VÁNOCE S VRAHEM

4

Netušila jsem, kdo to byl, ale cinkal stejně, jako rolnička, když visela na větvi a jemný vítr s ní pohupoval. Věděla jsem, že je tady kvůli mně a neměla z něj strach. Zavřela jsem se v pokoji a podivila se. Byla tady strašlivá zima a někdo mi zapálil v krbu. V okně stála žena. Divoké krepové vlasy jí vlály kolem hlavy a já se dívala do tváře, kterou jsem si pamatovala z dětství. „Tetičko Lirio." „Jsem ráda, že jsi na mě nezapomněla."dveře za mnou se otevřeli, tetička sestoupila z balkónu a ukázala na muže za mnou. „Tohle je tvůj bratranec, tvoje osobní stráž." Usmála jsem se na něj a on mi věnoval suchý pohled. „A jak to vypadá i tvůj milenec." dodala já se na něj zhnuseně podívala. „Ten muž mě napadl a myslí si, že jsem tvůj milenec. Nebudu ho vyvádět z omylu, ale ráno si na něj dej pozor. Mohl by být trochu nabručený."

„Co mi vlastně chcete?" „Našla jsi, co jsme ti nechaly na hrobě?" „Ano, ale proč?" „Tvoje máma byla prvorozená od krále. Posaď se." Udělala jsem, jak řekla. Bratránek si stoupnul k oknu a díval se ven. „Kdysi, nebylo to tak dávno bylo jedno království. Pahorkatina a Hornatina a jak jde z názvů poznat Hornatina nebyla úrodná země a lidé byly chudí. Pahorkatina byla naprostý opak. Lidem se tady dařilo a i královské rodině. Král začínal být slabý a jelikož měl jenom dcery nemohl najít vhodného nástupce a z ostatních ostrovů nechtěl nástupce. Nabídl tedy kralování a nejstarší královskou dceru králi z Hornatiny, který tohle všechno přijmul a to byly praprarodiče nynějšího krále. Jenže král měl ještě jednu dceru, kterou nepřiznal a kterou nechtěl, aby zahodila svůj život s králem z Hornatiny. Říkalo se o něm totiž, že je dobrý král, ale údajně rád mučil ženy a král měl svoji prvorozenou dceru moc rád a tak raději obětoval mladší a starší usadil do kláštera. Byl to stejný klášter ve kterém momentálně pobýváš ty. Všechny ženy v našem rodě v něm byly. Ale to jsem odbočila. Království se spojili a vzniklo naše ostrovní království. No a lidé z Hornatiny se začali mísit s lidmi z pahorkatiny, ale královna věděla, že je starší sestra je v klášteře a řekla to králi a ten, aby bylo manželství platné chtěl zabít nejstarší sestru a ta se schovala na Hornatině a zmizela. Tento úkol si dali za úkol i syn krále a pak jak jistě víš byl převrat ve kterém byla zabitá tehdejší královská rodina. Před tím, než byl převrat tvoje prababička vybudovala znova Hornatinu a lidem se i na Hornatině začalo dařit a potom i tvoje babička pokračovala v její práci a moje sestra také, jako prvorozená. Já to po její smrti převzala, ale teď je řada na tobě. V klášteře jsi dlouho a já vím, že často jsi smutná z tvého života. Změň to. Jsi princezna této země a i když to nevíš spousta lidí při tobě stojí..." Věděla jsem, že chce ještě něco doříct, ale na dveře se ozvalo spěšné zaklepání. Tetička zmizela i s bratránkem a dovnitř vrhnul rozlícený král s otcem a vojáky v zádech. Svažte ji. Nebránila jsem se, byla jsem obklíčená. Do zápěstí se mi pevně zařízl hrubý provaz a mě se do očí vedraly slzy bolesti. „Proč to děláš otče?" „Už nejsi moje dcera, tvoje matka mi lhala. Nikdy bych si ji nevzal, kdybych věděl, kdo je?" „A teď už to víte?" „Ano a ty budeš stejná, jako ona. Stejná prolhaná mrcha." Zabolel mě hrudník a já se podívala na svoje svázané ruce a potom do jeho očí ve kterých nebyl ani kousek citu, který jsem v nich dříve vídala.