Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

wasted & fight🩸

Po několika minutách pláče se odklidím z cesty a vydám se do nejbližšího klubu. Absolutně nevím, co mám dělat a tak se na místě rozhodnu pro první věc, která mě v ten okamžik napadne. Pořádně se opít. Nezajímá mě momentálně nic. Je mi ukradený, co by se mohlo stát. Nezajímá mě to, ani Taehyung mě nezajímá. Lež. Dobře to je lež. Ale momentálně je mi všechno jedno.

Dorazím na bar a objednám si rovnou dva panáky vodky. Vyklopím je do sebe obratem a ucítím, jak se mi po hrdle rozteče teplo. Nelíbí se mi zůstat jen se svými myšlenkamj, proto si pár minut na to objednám panáka rumu, zelený a další vodku, abych to smíchal a opil se rychleji. Ano, můj plán je vyloženě se ožrat. Ve skutečnosti nesnáším zelenou a rum taky nemusim, ale nezajímá mě to. Teď mě nezajímá nic. Vše do sebe vyklopím a začínám cítit mírnou opilost. Ubírá se to správným směrem..

Taehyung's pov
Po pár minutách zběsilé jízdy autem zastavím u krajnice. Tohle nikam nevede. S rozčílením, které mi koluje v žilách bych mohl leda tak zbůsobit bouračku. Praštím do volantu a potom za sebou fláknu dveřmi. Vystoupím proto, abych se trochu prošel na čerstvém vzduchu. Proč mě tohle všechno vůbec tak moc ovlivňuje? Kdyby se to stalo v minulosti s kýmkoliv jiným, nezajímalo by mě to. Toho člověka bych prostě nechal jít a bylo by mi to u prdele. Jenže s Jungkookem to stejné udělat nemůžu a ani nechci. Proč tak moc žárlím? Protože ho chci. Chci jenom jeho. Nikdo jiný se ho dotýkat nebude, jenom já.

Když už se venku procházím několik desítek minut, dojde mi, že mám o Jungkooka strach. Neměl jsem ho tam takhle samotného nechat. Neměl, jenže můj vztek byl silnější.
Musím to napravit. Opět nasednu do auta a nastartuju. První místo, které mě napadne je jeho dům, snad se v pořádku vrátil domů. Mám o tom svoje pochybnosti, ale za pokus nic nedám. Po neúspěšném pětiminutovém zvonění to vzdám. Vytáhnu mobil a pokusím se Jungkookovi zavolat. Hned to ale spadne do hlasové schránky. Takhle to zkusím ještě několikrát a pak opět sednu za volant. Vydám se zpět do klubu, kde jsme dneska byli. Pochybuju, že by se vrátil dovnitř, takže se rozhodnu prohledat okolí. Obejdu celou budovu kolem dokola, několik vedlejších ulic, ale neúspěšně. To už začnu panikařit. Kde sakra je?

Jungkook's pov
Při desátém panáku už jsem přestal počítat. Jsem už teď dost zřízenej, ale pořád mi to nestačí. Všechno se mi motá, nevím ani pořádně kde jsem, kolik je hodin, jak se dostanu domů. Nic z toho mě ale naštěstí netrápí. Je mi fajn.

,,Hele, ještě.." začnu, když se otočím k barmanovi, ,,ještě dva panáky."

,,Frajere, ty už dneska nalito nedostaneš," odpoví. Dojde mi to až po pár vteřinách.

,,Ne, ty to nechápeš," dostanu ze sebe. ,,Potřebuju se dneska brutálně ožrat a ideálně se vypnout na několik dní."

,,Už se stalo, piš si, že z tohohle se jen tak nedostaneš," zasměje se v odpověď.

,,Hele, tohle není prdel," rozkřiknu se.

,,Tak hele, buď se teď hned uklidníš, nebo tě odtud nechám vyvést," řekne.

,,Chci kurva chlast, dejte mi ho. Zaplatím," řeknu a sáhnu do kapsy pro peněženku. To už mě ale zezadu popadnou dvě ruce. Okamžitě se otočím a vystřelím pěstí do mužské tváře. Pak už jen vidím, jak mi přistane facka a teprve v ten moment mi to dojde. Je to Jimin. ,,Ty čuráku, všechno jsi posral!" zařvu z plných plic a skočím na něj. V tom uslyším, jak se rozbije sklo a v další vteřině mě začne pálit tvář. Ten kokot mě pořezal. ,,Zabiju tě," pronesu a napálím mu znovu pěstí. Hned na to nás od sebe odtrhne celkem pět chlapů.

,,Tak klid, oba do minuty vypadnete nebo volám policii!" zařve jeden z nich. Pět minut na to ležím na zemi před klubem. Vyhodili mě ze dveří a já jsem neudržel rovnováhu. Dopadl jsem tvrdě na zem a prokousl si jazyk, takže se mi po celých ústech rozlije kovová pachuť krve. ,,Oba dva odtud teď hned vypadnete," zařve naposledy jeden z těch chlápků a práskne za náma dveřmi.

,,Ty jeden namyšlenej kreténe," začnu mumlat, když se postavím. Nevím, kam mě nohy nesou, ale pravděpodobně co nejdál od toho monstra. Ujdu pár metrů a potom se zastavím, abych na zem vyplivl krev. Doteď jsem ji pravděpodobně polykal.

,,Jungkooku!" uslyším najednou věrně známý hlas. ,,Proboha, co se ti stalo?!" vykřikne Taehyungův hlas a pak už jen cítím, jak mě jeho ruce tisknou. Poslední věc, kterou uvidím, před tím než se vše rozplyne, je Taehyungův obličej.