Teen Diary

balónek

,,Audrey, vrať se!"

Audrey pozorovala svůj balónek, jak ulétá hnaný větrem. Chytře se vyhýbal všem zrádným větvím nevysokých stromků, vzlétal do výšky, jako by se sám snažil utéct před vším tím chaosem tam dole. Jako by v oblacích mohl najít svobodu, naději, zkrátka vše to, co mu tady na zemi chybělo.

Audrey, osmiletá holčička z venkova, si nedokázala vysvětlit, proč její nejnovější kamarád utíká. Proč uletěl. Proč ji opustil, nechal ji tady znovu samotnou stát na dvorku ve všem tom zmatku.

,,Počkej!" křičela, ale balónek se pochopitelně nezastavil. Audrey se rozběhla za ním. Hlubokým lesem, přeskakovala větve, kořeny stromů, stejně jako balónek uhýbala větvičkám i jiným pastem, které na ni číhaly.

,,Prosím, počkej!"

Audrey běžela dál, její tmavě hnědé kudrnaté vlásky se jí uvolnily z účesu, dlouhou bledě modrou sukni zašpinilo bahno, bílé botičky poničil mech.

Nic jiného, jen strach tuto dívku poháněl vpřed. Strach, že přijde o další radost ve svém životě. Teprve před patnácti minutami jí balónek dal jeden milý kluk z poutě. Mohlo mu být tak dvanáct. Měl ďolíčky, lišácký úsměv.

Audrey věděla, že už ho nejspíš nikdy neuvidí.

A balónek taktéž ne.

,,Ne. Prosím!"

Natahovala ručičky, snažila se svou památku na nového kamaráda chytit.

Jenže balónek už letěl příliš vysoko.

Jako uletěl on, uletěl i Audřin úsměv z tváře.

A malá dívka, ztracená ve svých myšlenkách, ztratila se i v lese.

.....
🎈🎈🎈

Písničku mi poradil jeden můj kamarád. Pouštěla jsem si ji při psaní téhle kraťounké povídky a nemůžu uvěřit, že jsem zase něco dokázala sepsat. Narychlo. Improvizovat.

Chrissy