Občas si jen říkám jestli jsem dost dobrá pro všechny ty skvělí lidi kolem. A nechci už být jen tím dokonalým vzorem. Chci aby lidi věděli co jsem a jak se cítím, jak vkročím do pokoje a zavřu se tak před tím soudem co jen soudí a nedokáže se vcítit. Nedokáže cítit vinu a hraje si na hrdinu. Jediné co cítí je nutkání tě shazovat. Možná je to pro to že jsi hrozba. Možná se tě jen bojí a jsi až moc dobrá. Jenže to ty cítit nedokážeš, tady ti chybí sebevědomí a vědomí toho že lidi tě mají rádi a že jen nepředstírají. Protože na to jsi přeci odborník ty. Ty díky tomu poznáš když je někdo smutný skleslý a protože víš jaké je to nechceš aby se v tom utápěl nechceš aby ho to získalo tak mu pomůžeš dodáš mu kus svého sebevědomí a nachvilku se zas cítíš skvěle jenže ti nedochází že sebevědomí ti bude scházet a ty nemáš nikoho kdo by ti ho dodal protože oni to o tobě nevědí a tak seš silný a nedáváš nic na vidění protože víš že kdyby jsi odkryl své pravé já ostatním se přeci nelíbí.
Nebo jo?
