Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

the boy

,,Ne Jungkooku, prostě ne. Řekl jsem ti udělej si to sám, čemu na tom nerozumíš?" řekne hlas z telefonu.

,,Tak díky, kamaráde," prsknu a zavěsím.

Jimin. Dřív jsme si byli blízcí, proto jsme se rozhodli odstěhovat od rodičů a bydlet spolu v bytě. To je ale už dávno pryč. Už před delší dobou jsme se začali hádat a nevycházíme spolu. Proto jsem se rozhodl odstěhovat sem. Nevím přesně, proč zrovna do Seoulu, ale... Dobře, žádné ale není. Prostě jsem chtěl vypadnout z Busanu. Tedy spíš vypadnout z toho bytu. Při stěhování jsem zapomněl vybrat sejf, tak jsem poprosil Jimina, jestli by mi je nedovezl. Chtěl jsem mu ukázat byt a třeba si zajít na kafe, ale tohle byla poslední kapka. Hádám že náš kontakt se tímhle úplně přerušil. No co, povzdechnu si. Stejně mám prázdný byt, nic zajímavého by tady neviděl. A když nechce zůstat v kontaktu nebo spíš jestli se dál chce chovat takhle - budiž. To je vlastně to, proč jsem tady. Odhodím mobil na postel a vstanu. Vezmu si peněženku, kterou hodím do kapsy kabátu, nazuju si boty a vydám se....prostě někam. Procházím ulicemi až narazím na nějakou kavárnu. No co, nic lepšího tady není..

Vejdu dovnitř a do nozder mě uhodí vůně vanilky. To teď opravdu není to, co jsem potřeboval.. Sednu si na jediné volné místo ke stolku pro dva, ovšem úplně sám. Ke stolku po chvilce příjde pěkná číšnice a donese mi nápojový lístek.

,,Máte vodku?" zeptám se, aniž bych lístek otevřel.

,,No..nejsem si jistá. Mohla bych se optat-"

,,Zeptejte se, prosím," řeknu.

,,Dobře," přikývne. Ještě než odejde, mrknu na ní. Když odejde, povzdechnu si. Opřu si hlavu o ruku a rozhlédnu se po kavárně. Zachytím pohled mladého kluka nedaleko mě. Sedí u stolu pro dva, taky sám a na stolku před ním leží prázdná sklenice. Když si uvědomím, že na něj koukám, uhnu pohledem pryč. O chvíli později se dostane do mého zorného pole opět. Tentokrát ale stojí o dost blíž.

,,Můžu si přisednout?" ozve se hluboký hlas. Zvednu zrak a zadívám se mu do očí.

,,Poslužte si," řeknu a opět si opřu hlavu o ruku. Kluk s hnědými vlasy - jak jsem si stihl všimnout - se usadí naproti na židli.

,,Vodka? Perný den?" prohodí. Podívám se na něj.

,,Kdyby jen den," odpovím odměřeně.

,,Moje slova," odfrkne si a opře se o opěrku židle. Změřím si ho pohledem.

,,Tady je to," řekne číšnice a položí přede mě na stůl sklenici s čirou tekutinou.

,,Děkuji Vám, slečno," řeknu a opět na ní mrknu.

,,Prosím, ještě jeden," řekne kluk s hnědými vlasy a podá jí prázdnou sklenici. Kývne a odejde. Hned se napiju vodky. O chvíli později se vrátí. Na stůl položí sklenici též s průhlednou kapalinou.

,,Sodovka?" řeknu ze srandy.

,,Ne, tonic," odpoví.

,,Tonic? Nuda," řeknu naoko výsměšně.

,,Normálně si ho dávám s vodkou," řekne.

,,Jaká náhoda," řeknu a poukážu na svoji skleničku.

,,To jistě. Dnes ale řídím takže..." nechá vyznít do prázdna.

,,Jeon Jungkook," řeknu po chvíli ticha. Kluk s hnědými vlasy si mě změří pohledem.

,,Kim Taehyung," řekne potom. ,,Co tady děláte tak pozdě večer?"

,,A co vy?" odpovím a napiju se. Ušklíbne se a taky se napije. ,,Právě jsem se přistěhoval," řeknu. Ne že by ho to zajímalo.

,,Řekněte mi víc," odpoví překvapivě.

,,Bydlel jsem v Busanu se svým přítelem. Už delší dobu spolu ale moc nevycházíme. Tak jsem se rozhodl odstěhovat pryč." řeknu a zase se napiju.

,,S přítelem? Myslíte jako.." Neodsuzoval mě, jen se zeptal.

,,Ne. Byl to můj kamarád," objasním hned.

,,Ach tak," povzdechne si. ,,Odpusťte," dodá po chvíli.

,,Ne, to je moje chyba. Špatně jsem to podal." Zase ticho. Usrknu si ze skleničky a zjistím, že je už prázdná. Nechám si nalít další. ,,A co vy?" zeptám se. ,,Nějaký smutný příběh?"
Pousměje se.

,,Vlastně...ani ne. Prostě jen...někdy je potřeba se opít, nemusí pro to být důvod," řekne.

,,Ano. A proto pijete tonic," odfrknu si. Zasměje se.

,,Tedy nemyslím zrovna dnes. Jen jsem neměl nic lepšího na práci," řekne.

,,Jistě," odpovím a pořádně se napiju ze sklenice. Cítím, že už začínám být mírně opilý...