Never again [Harry Styles fanfiction]

12.

Odejdu do obyváku, uklidím štětce a válečky, uzavřu kbelík s barvou a sednu si na pošpiněnou sedačku. Proč ji vlastně taky nezabalil?
Celý den byl perfektní, neměl jedinou chybičku. Zayn měl skvělou náladu, házel jeden vtípek za druhým a smál se i těm mým, které nikomu nepřijdou vtipné. Tak proč ho tak rozházela jedna nepovedená zeď? Vzpomenu si, že mu uprostřed malování někdo volal, ale odešel s hovorem do ložnice, takže nevím kdo nebo proč. Když se vrátil, zdál se mi v pořádku. Stále se usmíval a radoval se, že to tu konečně budeme mít pěkné. Pokud se hodně zamyslím, tak byl možná celý trochu ztuhlý, jako by se dělo něco, u čeho neví, jestli se to povede nebo to skončí fiaskem, ale připisovala jsem to jen soustředěnosti. Co když...

Z myšlenek mě vyruší zazvonění mobilu.
„Ano Harry?" vezmu hovor.
„Uhm- Gee děje se něco?" zeptá se zaraženě. „Zníš jako zkyslé mlíko."
Haha Harry, fakt originální.
„Nemohl bys sem přijet?"vyhrknu dřív, než si to rozmyslím.
„Dej mi deset minut." Slyším, že mu ztvrdl hlas a zaklapl.
Ani nevím, proč jsem mu řekla, ať přijede. Asi tady nechci být sama. Moc bych přemýšlela a to nikdy nedopadá dobře. Jdu do koupelny se dát trochu do pořádku. Mám tak patnáct- dvacet minut, protože za deset tady rozhodně dojet nestihne.
Zrovna loupu brambory, když zazvoní zvonek. Podivím se, protože mu to trvalo opravdu jen deset minut.
„Gee," vyhrkne Harry jen co otevřu dveře a obejme mě „bál jsem se, že se něco stalo. Nestalo, že ne?"
„Ahoj Harry, taky tě ráda vidím." Zasměju se.
„Nehraj tu na mě divadélko a všechno mi řekni." Vyzouvá si boty a následuje mě do kuchyně. „Bože, kdo to maloval?" nadzvedne obočí, když procházíme kolem nepovedené stěny.
„Hele, my se snažili." Šťouchnu do něj a vyzvu ho, ať si sedne. „Dáš si něco? Kávu, čaj, vodu?"
„Čajík bych si dal. Začíná být pěkná kosa, děkuju."
„Mimochodem, kolik dopravních předpisů jsi cestou sem porušil?" zeptám se, zatímco dám vařit vodu na čaj.
„Hele bál jsem se, že se stalo něco šíleného. Původně jsem ti chtěl zavolat jen tak z nudy, a tys měla hlas jako by ti umřel křeček..."
„Nemám křečka." Poznamenám a Harry po mě hodí ošklivý pohled typu Nepřerušuj mě!
„Každopádně jsem tady chtěl být co nejdřív. Takže," zarazí se a poděkuje mi, když před něj položím čaj, „co se stalo?"
„Co kdybych ti řekla, že se nic nestalo, že jsem tě jen chtěla vidět?" sednu si ke stolu i s bramborami a pustím se do loupání.
„Tak to by mě sice zahřálo u srdéčka, ale pak bych chtěl slyšet pravdu." nevinně se usměje.
„Dobře, ale nečekej žádnou bondovku, vlastně to vůbec nic nebylo." Vzdychnu a převyprávím mu, co se tady stalo.
„Asi má krámy." Poznamená jen, co dořeknu poslední slovo.
„Harry!" vrhnu na něj zabijácký pohled.
„No co. Žádné jiné vysvětlení nevidím."pokrčí rameny a usrkne si čaje. „Ledaže..." zamyslí se, „je máš ty a on prostě strádá."
„Harolde!" zhrozím se, jaké se z něj vyklubalo prase. „Že jsem ti něco říkala."
„Promiň, mluvil jsem dřív, než myslel."
„Jako vždycky." Vzdychnu a začnu do misek připravovat brambory s dalšími ingrediencemi.
„Hele odčiním to tím, že ti pomůžu spravit tu hrůzu v obyváku?"
„Ty umíš malovat?" zasměju se.
„Podle mě na tom nemůže být nic těžkého. Oblepíme rohy lepící páskou, zředíme barvu trochou vody a máme to za chvilinku." Plný elánu se zvedne ze židle a odchází do obyváku.
Rezignovaně vzdychnu a hodím misky do trouby. Stejně už to víc zkazit ani nejde.
První co Harry udělá je, že si důkladně přečte obaly na kbelících barev. Musím se usmívat, protože ten jeho soustředěný pohled je fakt k sežrání.
„Budu potřebovat flašku vody,"začne odříkavat, „ lepící pásku a nějaké štafle."
„Místo štaflí ti bude muset stačit židle."
„Nevadí. Harry si se vším poradí." Zasalutuje a vezme si ode mě vodu. „Máte ji alespoň s kolečkama?"
Odsunu židli od psacího stolu a zářivě se usměju.
„Paráda."
Vyzve mě, ať si na ni stoupnu, že on mě bude navigovat a pomalu posunovat, ale to rázně zamítnu, takže mu nezbude nic jiného, než aby si tam vylezl sám. Cítím, jak se mu třepou nohy, když se pomalu pouští opěrátka a zvedá ruce k rohu stěny a stropu. Popichuju ho, že se třese jak osika, ale on jen nevrle odcekává, ať ho raději posunu ať už to má za sebou. Když se blížíme ke konci, lehce s ním zatřesu a on vypískne tak, že mě popadne neskutečný záchvat smíchu.
