Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

surprise

Nemohl jsem na Taehyungovu návštěvu přestat myslet..
Myslel jsem na to, jak mě políbil na tvář a na ruku. V tu chvíli jsem se musel tak moc ovládat. Chci ho zase líbat. Znovu a znovu. I kdybych neměl.

Řekl, že s ním mám dneska počítat. Nevím přesně, co to znamená. Nejspíš příjde, ale nevím, co bude chtít dělat..A hlavně nevím, kdy příjde. Dám se malinko do pořádku, ale vezmu si na sebe jen tepláky. Dívám se na televizi a ležím na gauči. Nemohu se pořádně soustředit na děj. Jediné na co se soustředím, jsou moje myšlenky. Z těch mě vytrhne zazvonění zvonku. Je teprve 11 hodin. Samozřejmě za dveřmi stojí Taehyung.

,,Ahoj, Jungkookie," řekne a mírně se pokloní. Má upravené vlasy, na sobě úplé černé džíny, černé boty a červenou košili. V uchu má náušnici. Je nádherný..

,,Ahoj, Taehyungu," pozdravím. Oproti tomu já v teplákách a jednobarevném tričku. ,,Hm..máš někam namířeno?" zeptám se ho.

,,Ano. A ty se mnou," přikývne Taehyung s úšklebkem. Páni, asi nezvládnu to, jak dobře vypadá.

,,Aha. Kam?" zeptám se.

,,Hm..neřeknu. To bude překvapení," řekne Taehyung a přeměří si mě pohledem.

,,Dobře. No..musím se tedy převléknout," řeknu. Taehyung přikývne. Vejde dovnitř a já za ním zavřu dveře.

,,Mohu..jít s tebou?" zeptá se mě Taehyung. Myslel jsem, že počká v obýváku na sedačce.

,,Určitě?" zeptám se. Taehyung přikývne. ,,Klidně," řeknu. Vydám se k sobě do pokoje s Taehyungem v závěsu. Vytáhnu si ze skříně podobné rifle, co má Taehyung, bílou košili a hnědý pásek. Taehyung se zatím usadil na mé posteli a nespustil ze mě oči. Odložím si oblečení a trochu zčervenám. ,,Můžeš..na chvíli odejít?" zeptám se potichu. Nechci ho vyhazovat, ale ani se mi nechce převlékat se před ním.

,,Ach, ty mě tu nechceš?" zasměje se Taehyung. ,,Neboj, nebudu se dívat,"
Stejně mě to moc nepřesvědčí. Taehyung si lehne na postel a přetočí se na břicho, takže na mě už nemůže vidět. Chci se tedy jít převléci, jenže..Taehyung si lehne tak, že..mám úplně výhled.. Přemůžu se a převléknu se. Když jsem převléknutý, zase se musím podívat na Taehyunga. Má dokonalou postavu a ty džíny to jen zdůrazňují. Mám takhle dokonalý výhled na jeho stehna a zadek..

,,Hotovo," donutím se nakonec říct. Taehyung se přetočí na záda a opět si sedne na posteli. Zkousne si ret a prohlídne si mě odshora dolů. Proboha.. Nevím, co to má znamenat, ale dohání mě to k šílenství. Taehyung vstane a dojde ke mně. ,,Líbí?" vydechnu.

,,Mhm.." zavrní mi Taehyung do ucha. Už se asi moc nedokážu ovládat.. ,,Tak jdeme," zavelí najednou Taehyung a na to mě plácne po zadku. To neměl dělat. ,,Ah Taehyungu," vzdychnu ale rychle na to si přikryju pusu rukou. Taehyung se ušklíbne.

,,Promiň, Taehyungu. Zapomeň na to," řeknu a zamířím pryč. Taehyung mě následuje. Achjo, chovám se trapně. ,,Řekneš mi už, kam jdeme?" zeptám se ho, když jsme v mém obýváku.

,,Hm..ne. Je to překvapení," usměje se Taehyung.

,,Fajn," usměju se a protočím očima. Obuju se a vyjdeme ven. Zamknu a hodím si klíče do kapsy. Před mým domem stojí Taehyungovo auto. Mlčky nastoupí do auta a já hned na místo vedle něj. Nastartuje auto a vydá se..nejspíše do cíle naší cesty. Vůbec nevím, kam bychom mohli jet.

,,Jungkooku," pronese najednou Taehyung.

,,Ano?" řeknu a otočím se na něj. On se ale věnuje sledování silnice.

,,Jen..jen mě nech ti slíbit.." začne, ale zadrhne se, ,,že dneska mezi námi nedojde k něčemu vážnějšímu. Myslím fyzicky.." To mě překvapí. Nechce mě už? Co když ho už fyzicky nepřitahuju? Přitahoval jsem ho vůbec někdy? Začnou mě sužovat obavy..

