Známá crew/milion+ FF

20.

Polibek mi opětoval a já se pak Odtáhla a znovu ho objala.
,, Bude to dobrý jo?" Malinko jsem ho stiskla. A on mě obejmul pevněji. Po pár minutách objímání se jsme se odtáhli, já slezla z Dominika a spolu jsme šli zpátky do studia. Nik už vypadal normálně a nevypadal že by brečel. Přišli jsme zpátky a Hasan si mě odtáhl stranou se slovy: ,, Potřebuju s tebou mluvit."
,, Co se děje?" Zeptala jsem se
,, Jak to šlo s Dominikem?"
,, Jo dobrý, už jsme jakž takž v pohodě"
,, Dobře" usmál se.
Šli jsme za klukama.

...
Už jedeme domů. Rozloučili jsme se, já všechny objala a s donucením jsem slíbila že zase přijdu, nejlépe zítra.
,, tak ako bolo po dlhej dobe v štúdiu?" Ptal se Kamil.

S Kamilem se moc nebavíme, mluvíme spolu ani nejsme nijak pohádaní. Takže spolu prohodíme sem tam pár slov, ale kdybychom spolu museli strávit 2 dny o samotě, nevěděli by jsme, co si říct. Časem by se přišlo. No, ze začátku by bylo takové to trapné ticho které všichni nenávidí, oba dva to víme.

,, Ale dobrý, tak nějak jsem se usmířila s Dominikem a strašně ráda jsem po dlouhé době viděla kluky" usmála jsem se. Obojí mi dělalo velkou radost.

,, to je dobře, jim jsi taky moc chyběla, ale to už sama víš " předběhl Hasan Kamila. Jenom jsem pokývala hlavou.

Lituju Dominika ale chtěl? Měl. Takže si za to mohl sám. Nevím jakým směrem se teď bude ubírat náš vztah, no budu se muset snažit to držet jen na kamarádství. I když bychom oba nejraději skončili v jeho posteli. Spolu.

V autě bylo ticho, takové to příjemné ticho kdy každý vede své myšlenky a nikomu se to nechce přerušit.

,, jeďme se projet" zaškemrala jsem
,,  tak jo" souhlasil hned Konex a za chvíli vyjížděl z Pardubic.

Najednou začalo v rádiu hrát kilo a všichni jsme začali zpívat. Já si kousek natočila a poslala s tím snap. Jeden z nezapomenutelných zážitků.

Celou cestu jsme si pouštěli písničky, rádio je až moc nudné tak Hasan napichl mobil a jelo se milionově.

Už po cestě domů jsme se stavili do Mekáče a už jen jeli domů.

Všichni jsme se osprchovali a při koukání na film jsme dojidali zbytky Mekáče. Velmi dobře strávený den.

Když už jsem ležela v pokoji, snažila se usnout a poslouchala jsem při tom písničky, jsem si v hlavě utvořila seznam za co jsem vděčná z dneška.

1. Vrácení se do studia, udělala jsem radost i klukům.
2. Usmířila jsem se s Dominikem.
3. Naše konverzace s kamilem během dneška vedla k něčemu víc než jen ahoj, jak se máš.
4. Projetí se autem (miluju dlouhé jízdy)
5. Dlouhá chvíle zpěvu v autě s klukama
6. Dopřání si chutného ačkoliv nezdravého jídla
7. Výborný film a chvíle strávená s klukama.

Když nad tím tak přemýšlím, bavím se jen s klukama, Teda krom Chardly. Dříve na základce jsem od starších holek slyšela, jak jen když se baví s klukama, tak chtějí hned něco víc. No u milionu to takhle není.

Neberu je jako slavnou skupinu, proto se s nimi musím bavit. Ačkoliv jsou slavní, tak jsou mentálně trochu v pořádku. Nedokázala bych být tou fanynkou, která je na každém koncertu vlhká a každé slovo bere jako vyznání lásky.
Beru je jako rodinu, jako svoje bratry. Možná tam ta láska s někým je, kdo ví. Ale jsou pro mě prostě jako rodina.