Never again [Harry Styles fanfiction]

9.

„Tak jak ses měla?“ promluví po chvíli tiché jízdy Zayn.
Neodpovím, jen si založím ruce na prsa a otočím hlavu k okýnku. Slyším, jak frustrovaně vydechne a začne prsty bubnovat do volantu.
„Ani nevím, kvůli čemu jsi naštvaná. Jestli kvůli tomu, že jsem přijel pozdě, tak se omlouvám, jasný? Ale nenařídil jsem si budíka a prostě jsem zaspal.“
„Mohls alespoň zavolat, že se zdržíš.“ Zabručím.
„Myslel jsem, že dvacet minut tě nezabije. Až potom co mi dal pan Dokonalý přednášku, jsem si uvědomil, že jsem se o hodinu sekl.“
Na tohle mu opravdu nemám co říct, tak pokračuji v pozorování krajiny.
„Geerwell mluv se mnou!“ popadne mě za ruku a otočí mě k němu.
„Sleduj cestu, ráda bych ještě nějakou chvilku žila.“ Vykroutím se mu z jeho pevného sevření.
„Jasný.“ Odfrkne a upře pohled na silnici. „Nevěděl jsem, že se z tebe za tu chvilku stane taková puntičkářka.“
Nevěřícně se na něj podívám. Ví vůbec, co to slovo znamená? „Ale tady vůbec nejde o to, žes přijel pozdě!“
„Tak o co teda?“
„O to, jak ses choval k Harrymu! Vždyť jsi mu ublížil!“
„A to jak se on choval ke mně? To jsi neslyšela? Mělas chvilkovej výpadek nebo co?“
„Jen se mě zastal, to není nic špatnýho! Ale ty, ty jsi mu ublížil tím nejhorším způsobem, když jsi zmínil jeho maminku. Copak v tobě nezbyl kousek citu?“ zavrtím nevěřícně hlavou.
Hodí po mě vražedný pohled, ale potom se naprosto uvolní. „Samozřejmě, že se ho budeš zastávat. Jeho matka sice ještě neopustila, ale potom si budete moct pokecat jaké to je, co? Budete si brečet do náruče navzájem, když vám nezbude nikdo jiný.“
Zalapám po dechu a zmůžu se jen na obyčejné Fajn. Mezitím Zayn zaparkuje před panelákem a než stihne cokoli říct, vystoupím a rychlým krokem si to namířím dovnitř.
Jen co odemknu, ovane mě odér zatuchliny a špíny, na kterou jsem tak ráda zapomněla. Zhluboka se nadechnu a vstoupím dovnitř. Hodím klíčky do košíčku a jdu otevřít všechna okna.
„Geerwell, promiň, nemyslel jsem to tak.“ Přileze mezitím Zayn a chce mě zezadu obejmout. Odstrčím ho a zavrtím hlavou. „Ale myslel.“
„Nemyslel. Jenže když on mě tak děsně vytočil, a pak ty, když ses ho zastávala, bylo to na mě kurva moc.“ Jemně mě chytí za ruce a otočí si mě k sobě. „No tak,“ odhrne mi pramen vlasů a zastrčí mi ho za ucho, „odpusť mi.“
„Nech mě být, prosím.“ Ani se na něj nepodívám. On mě ještě chvíli drží za ruce a asi čeká, že povolím, ale když se nic neděje, tak mě pustí.
„Fajn.“ Zavrčí, otočí se a cestou ke dveřím shodí kávový hrníček ze stolu. Při tom zvuku nadskočím a zavřu oči. Poté ještě práskne dveřmi tak, že mě to donutí opět nadskočit. A pak, pak už je ticho.
***

Zayn se po zbytek dne neukáže, a já mezitím stihnu sníst poslední fazolovou konzervu, umyju nádobí, které se ve dřezu po dobu mé nepřítomnosti nakupilo do obrovské zapáchající hromady, utřu prach a vyluxuju. Poté se chci přesunout do koupelny, ale tu musím prvně také umýt. Vím, že se o klucích říká, že jsou nepořádní, ale nechápu, jak můžou žít v takovém nepořádku a špíně. V tom si vzpomenu na Harryho a jeho čistý dům. Chodí mu tam uklízet nějaká hospodyňka, nebo to všechno zvládá sám? Nad představou Harryho pobíhajícího po domě s vysavačem se musím usmát. Ne, určitě neuklízí sám, když ani střepy nezvládne posbírat bez toho, aniž by si ublížil. Třeba mu chodí uklízet a prát maminka. Nad tou myšlenkou se pozastavím, protože mi připomene Zaynovu krutou poznámku. Nechápu to. Vím, že ho leccos vytočí a to potom umí být doopravdy zlý, ale nikdy nebyl zlý i ke mně.
Poté co se osprchuji si vlezu do Zaynova trička, protože všechny mé věci zůstaly v kufru auta. Chci si pustit televizi, ale zazvoní mi mobil a na obrazovce na mě vykoukne Harryho hlava.
„Nazdárek.“ Pozdravím ho vesele.
„Ahoj, nechtěl jsem rušit, jen se chci ujistit, že je všechno v pořádku.“
Rozhlédnu se po prázdném bytě a pokusím se o úsměv. „Jo, všechno je fajn, nemusíš se bát.“
„Vážně? A ptala ses ho už co se stalo?“
„Jo.“ Zasměju se, „zaspal.“
„Debil.“ Vzdychne Harry. Dokážu si představit, jak teďka přetočil oči a možná se i prohlábl ve vlasech.
„Budu dělat, že jsem to neslyšela.“
Chvíli si povídáme, ale Harry prý musí ještě vypsat nějaké papíry do práce, takže se rozloučíme a já si místo televize vlezu do postele a vyčerpaně zavřu oči.
Probudí mě zachraštění v zámku a následný šramot v obýváku.
„George? Spíš?“ nakoukne do ložnice Zayn. Poté co předstírám spánek, si ke mně přisedne na postel a pohladí mě po tváři.
„Omlouvám se,“ zašeptá, aby mě nevzbudil, „Strašně moc se omlouvám. Za všechno. Ale přísahám, že teď už bude všechno jenom lepší. Opravdu.“
Nakloní se ke mně a políbí mě do vlasů. Musím se pousmát, ale rychle se zachumlám do peřiny, ať nepozná, že nespím.
Předtím, než se zvedne mě znova pohladí a s tichým Miluju tě, odejde.

Oujeee. Tyjo sama nevěřím, že jsem napsala další díl:D Tak stráášně dlouho jsem nepsala! A tak stráášně mě to chytlo:D Jen nevím jestli na to bude čas:(( Každopádně budu uplně nejvíc šťastná, když od vás uvidím nějakou odezvu, jestli to má ještě vůbec cenu tady publikovat:D Chápu, že to byla opravdu dlouhá pauza, ale právě mi to nedávno nějaké holčiny "ohvězdičkovaly":D, takže jsem si řekla: tyjo to ještě někdo čte? No, mám čas, tak proč nezkusit napsat další díl.:D:D Bála jsem se, že se do toho nedostanu, nebo mi to bude dlouho trvat, ale k velkému překvapení to šlo uplně samo:D Teď ještě otázka, jestli se mi to vážně povedlo, a to mi můžete říct jenom vy :3 :D Oka, končím, ať vás neunudím:D Pro ty, kteří došli až sem: Děkuju!♥ A stále platí, že budu ráda za váš názor:D A krásné Velikonoce♥:D (Taky je tak strašně nemáte rádi?:D)