Teen Diary

Jednodílovka: Library girl

... Růže se mi z mobilu smazaly. Další část přidám, až se dostanu k laptopu :)
Doba: nedohledno

......
Seděla tam. Jako každičký den, každý podzim, každou zimu, po všechny volné chvíle v roce. Seděla na svém obvyklém místě, záplava kaštanových vlasů jí tvořila oponu před jejím bledým obličejem a obrovský mahagonový stůl ji odděloval od světa kolem. Stůl sice nevytvářel žádné velké soukromí, ale zato alespoň vyvolával ten pocit, který dívce úplně stačil.

Zatímco venku spadalo prvních pár podzimních lístků a její vrstevníci se scházeli v nedalekém parku, ona se skláněla nad starou tlustou knihou s ošoupanou obálkou a její jantarové oči skryté za velkými černými obroučkami tiše klouzaly po vybledlých písmenkách.

Místní knihovna pro ni byla jediným místem, kde cítila tu sladkou svobodu, o které povídali dobrodruzi v příbězích, které tak ráda četla. I mezi všemi těmi starými knížkami, v tom malém uzavřeném prostoru se cítila víc svobodná než venku pod nekonečnými nebesy.

,,Za deset minut zavíráme, Ginger!"

Zvedla hlavu a setkala se tak s pohledem majitelky toho knižního ráje, Jules Werbovou. Jules táhlo na padesát, už nebyla nejmladší, ale ani její věk nedokázal zastínit její eleganci.

,,Já vím, jen dočtu tuto stránku," odpověděla dívka a její medový hlas se rozlehl knihovnou.

Jules se zamračila na obrovskou bichli, která ležela před dívkou na stole, a zavrtěla hlavou. ,,Můžeš si tu knížku půjčit domů, zlato."

Ginger zbledla. ,,Ty víš, že nemůžu."

Jen málokdo věděl o dívčině životní situaci. Její otec odešel už hodně dávno a její matka si před třemi lety našla nového přítele. Ginger ho neměla ráda. Nesnášela jeho chlípné pohledy a narážky. Nesnášela jeho hlas. Nesnášela svoji matku za její sobeckost. Za všechno, co se v domě dělo, rozhodoval on. Ať už po finanční stránce, nebo po stránce osobní.

,,Ale no tak, Ginger. Owen by přece neklesl tak hluboko, aby ti zakázal číst," povzdechla si Jules a opřela se o stůl.

,,Nezapomeň, že už to jednou udělal. Doma za vše rozhoduje on. A já ho musím poslouchat, jestli nechci skončit na ulici." Ginger se ušklíbla a založila si stránku tři sta osmdesát devět.

,,Už jsem ti řekla, že můžeš bydlet u mě," mrkla Jules.

,,A já ti zas řekla, že to nepůjde. Máma by to nikdy nedovolila. A Owen také ne. Bůhví proč mě chce mít neustále na očích."

Ginger se zvedla ze židle a urovnala si svůj tmavě rudý svetřík, který jí odhaloval kousek levého ramene. ,,Myslím, že půjdu."

,,Zlato," Jules k dívce popošla o kousek blíž a pohlédla jí do jantarových očí, ,,nenech ho zametat tebou jako s koštětem. Postav se mu."

Ginger povytáhla koutky úst do úsměvu a přikývla. ,,Kdyby to nebylo tak těžké, Jules."

Podzimní západ slunce zbarvil celé město do jasně oranžové. Ginger se procházela barevným parkem a obdivovala přírodu kolem sebe. V jedné knize, kterou nedávno četla, hlavní hrdinka našla v hromadě listí zlatý prsten, který patřil nějaké významné panovnici z osmnáctého století. Tam se hrdinka potom dostala pomocí kouzelného zrcadla v kabinetu profesora historie, pana Tucka.

Ginger se pro sebe zasmála. Tolik by vyměnila svůj všední život za takové dobrodružství, jaké prožívali hlavní postavy jejích knížek.

Jenže když otevřela dveře od domu a zaslechla Owenovo nadávání na ty neschopné lemry, co si říkají fotbalisti, věděla, že to není možné. V tichosti zapadla do svého pokoje a s povzdechem se posadila na postel.

,,Jednou to vyjde," zamumlala nepřítomně.

Jednou to vyjde.