,,D-dobře," odpovím tiše. Dalších několik minut jedeme úplně v tichosti.

,,Tak jsme tady," řekne najednou Taehyung a mě to probere. Zastaví auto u nějaké..

,,Restaurace?" povytáhnu obočí.

,,Hm, říkal jsem si..že tě nikdy nikam nevezmu. Nikam spolu nechodíme. Mohlo..by to možná být fajn," řekne Taehyung a je na něm poznat, že je trochu..nervózní? Je to zvláštní. Vůbec to, jak mluví. Překvapil mě.

,,Hmm...Jo, jasně," odpovím jemně. Jen mě to zaskočilo.

,,Dobře," přikývne. ,,Tak jdeme," řekne po chvíli. Vystoupíme z auta a vydáme se do restaurace. Taehyung nám dokonce zařídil reservè. Já teda koukám..
Sedneme si ke stolu a vybereme si jídlo. Přijde mladý číšník a objednává Taehyung. Číšník si zapisuje objednávku do bloku a mezitím na mě sem tam pokukuje.. Když odejde, vedeme s Taehyungem nenucenou konverzaci. Stihnu se dozvědět, že jeho rodiče zemřeli a vychovávala ho babička.

,,To mě mrzí," řeknu upřímně. Netušil jsem to.. Dál taky to, že má sestru a dva bratry. Zajímavé..
Když je na stole jídlo, opět zachytím úsměv číšníka. Také se na něj usměju. Potom, co sníme jídlo a zaplatíme, se pomalu vydáme opět k autu.

,,Jungkooku?" promluví Taehyung.

,,Ano?" odpovím a pohlédnu na něj.

,,Já no..všiml jsem si.." nedokončí. ,,Všiml jsem si toho číšníka," řekne. Na to polknu.

,,Vážně?" zeptám se a snažím se to ještě nějak zachránit.

,,Chtěl tě jenom ošukat," konstatuje Taehyung jakoby nic.

,,C-cože?" vydám ze sebe překvapeně.

,,Chtěl tě jenom ojet," zopakuje prakticky to stejné.

,,A to ty nechceš?" řeknu tiše. Ujede mi to. Vážně. Nechtěl jsem to říct nahlas.

,,Cos to řekl?" otočí se na mě Taehyung.

,,N-nic," zakoktám se a uhnu pohledem.

,,Nezahrávej si," řekne Taehyung a chytne mě za zápěstí. Podívám se mu do očí. V těch jeho rozeznám naléhavost. Mlčím. Po chvíli mě pustí. Vycítím mezi námi napětí. Vydáme se k autu, mlčky. Taehyung si nasedne do auta. Asi čeká, že si přisednu opět na místo spolujezdce. Nezavřel za sebou ale dveře, takže to neudělám. Přijdu k němu a položím mu ruce na ramena. Taehyung na mě zmateně pohlédne. Já k němu přiblížím svůj obličej a obkročmo si na něj sednu. Když dosednu, Taehyung vzdychne. Hmm, asi jsem dosedl na to správné místo..

,,Jungkooku..co to děláš?" zašeptá Taehyung.

,,Ani nevím," vydechnu a zadívám se mu na rty.

,,Jungkooku...něco jsem ti slíbil," řekne Taehyung. Vzpomenu si na ten slib. Dneska mezi námi nedojde k něčemu vážnějšímu. Myslím fyzicky.

,,Byl to pitomý slib," zašeptám. Taehyung ale uhne pohledem. ,,No tak, Taehyungu," řeknu a položím mu ruce na krk.

,,Proboha, Jungkooku," vzdychne Taehyung. ,,Tak moc mě svádíš," zašeptá.

,,Taehyungu..co říkáš na ten slib?" zeptám se a povytáhnu obočí.

,,Jungkooku..slíbil jsem to.." řekne Taehyung.

,,Vážně?" zeptám se ho neutrálním tónem. Taehyung se mi podívá do očí a přikývne. Chvíli na něj hledím a potom z něj sesednu. Obejdu auto a usadím se na místo spolujezdce. Připadám si teď trochu hloupě...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj všechny osůbky!

Prvně se Vám chci moc omluvit, že jsem tak dlouho nevydala žádnou kapitolu! 😖 Moc se omlouvám!!
Nebyl skoro čas a povinností až nad hlavu. Teď jsou prázdniny, (očividně, hah :D) tak si je hlavně užijte! Nevím, jak často budu vydávat kapitoly, ani nic nechci slibovat, ale když to půjde, zase něco zveřejním.

Mám Vás ráda!
Zatím pa. 💋