Never again [Harry Styles fanfiction]

6.

„Omlouvám se, že mi to tak trvalo.“ Harry vklouzne na sedadlo.

„V pořádku.“ Usměju se na něj.

Jsem ráda, že se zdržel a dopřál mi tak pár minut na vzpamatování z Niallového napadení. Když mě držel pod krkem, připadala jsem si tak malá a zranitelná. Ale přesto jsem mu řekla tu větu, kterou bych mohla jen všechno zhoršit. Nechápu, na co jsem si hrála. Když na to teď vzpomenu, připadám si totálně pitomá. Vždyť mě držel pod krkem, proboha! Mohl mě tak snadno uškrtit. A já se mu ještě v podstatě vysměju, že ho zabiju. Ach bože. Naštěstí se jen zasmál a odešel.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Harry a vyruší mě ze zamyšlení.

„Jasně, proč bych nebyla?“

„Jsi nějaká bledá.“

Zasměju se. „No tak to ti děkuju.“

Harry se pousměje a zakoulí očima. „Mimochodem, pár mých přátel si jde zítra zahrát bowling a jsme srdečně zváni.“

„No,“ nadechnu se, ale Harry mi rychle skočí do řeči.

„Ale pochopím, pokud se ti nebude chtít.“

„Kdybys mě nechal domluvit, tak bych řekla, že to zní dobře.“

„Takže?“ otočí se na mě s povytaženým obočím, ale rychle se zase zadívá na cestu před sebou.

„Takže pokud nevadí, že bych šla, tak půjdu moc ráda.“ Pousměju se a Harry mi úsměv oplatí.

* * *

„Jsi si jistý, že nevadí, že jdu taky?“ prohrábnu si nervózně vlasy a koukám na cestu před námi.

„Gee,“ vzdychne, „už se mě ptáš po 155té. A já ti po 155té říkám, že si jsem jistý, že to nevadí.“

„Když já se jenom nechci nějak vtírat.“

Harry zastaví před budovou a otočí se ke mně. „Gee, nevtíráš se.“

Jen zakoulím očima a on mi položí ruce na ramena ve snaze otočit mě k němu. „Gee, koukni na mě.“ 

Vzhlédnu a střetnu se s jeho zelenýma očima. „Nikam se nevtíráš, rozumíš? Jsem si dokonce jistý, že kluci budou rádi, že je mezi námi další člověk ženského pohlaví.“ Ušklíbne se a já se musím taky pousmát.

„No vidíš, takhle se mi to líbí.“ Zastrčí mi vlasy za ucho a povzbudivě se usměje. „Bude to zábava, uvidíš.“

Přikývnu „Dobře, jdeme.“

Vystoupíme a zamíříme do budovy s velkým nápisem Bowling. U pultu si půjčíme příšerné bílé tenisky a Harry mě vede do úplně zadního boxu.

„Harry! Kamaráde, tebe jsem už dlouho neviděl!“ vyskočí z lavice kluk s hnědými vlasy a obejme Harryho s hlasitým poplácáním po zádech.

„Harry, tys přišel!“, „Jéé nazdar Harry! , „Čau Harolde.“ Všichni se k Harrymu hrnou a zdraví se sním. Musím se usmívat, když vidím, jak Harryho rozcuchávají a smějí se.

„A kdopak je tohle?“ koukne tázavě na Harryho kluk, co ho jako první přivítal.

Okamžitě se na mě upřou všechny pohledy, tak se jen zarytě kouknu do země. Nikdy jsem neměla ráda seznamování s novými lidmi.

Harry mi přehodí ruku kolem ramen a přitiskne si mě k sobě.

„To je Georgia.“

Vzhlédnu a nesměle se usměju. Vidím, jak ten bruneťák hodí po Harrym významný pohled a proto Harry rychle dodá: „Kamarádka.“