MY WORLD CHAMPION (Max Verstappen)

chapter 4

Ale to jsem netušila že potkám...
___________________________
CARMEN MARTINEZ

Potom co proběhlo předávaní cen, Checo seběhl za náma dolů pod podium.

,,gratuluju moc Checo, zasloužil sis to!" objala jsem ho.

,,jeee děkuju Carmen, se divím, že Carola vytáhla ten tvůj prašivej zadek" poškádlil mě.

,,no náhodou jse mi to tady líbí, možná poletím i do Brazílie"

,,cooo??? Co se to pro boha stalo? Ty si právě řekla že vystrčíš nohu z Mexika?" divil se Checo.

Carola jen s údivem na mě koukala.

,,no možná se bojím letadel, ale za tohle to stojí" usmála jsem se.

Oba na mě překvapeně koukali.

Jako musím říct, že mě samotnou to překvapilo co ze mě vylezlo ven. Ale to už u mě většinou je, než abych se nad tím zamyslela, tak to vybleju ven.

,,holky, doufám že to s náma pojedete oslavit do baru"

,,uhhh já nevím"

,,no tak Carmen, žij už trochu ten život. Ty chceš letět do Brazílie, ale do baru ne? Však Brazílie je horší než bar ve městě ve kterým žiješ"

,,joo, Checo má pravdu Carmen" přitkala mu Carola.

,,okey, pojedu s váma"

,,ale nejdřív chci se dojet převlíct dom" dodala jsem.

,,dobře, Enzo čeká venku" odpověděl mi.

S pouhým přikývnutím jsem se rozešla pryč. Pozorovala jsem celou dobu špičky nohou které byly vidět z mých sandálí. Než jsem do někoho narazila.

,,ohh pardon, omluvám se, nedávala jsem pozor" omlouvala jsem se.

Ten náraz byl celkem prudkej. Takže mi spadla jak kšíltovka, tak i sluneční brýle.

Když jsem se podívala s kým jsem se srazila.

Byl to Max, Checa kolega. Ale ten už mi zbíral moje věci ze země.

,,tady máš, příště dávej pozor na cestu...Carmen" podal mi moje věci a odešel.

Od kud sakra znal moje jméno. A s jeho hlasu znělo, tak hezky. Asi to bylo tím jeho nizozemským přízvukem.

Radši jsem to neřešila a rozšla se dál za Enzem.

U auta stál už Enzo.

,,zdaravím slečno" usmál se.

,,taky zdravím Enzo" s úsměvem jsem se na něj podívala.

Enzo mi už otevíral dveře od auta a já jsem už jen nastoupila.

Celou dobu jsem nemohla přestat myslet na Maxe. Byl fakt hezkej to musím přiznat, ale asi bych s nim nikdy nešla do vztahu. Jestli náhodou není děvkař, když cestuje po světě. Prostě jen zastrčí a odejde. A tehle typ kluků nemám ráda. Ale nebudu dělat unáhlený závěry, třeba to není pravda.

,,slečno jsme tady, za jak dlouho se mám pro vás stavit?" zastavili jsem před barákem/vilou.

,,tak za hodinku a děkuju Enzo" vystoupila jsem s auta.

Když jsem vešla do pokoje, tak jsem nevěděla co si mám oblíknout na sebe.

Nechtěla jsem nicmoc odvážné, ale nechtěla jsem tam jít zase jako nějakej bezďák.

Nakonec jsem zvolila letnější černý šaty. Měli delší rukáv ketrý mi končil těsně nad lokatama. Měli decentní šněrovaný výstřih. A končili mi v půlce stehen.

Vlasy jsem si stáhla do vyššího culíku, protože už nebudu pořebovat kšiltovku.

Na oči jsem si lehce nanesla kouřový stíny. Upravila si obočí a rty.

Na nohy jsem si zase obula sandály který jsem měla i na závodu. Kabelku jsem si nechala tu stejnou akorát přidala ještě peníze na víc, kdyby náhodou.

Bylo něco kolem páté když vyšla před barák a tam už u té stejné Hondy stál Enzo.

,,přeji dobrý večer slečno" promluvil na mě Enzo.

,,zdravím Enzo, nevadilo by kdybych si sedla k vám do předu?"

,,vůbec slečno, prosím" otevřel mi dveře.

,,děkuji"

Enzo obešel auto a nastoupil ke mně do předu.

,,poejdem tak přes půl města, chcete pustit rádio?" zeptal jsem mě Enzo.

,,ani ne děkuji, ale nechce te si povídat?"

,,ano, proč ne" usmál se Enzo.

Celou cestu jsme si povídali. Musím říct že Enzo je fakt vtipnej chlap.

Zjistila jsem že má už manželku a dvě děti Sofii a Isabelu. Které jsou dvojčata a jsou jim už tři roky. Jemu je prý 35 a manželce Marií je 29. Jeho rodiče prý zemřeli když mu bylo 17.
Ale říkal, že si s němi moc nikdy nerozuměl protože jeho rodiče dávali přednost jeho mladší sestře Esperanze které bylo 12, když zemřeli. A když jí bylo 15 tak prý odjela z Mexika víc už o ní toho neví.

Když přijeli před bar, tak už se zněj ozývala hudba. Enzo než jsem vlezla do baru podal vlajku Red Bullu kterou posíla moje setra. Prej si jí zapomněla.

Ha stejně chtěla jen dát najevo že jsem v jejich týmu.

U vchodu stálo hodně lidí, ale když ji mě všimnul bodyguard tak mě hned pustil do vnitř. Od lidí bylo slyšet zklamané zamručení.

Asi pustil díky mojí Red Bull vlajce kterou jsem si ověsila kolem ramen.

Když vešla dovnitř, tak mě do nosu udeřil pach cigeret, alkoholu a potu. Nikdy jsem moc nechodila do klubů. A to už mi osmnáct bylo, ale nildy mě to nebralo chodit do baru kde budu nabalovat nějaký kluly. Až prostě nějak přijde tak to bude já se za žádným nebudu honit.

Ahojkyyy!!!
Nová kapitolka tadyyy.
Doufám že nejsem jediná, která jde do školy ještě zítra😩😭
A omlouvám se za chyby korekci budu dělat po dokončení knihy.
Doufám že jste si kapitolku užili a hezky se vyspěte🤍
Dominica