Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

"believe me"

Probudím se z bezesné noci. Rozhlédnu se okolo sebe a chvíli mi trvá uvědomit si, co se vlastně stalo. Když mi dojde, že jsem byl včera s Taehyungem nadechnu se. Vstanu z postele a jdu ho hledat. Nikde ho ale nenajdu..

"Kde jsi Taehyungu?"
napíšu mu SMS zprávu.

Udělám si čaj a sednu si na sedačku. Taehyung se celý den neozve a já musím myslet na to, co se včera stalo. Proboha, pil jsem. Proč vždycky, když jsem s ním musím pít? Pak to dopadá takhle...

druhý den

"Taehyungu, začínám mít starosti. Děje se něco? "
odešlu mu další SMS.

Na včerejší zprávu neodpověděl.

"Neměj strach, jsem v pořádku"
příjde mi do pár minut jeho odezva.

"Co se děje?"
zeptám se tedy znovu.

Pardon, ale nehodlám to jen tak přejít..

,,Nic. Myslím jen, že to takhle bude lepší."
odepíše.

To snad nemyslí vážně. Jak lepší? Tedy pro mě by to bylo lepší, přinejmenším to jsem si myslel do včera. Ale já bez něj nevydržím.

"Jak lepší? Já to nezvládnu."
odpovím mu upřímně.

,,Jungkooku, věř mi."

Přečtu si zprávu. Snažím se zůstat v klidu. Proč bych mu měl věřit? Složím si hlavu do rukou. Co mi to vykládá? Takhle to být nemělo..

o týden později
Usmyslil jsem si, že mu nenapíšu. Uvidíme, jak věci půjdou. Jsem z toho fakt smutný.. Vše šlo tak hezky. Tedy hezky na..naše poměry. Wait, jaké poměry? Co to zase melu? Pokusím se nějak vzpamatovat.

Taehyung's pov
Ach jo. Tohle je tak zatraceně těžké. Nevím, co dělat, nevím, jak dál. Ještě jsem to s ním oficiálně a definitivně neukončil. Vím, že bych měl, pro jeho dobro. Jenže to se jednodušeji řekne, než udělá..

o tři dny později
Proboha. Na jednu stranu ho chci nechat jít, na druhou na něj myslím. Hlavně na naše polibky. Chci ho znovu políbit, hrozně moc. Nevím, proč. Tohle jsem ještě nikdy necítil.. Štve mě to. Fakt, že jo...

Jungkook's pov
Ležím na posteli a koukám do stropu. Musím na něho myslet. Ach vážně? Zase na něho myslím? Nejradši bych se profackoval. Teprve včera večer mi došlo, co všechno jsme spolu dělali, když u mě byl posledně.. Měl jsem..malinko okno kvůli tomu vínu, ale včera jsem si na všechno úplně jasně vzpomněl. Na to, jak jsem ho udělal, na to, jak mě donutil uspokojovat sebe.. Proboha. Vždyť mě doslova sledoval, když jsem si vyhonil. Taky na to, -a na to nejvíc a taky hodně zřetelně- jak chtěl, abych..no hm víte co. Řekl: ,,Pomiluješ mě?" Ach zní to tak romanticky. Ale to, co se odehrávalo potom...no asi úplně nebylo jak z romantického filmu, ehm. Proboha, nejradši bych se profackoval, ale líbilo se mi to. Zatraceně moc...

Z myšlenek mě vytrhne zvonění telefonu. Soobin. Pokrčím rameny a zvednu to.

,,Ahoj, zlato," řekne Soobin hned.

,,Neříkej mi tak!" zasměju se. Dost možná se i červenám.

,,Dobře. Chill brouku," řekne. Protočím oči. ,,Hele, poslouchej. Nechtěl by jsi dneska jít se mnou na jednu oslavu?" zeptá se Soobin. ,,Teda spíš pojď se mnou na jednu párty," dodá, než stihnu nějak zareagovat.

,,Cože?" zeptám se.

,,Slyšel jsi," řekne Soobin a povzdechne si.

,,No to asi nepůjde...Čí to je vůbec oslava? Však tady nikoho pořádně neznám," řeknu.

,,Taky toho kluka moc neznám. Jmenuje se Hyungwon. O to ale nejde, jdu tam s jedním kámošem. Pojď taky,"

,,S kámošem jo? Nechci dělat pátý kolo u vozu,"

,,Jaký pátý kolo u vozu? Říkám, že je to kamarád. A navíc, chci tě tam mít," naléhá Soobin.

,,No, fakt nevím," přemítám.

,,Nehodlám tě přemlouvat. V osm hodin tě vyzvednu. Zatím!" houkne Soobin.

Páni, s tímhle klukem to fakt není snadný. Povzdychnu si a vstanu z postele. Osm hodin je totiž za nějakých 45 minut.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj všechny kočinky & kocourci!

Jsem tady zpět (očividně :). Jak jste si mohli všimnout, vydávám teď pokud možno minimálně jednu kapitolu týdně -vždy o víkendu- a pokud vše půjde dobře, hodlám to takhle držet i nadále. Nechci nic vyloženě slibovat, kdybych to náhodou z jakýchkoliv důvodů nemohla dodržet, ale mám předepsanou vždy minimálně jednu kapitolu dopředu, takže i kdybych náhodou neměla chuť na psaní, prostě vydám to, co už mám uložené. Věci se teď víc uklidnily a já jsem na tom poměrně o dost lépe, než jsem byla za posledních pár měsíců. Snad vše půjde dobře. Doufám, že jsem Vás moc neunudila. 😭💖

Zatím se loučím, do příště zase papaa. <3