VÁNOCE S VRAHEM

5

A znova, jako každý rok. Blížilo se znova období, kdy se něco určitě stane. Další vražda. Další pohřeb a znova to bude někdo koho miluji. Nevěděl jsem, co jsem komu udělal, ani jak to vrah dělá. Vždy o štedrém dnu ležel ráno na stole papírek se jménem a v něm nůž s iniciálem a znakem, který neexistuje od popravy Merii. I dneska jsem přišel ráno do pracovny a podíval se na nůž, který jako vždy byl zabodnutý v papírku. Třesoucími prsty jsem se podíval na jméno, které bylo vyryto na papíře a....

Otevřel jsem dveře a proběhl kolem ohromených stráží a mojí nejstarší dcery. „Kdo?" zeptala se a přidala se, když jsem jí řekl jméno jejího dvouletého bratra a následníka trůnu. Našel jsem ho uprostřed pokoje v náruči malého drobného muže a díval se mi do tváře. Nikdy jsem nepoznal tak ledový pohled, jaký mi daroval vrah. Široká ramena, maska na tváři a obrovská kapuce bez pláště potvrzovaly moji domněnku. Je to muž, milenec od Merii, který mě kdysi dávno chtěl zabít. „Pusť mého syna." Zavrtěl hlavou a odešel. Nechal jsem ho. Vyskočil z okna a odjel. Viděl jsem ho odjíždět a slyšel jsem spoustu stráží a vřískot mojí dcery. Nepohnul jsem se dlouho, byl jsem, jak ochrnutý.

...

Pozdě v noci jsem stále seděl v kanceláři, když se na dvoře srthnul hluk a uprostřed toho všeho stál ten muž a v rukách měl mého syna. Vyrazil jsem, jak poprvé a stanul před ním. „Vrať, co jsi vzal a nechám tě jít." „Chci si v soukromí promluvit." Odehnal jsem stráže a nechal ho projít. Kolem mě zavanula vůně, kterou nosila jenom jedna žena...