Never again [Harry Styles fanfiction]

7.

Cestou zpět do Harryho domu vládne v autě příjemné ticho, které vyplňují jen tiché melodie hudby z rádia. Mám hlavu otočenou k oknu a pozoruju noční krajinu.

„Gee?“ osloví mě Harry potichu, „Nespíš?“

Otočím hlavu na něj a usměju se: „Ne.“

„Já jen, že jsem si to dneska užil.“

„Já taky. Už dlouho jsem nebyla jen tak venku za zábavou.“

„Právě, že já taky ne. Chtěl jsem ti poděkovat. Ani si nepamatuju, kdy naposled jsem se cítil tak... živý.“ Při posledním slovu se zasměje.

„Neměla bych ti spíš děkovat já?“

Harry dělá, že přemýšlí a pak kývne. „No to bys teda měla.“

Povytáhnu překvapeně obočí, ale když se na mě otočí a na tváři má škodolibý úšklebek, přetočím očima a plácnu ho do ramene.

„No teda, tomuhle říkáš vděčnost?“ směje se mi a já nemám jinou možnost, než se taky začít smát.

* * *

Ráno mě probudí zvuk rozbitého skla, talíře nebo něčeho podobného. Rychle se posadím a na chvíli se cítím dezorientovaná. Jak jsem se dostala do pokoje? A kde jsou sakra mé rifle?

V tom se ozve další rána.

Rychle vyběhnu z pokoje a v kuchyni narazím na Harryho jak utíká se smetáčkem ke kupě skla.

„Proboha cos tu dělal?“ nechápavě zavrtím hlavou.

„Chtěl jsem udělat palačinky, ale když jsem je chtěl obrátit, tak jsem omylem shodil hrníčky připravené na čaj, ale potom...“ zarazí se, protože z pánvičky se začne nebezpečně kouřit.

„Do prdele!“ zavrčí, odhodí smetáček a utíká odlepit palačinku z pánve.

„Nejde to odlepit!“ zoufale se na mě podívá, a když zjistí že se mu směju, přetočí očima a dá se do škrábání pánve.

„Prosím tě, pusť mě k tomu.“ Se smíchem k němu přijdu a zadkem ho odžduchnu. Vypnu sporák a po okrajích odškrábu na uhel černou palačinku. Poté dám pánev odmočit a nechápavě se podívám na Harryho.

„Co tě to napadlo?“

Pokrčí rameny. „Chtěl jsem udělat dobrou snídani.“

„A dělal jsi někdy palačinky?“

„Viděl jsem, jak je dělali v televizi...“

Uchechtnu se a sehnu se k rozbitým hrnkům.

„Počkej, ještě se pořežeš.“ Zarazí mě a vezme mi smetáček.

„Je větší pravděpodobnost, že se pořežeš ty.“ Znovu si od něj vezmu smeták, ale on mi ho opět vytrhne.

„Udělám to.“

Pozvednu obočí a kývnu. „Oukej, tak do toho.“

Zamířím si to k lednici a začnu s přípravou rychlých toustů.

„Mimochodem Harry, nechceš mi říct, kde se ztratily mé džíny?“ houknu přes rameno a vidím, jak bere do dlaně kusy skla.

„Uhm, noo...“ podrbe se na zátylku a nevině se na mě koukne. „Nechtěl jsem tě budit, a říkal jsem si, že v džínách by se ti spalo blbě.“

„Vážím si tvé starostlivosti, ale příště,“ vyruší mě Harryho nadávání a poté jeho rychlý běh do koupelny.

Nechápavě se za ním dívám, ale když si všimnu krvavé stopy na kachličkách, povzdychnu. Vážně jsem to měla uklidit já.