti a prázdnými kapsami a peněženkami.

To je přece legrace, ne?

Abby mě dotáhla až ke kase a koupila dva lístky. Pobrukovala jsem si písničku, kterou zrovna pustili k této atrakci a nepřítomně vrtěla boky. Prohlížela jsem si tu děsivou konstrukci a přemýšlela nad způsoby jak se z toho vyvléknout na poslední chvíli. To všechno mi však znemožnila moje kamarádka, když do mě strčila a významně na mě mrkla.

Přimhouřila jsem oči. ,,Co je?"

Zčervenala a ukázala za sebe dozadu. Z kabinky právě vycházel mladý kluk, mířil po schůdkách k velké lavici, kterou Abby vybrala jako náš smrtící nástroj a pokynul nám, ať ho následujeme.

,,Je sexy," zašeptala mi Abby.

K tomu nemám co říct.

Následovala jsem Abby k lavici a posadila se na volné místo. Kluk zrovna upevňoval pásy červené Abby, která na mě každou chvilku významně mrkala. To bylo poprvé, co jsem se opravdu styděla za svoji kamarádku.

Potom přešel ke mně.

Těch pár vteřin, kdy mi utahoval pásy, stačilo k tomu, abych si ho mohla prohlédnout. Měl tmavé vlasy a oči barvy nejtmavšího mahagonu. Jeho ostře řezaná čelist ve mně vzbuzovala dost pochybné pocity a já si najednou uvědomila, že se na mě dívá. A já na něj.

Aha.

,,Drž se, dobře?" Doporučil mi a odstoupil ode mě. Měl zvláštní melodický hlas. Pevně jsem uchopila kovovou zábranu a sjela pohledem svoji kamarádku.

Atrakce se rozjela.
.................................

Část, kterou jsme vymyslely spolu:

,,Většina kluků, jako třeba Bastien a Cole, voněla po kolínské, parfémech Bruno Banani, Old Spice, Playboy mýdlu, nebo jiných umělých sračkách. Jeho vůně byla úplně jiná: voněl jako cukrová vata, benzín a mentolky. Kretén, miluju mentolky. Určitě má ještě nějaké v kapse."

Tak co. Zaujalo? :) :D