Troublemaker (Jungkook x Taehyung)

hangover

První věc, kterou uvidím, když otevřu oči, je ostré světlo, které pere do oken a následně skrz ně do mojí tváře. Proto oči okamžitě zavřu. Když je po chvíli opět otevřu a rozhodnu se na posteli sednout, lituju toho, protože se ozve ostrá bolest hlavy. Bolest je tak palčivá, že mě na několik minut omámí. Potom trochu přejde a já po pár vteřinách zjistím, že jsem u Taehyunga doma. Otočím se k nočnímu stolku, kde leží sklenice s vodou a práškem. Sakra, zná mě až moc dobře. Vypiju nejdřív půl sklenice vody, potom spolknu prášek a vykopnu do sebe zbytek. Rozhlédnu se po místnosti. Tak trochu jsem čekal Taehyunga ležet vedle mě, ale není tam. Rozhodnu se proto popadnout již prázdnou sklenici a opatrně vstát. Vydám se nejistým krokem ke dveřím. Rozejdu se po chodbě, ale když se chystám sejít schody, zavrávorám. Ze všech sil mě zachytí mužské paže, ale sklenička mi vyklouzne z ruky, spadne až dolů a sklo se roztříští. Vytřeštím oči a pohlédnu nahoru. Nad úrovní mojí tváře se tyčí Taehyung a ruce má omotané okolo mě.

,,P-promiň mi to," vykoktám ze sebe.

,,Nech to být," odvětí Taehyung. Uvědomím si, že na něm mám stále přenesenou váhu a napřímím se. Teprve teď mu pořádně pohlédnu do tváře a vnitřně se zhrozím. Má skelné oči, temné kruhy pod očima a suché rty.

,,Co se ti stalo?" zeptám se potichu a dotknu se jeho tváře. Nechá se ode mě dotknout, ale obezřetně na mě hledí.

,,Nic, co by se mi mělo stát? Spíš ty se běž podívat do zrcadla," odvětí, otočí se na patě a sejde dolů ze schodů. To mě vykolejí. Že mě tam jen tak nechá. Vydám se proto do jeho koupelny a přejdu k umyvadlu, nad kterým na zdi visí zrcadlo. Odraz mě naprosto šokuje. Mám roztržený ret, suché popraskané rty, kruhy pod očima, modřiny a šrám, který se táhne od půlky mé tváře přes oko až k obočí. Potom co zjistím, že mě pálí jazyk, mi dojde, že je prokousnutý. Po obličeji mám zaschlou krev, u pusy, nosu a přes oko, ale je vidět, že se o má zranění někdo snažil postarat. Taehyung. Spěšně se vydám dolů, akorát na schodech se tentokrát chytím zábradlí. Kousek od posledního schodu se nachází skleněné střepy. Snažím se je opatrně překročit a vydám se ke kuchyni. Když vejdu, uvidím Taehyunga, jak se krčí nad kuchyňskou linkou. Spešně se otočí.

,,Jungkooku?" splyne mu ze rtů.

,,Co tady děláš?" zeptám se s povytaženým obočím.

,,Nic," odpoví Taehyung hned. Nakloním se na stranu a za ním spatřím skleněnou nádobu s tvrdým alkoholem. Nakonec se to ani nesnaží skrýt.

,,Nic?" prohodím nazpět. Srdce mi začne bít rychleji.

,,Nic. Stejně jako ty jsi dělal nic včera večer, že? A potom tě to dovedlo k tomu, že tě najdu se poflakovat po špinavých ulicích. Uprostřed noci, sám. Plivající krev a s další červenou u pusy, obočí a vlastně po celém obličeji," vychrlí Taehyung oheň, který mě spálí. I přes zbytky alkoholového omámení to cítím.. Nic neudělám a neodpovím ani slovo. ,,Tak a teď," začne odříkávat Taehyung, když se ke mně přiblíží, ,,máš dvě možnosti. Buď tady zůstaneš a odklidíš se mi z cesty a nebo vypadneš." Nemůžu se na něj dívat už ani chvíli. Otočím se a rychlým krokem se vydám zpět nahoru, zatímco mi po tvářích začnou téct slzy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moc Vás všechny zdravím a vítám u další kapitoly.

Vím, k tomuto příběhu nepíšu poznámky pod čarou, ale dneska mi dovolte říct Vám pár slov.

Chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaší neskutečnou podporu. Moc si toho, že si můj příběh čtete vážím.

Děkuju za více než 4 K přečtení, přes 200 ☆, za Vaší oddanost a trpělivost. Snad se Vám příběh bude líbit i nadále.

Mám Vás ráda a Vaše podpora je pro mě důkazem, že psaní má smysl a že se nechci vzdát toho, co mě tolik baví.

Děkuju.

S pozdravem
Vaše Kaila ❤️