Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

sick

Naskočím do auta a rychle nastartuju. Nejspíše jsem za celou cestu asi tak desetkrát překročil povolenou rychlost. Je mi to putna. Když dojdu domů, ani si nezuju boty a i v kabátu zamířím do svojí ložnice. Mám chuť křičet. Nevím, co tohle všechno znamená. Možná to jenom zveličuju.. Spali jsme spolu a pak mě normálně nechal odejít. ,,Chápu," vybavím si jeho slova. Ne. To opravdu nechápe. Nerozumí vůbec ničemu. Trvá mi to chvilku přemýšlení, než si něco uvědomím. Už dvakrát jsem byl u něj doma, což mi připomene, že on neví, kde bydlím já. Nemám jeho telefonní číslo, ani on to moje. Nemá žádný zdroj, přes který by se se mnou mohl spojit. Pokud budu chtít, můžu se postarat o to, aby dnešek byl poslední den, kdy jsme se viděli. Už ho nemusím vícekrát navštívit. Chvilku to promýšlím a nakonec mě myšlenka na to, že bych to mohl sám ukončit a mám vše pod kontrolou uklidní natolik, že usnu...

Probudím se asi ve čtyři hodiny ráno. Trochu mě bolí hlava a je mi nějak divně.. Dojdu si pro prášek, snad se mi uleví. Spolknu pilulku a vezmu si na sebe župan, protože je mi trochu zima. Chci opět ulehnout do postele, ale zase si vzpomenu na včerejšek.. Nevím proč, ale začne mi být trochu smutno a cítím se osamělý. Nachytám se, že myslím na Taehyunga a když se dotknu tváře, hmatem rozpoznám vlhkou skvrnku pod okem. Nechci brečet, ale nemůžu se tomu ubránit.. Chvíli takhle sedím na posteli. Nakonec se seberu a otřu si obličej kapesníkem. Nádech a výdech. Zalehnu do postele a přikryju se dekou. Snažím se usnout a i když jsem unavený, nejdřív mi to nejde. Trochu bezradný ale nakonec upadnu do spánku.

Taehyung's pov
Přetočím se na druhý bok a naštvaně bouchnu do polštáře. Nemůžu normálně spát, každou chvíli se budím.. Vstanu, vydám se do koupelny a opláchnu si obličej vodou. Podívám se na svůj odraz. ,,Už budu...Taehyungu" vzpomenu si na Jungkookovo sténání. Na jeho rty, břicho, krk... Povzdechnu si.
Užil jsem si s ním a to mi stačí. Teď ho nechám jít stejně jako mnohé před ním, jenže..tentokrát to asi nebude tak snadné. Možná se s ním ještě párkrát uvidím, ale pak to utnu. Skončí to. Brzy..

Jungkook's pov
Když se probudím a podívám se na budík, zaúpím. Je skoro už deset hodin. Zůstanu v posteli a dobu se dívám na strop. Pak mi dojde, že je SKORO UŽ DESET HODIN A JE VŠEDNÍ DEN. Sakra. Popadnu mobil z nočního stolku a urychleně vytočím Soobina. Zvedne to poměrně rychle.

,,Haló Jungkooku?" ozve se z telefonu.

,,Soobine? Proboha, omlouvám se. Nějak mi nebylo dobře, asi jsem zaspal budík!" začnu chrlit do telefonu.

,,Jungkooku klid. Vezmu to dneska za tebe, dobře?" řekne Soobin.

,,Vážně? Já...děkuju moc! Příště to vezmu za tebe já."

,,Jasně, dlužíš mi to." zasměje se Soobin.

,,Děkuju." řeknu.

,,Jo jasně. Zatím Jungkooku." řekne Soobin.

,,Zatím." rozloučím se s ním. Soobin se zdá být nejspíše můj jediný kamarád tady v Seoulu.
Odložím mobil a znovu si lehnu. Překvapivě i přes to, že je deset hodin dopoledne, opět usnu..

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hey guys,
jsem opět zpět! ʕ'•ᴥ•'ʔ
Trochu nudná kapitola, tak to omluvte. :D