Jsi v poho?
.
.
.
.
otázka, která zazněla z esemesky od mojí mamky. Ten den jsem v sobě držela všechny pocity co to šlo, ale teď už jsem to nezvládla. Jedu v autě a po tvářích se mi kutálejí slzy. koukám z okýnka aby si nikdo nevšiml. domů přijíždím s tím, že jsem něco ztratila... Najde se to ještě? ořijdu domů, mamka tak jste vyhráli, to je fajn ne? a je? řeknu si pro sebe. Jo... ty jsi smutná.. ne.. jsi, co se stalo... nic... otáčím se a jdu do šatny, aniž bych si rozsvítila... nech mě být.... zavírám za sebou dveře a nikoho nepouštím k sobě... sedím po tmě... brečím a nemůžu se uklidnit... mamka chce dovnitř, nepoštím ji... je čistý vzduch... otevřu dvrře a zamikám pokoj.... mamka zkouší kliku, ale je zamčeno... brečím, znovu... píšu kamarádce, že se omlouvám, že jsem se ani nerozloučili... je to dobrý.... zpráva od mamky.... neví jak se cítím... znovu brečím...koušu se do ruky a tam zůstávají otisky mých zubů... neopouštím pokoj.... i když je prý koupelna volná.... nechci nikoho potkat... v hlavě se mi víří myšlenky.... zítra je škola.... píšeme... dva testy... jeden z toho je čtvrtletka... z ruštiny... mám i praxe.... nemůžu zůstat doma.... mám absenci a N.... píp... zpráva od mamky.... Jsi v poho?.... jo.... i když nic neví, posílá smajlíka... myslí si že jsem v poho.... jsem ale?... nevím.... jdu spát... zítra vstávám....