„Georgio!" hodí po mě vražedný pohled, ale jakmile zjistí, že ho už nejistím, ztuhne a křečovitě se snaží držet stěny. „Drž tu židli!"
Já se mu dál v křeči směju a popisuju jak se tváři.
„Hahaha, tak jsme se zasmáli, teď tu židli podrž, ať můžu slézt."
Po čtyřech se dosunu k židli a chytnu ji.
„Božínku!" oddechne si, když je na pevné zemi, „zapomeň na to, že na to znovu vylezu. Příště jsi na řadě ty."
„Nevěděla jsem, že máš strach z výšek." Stále se směju.
„Já taky ne!" prohrábne si vlasy, nasadí profesionální výraz a sehne se pro váleček. „Tak, a teď do práce."
„Rozkaz." Vezmu druhý a následuju jeho pokyny. Prý mám jít za ním, jako druhá vrstva, že to prý bude hezčí. Myslím, že by se druhá vrstva měla natírat, až ta první uschne, ale nebudu mu kazit ten pocit důležitosti.
Během natírání si povídáme, popichujeme se, když někdo někoho popíchne až moc, tak mu to ten druhý oplatí dávkou šedých stříkanců, až jsme nakonec celí od barvy. Harry mi dále vypráví, že už byl s Louim dvakrát na pivo, a že by nikdy nevěřil, že to řekne, ale prý mu to chybělo. Jeho maminka u něj byla minulý víkend na návštěvě, a prý by se se mnou ráda poznala, nad čímž se musím usmívat, protože to znamená, že jí o mě vyprávěl, a pravděpodobně něco pěkného. Už naplánoval, že bych s nima mohla jet v lednu do Francie na lyže, ale to ho rychle usadím do reality, protože zaprvé neumím lyžovat, a zadruhé nemohla bych tady Zayna nechat. Po tomhle poznatku je chvíli ticho, jakoby Harry uvažoval, jestli má navrhnout, aby jel taky, ale pak zavrtí hlavou a prohlásí, že ať se snaží sebevíc, nedovede si ho s námi představit.
„Tak, teď přišel čas na odplatu." Zákeřně se zasměje, když máme vymalovaný celý pokoj, „Strháváš pásku."
„Ale noták." Zabručím.
„Žádný noták. Šup šup na židli." Jeho výraz je čím dál zlomyslnější.
„Jestli mě shodíš, tak ti to do smrti neodpustím." Varuju ho a lezu na židli.
„Nebrblej a šupej." Směje se.
Stoupnu si a natáhnu se pro odčnívající kousek izolepy. Jen co ji chytnu, Harry zakřičí, ať se držím a roztlačí židli. Stihnu si akorát dřepnout a začít ječet. Harry běží podél stěn a jenom cítím, jak se izolepa na místech, kudy projíždíme, odlupuje. Po chvíli se můj jekot promění v hlasitý smích, který se prolíná s tím od Harryho. Když už je celá páska odlepená Harry mě jen tak točí a vozí, až se nakonec oba vybulíme a celí se do ní zamotáme. Ležíme na zádech vedle sebe a stále se smějeme.
„Ty jsi takové pako." Vydám ze sebe skrz smích a pokusím se posadit, ale izolepa, která je propletená i s Harrym mě nepustí.
„Počkej, pomůžu ti." Začne to ze sebe pomalu sundávat, až má konečně volné ruce a může mi pomoci. Klekne si přede mě a opatrně odlepuje pásku z mé kůže. Nemůžu si pomoci a musím pozorovat jeho obličej. Stále na něm má vysmátou grimasu, která zvýrazňuje dolíčky v jeho líčkách. Kolem očí má vrásky, které dokazují, že se smávával často. Z jeho vyčesaných vlasů mu pár pramínků během dovádění vylétlo a než stihnu nutkání dát mu je na původní místo potlačit, už mu je zastrkuji.
Vzhlédne ke mně, první zvědavě, ale když si uvědomí blízkost našich obličejů, v jeho výrazu se něco změní.
„Uhm- měls je rozcuchané," Zakoktám se, „ty vlasy."
Harry se pousměje a zvedá ke mně dlaň, jako by mě chtěl pohladit, ale jen mi odstraní pásku z vlasů. „V pořádku."
Pak mě ale opravdu pohladí po tváři a zdá se mi to, nebo se o kousek přiblížil?
„Gee..." osloví mě jemně, ale než stačí pokračovat, něco si uvědomím.
„Brambory!" vyhrknu.
„Co?"
„Peču brambory!" rychle vstanu a běžím do kuchyně. 

Táák, máme tady další díl (a světe div se, už po čtyřech dnech!:D ale říkala jsem si, že když už jsem tak nakousla, že by mohl být na Vánoce další díl, tak to splním:D) Takže to berte ode mě jako takový malý vánoční dáreček:D♥
Mimo to bych vám chtěla popřát krásné svátky, bohatého Ježíška a hlavně spoustu lásky, štěstí a pohody:)♥

Vaše Lucin.♥

(A taky doufám, že se vám díl líbil:D, pokud ano, víte co máte dělat *významný pohled*:D)