VÁNOCE S VRAHEM

8

 „Nyní můžete políbit nevěstu." Věděla jsem, že se mi do očí vlévají slzy. V hrudi mě bolel divný pocit, který jsem musela zatlačit hluboko do sebe. Když lidé začali tleskat a provolávat novou královnu a připojila jsem se a viděla štěstí v králových očích. „Položila jsem Bastíka do náruče Sabiny a odešla postranní vchodem ze sálu. Venku začínalo sněžit, přesně, jak se mi zdálo až na to, že tohle nebyla moje svadba. A mohla jsem si za to sama. Jenom já. Bolel mě hrudník od škytavého pláče. Padla jsem do sněhu a přála si tak zůstat navždy. Proč jsem se musela zamilovat do muže, který mě zabil, vyznal mi lásku, kterou jsem odmítla, za nejlepšího krále na světě. Mohl tohle být můj nejštastnější den a byl nejhorší.

Nová královna byla ke všem milá a spravedlivá a já ji nevyčítala, že ke mně byla trochu hrubší. Věděla jsem, že budu muset něco udělat. Celé roky se to ve kumulovalo a když dosáhl svých deseti let, rozhodla jsem se. Začal se učit šermu a kralování a u toho jsem nemusela být. Věděla jsem, že je to hodný mladík a etiketu ovládá. Zaklepala jsem na dveře od královy pracovny a na vyzvání vešla dovnitř. „Nechejte nás o samotě." Sednula jsem si naproti králi a podhladila Psa, který se ke mně připlazil. Přemýšlela jsem, jak to podat.

Zabouchly poslední dveře a já viděla královu otázku, kterou i vyslovil. „Co se děje?" „Odcházím. Jenom chci, abys to věděl...Když se na tebe podívám, cítím. Prostě se to ve mně vzbudí. Když mě držíš, cítím se, doma. Nedokáži změnit, co cítím a to mě děsí. A navíc jsi král, který je na mém trůnu a muž který mě zavraždil. Měla jsem tě nesnášet, proč tě miluji? Tvoje žena si všímá pohledů a není jediná. Věnuj se jí, udělej si hromadu dětí a buď šťastný." Doopravdy jsem doufala, že král nebude protestovat. „Jak to myslíš? Jaké pohledy. Řekl jsem ti, že tě miluji a to se nezmění. Copak se na tebe nemůžu ani podívat?" „Samozřejmě, že můžeš, ale ne takhle. Ne takhle." Zase nahodil ten jeho pohled a prudce si stoupnul. „Prosím, neodcházej." Klečel u mě a držel mě za ruku. Trhalo mi srdce mu říct, že nemohu. Není nám to souzeno. „Smím tě požádat o jedu noc?" „Dneska za soumraku u mě. Naposledy." „Přijdu, slibuji."

„Mami?" Otočila jsem se a podívala se na svého syna, mladého krále a nového otce. Nevypadal nadšeně...snad..."Je mi to líto. Která?" „Obě." Obejmula jsem ho a sednula si s ním na lavici. „Bude to v pořádku. Slibuji. Dej tomu čas, vím, jak to bolí stratit milovanou osobu. Do dveří vtrhnula Sabina s Stephanie a vzali mi Bastíka z náruče. Vyrostli z nich krásné dívky. Viděla jsem, jak si na dvoře hrají jejich manželé se Psem a s Christin. Odešla jsem, tady jsem už neměla být. Věděla jse, že kolem mě poskakuje pes, ale nevnímala jsem ho. Potřebovala jsem se dostat na místo, kde jednou taky budu.

Přišel a byla to nejlepší noc v mém životě. O půlnoci jsem se zvedla a odešla. Jako tenkrát, když jsem přišla. V obleku, maskou na puse a zbraní za pasem. Odešla jsem domů. Na pahorkatinu.