Candor or Dauntless?

{1}

„Tris! Tris, otevři! Nenuť mě ty dveře vykopnout." Bože, přísahám že jsem v životě nepoznala otravnější osobu.

S povzdechem jsem vstala a šla ke dveřím. „Co je?" zeptala jsem se. Jestli něco na Christině nesnáším, tak to, jak je strašně zapálená do všeho. I do pouhé maličkosti.

„Potkala jsem Uriaha a řekl mi, že ti mám říct, že ti má říct, že tě Zeke zve na oslavu. A než odpovíš nech si to projít hlavou Tris!" řekla na jeden nádech. Zatvářila jsem se... no řekněme ne nadšeně. „Já ti nevím Christino, já na tohle vážně nejsem," pověděla jsem.

„No ták! Bude sranda. Zajdeme na nákupy a koupíme ti nějaký hezký šaty. Co ty na to. Slibuji, že pokud se ti to nebude líbit, vrátíme se k tobě a budeme mít holčičí večer. Co ty na to?" nenávidím ji.

„Dobře, ale pokud nepůjdeš a zůstaneš tam, tak si mě nepřej," řekla jsem sáhla po peněžence a s Christinou vyrazila do Jámy.

++++

Cestou se k nám přidala Shauna a Marlene už na nás čekala u butiku. Měla jsem pocit jako by se na mě domluvili, ale nějak jsem to neřešila. Pořád z toho mohu vycouvat a pokud mě to přestane bavit, prostě odejdu.

První půl hodinu jsme se koukali po šatech. Když jsem nic nenašla, oznámila jsem, že si jdu odskočit. Pravdou bylo, že jsem se na chvíli chtěla vypařit od všech těch šatů, nutno podotknout pěkně drahých šatů.

Cestou ven jsem si všimla Čtyřky stojícího venku. Od toho večera, co mi ukázal, kdo doopravdy je jsem s ním nepromluvila. Ani nevím proč. Měla jsem pocit, že pokud se mu budu vyhýbat, pokud budu předstírat že je mi to jedno, bude to pravda.

Jenže pravda byla jiná. Pravda byla taková, že jsem ho teď viděla naprosto jinak. Jako bych ho znala už několik let. A to mě k němu více táhlo. Byl jako zakázané ovoce, které nesmíte okusit. A co je zakázané je nejlepší.

Pomalím krokem jsem se k němu vydala. Aspoň to bylo v plánu. „Tris! Tady jsi. Byla jsi pryč deset minut. Dělala jsem si starost," Christina se objevila z poza stojanu s několika šaty. 

„Jen jsem se tu chtěla víc porozhlídnout," opověděla jsem. 

Christina se podívala za mě a oči se jí rozšířily. „Co tady dělá Čtyřka?" zeptala se. Pokrčila jsem rameny. 

„Asi tu na někoho čeká," řekla jsem a ohlédla se přes rameno.

„Pojď. Musíme ti najít nějaké šaty," řekla a už mě táhla pryč.

Za další půl hodinu už jsme stáli u kasy a platili za šaty. Mezi dveřmi jsem do někoho narazila a tím strčila do Christiny. Christina mě chytla za paži a ustálila mě. „Podívej," řekla a lehce mě šťouchla loktem. „Zajímalo by mě, na koho tu čeká," pokračovala. Přikývla jsem. 

Když jsme kolem něj procházeli, všechny ho pozdravili. Kromě mě. Hlavu jsem nechala sklopenou a dívala se na své špičky.

„Ahoj," odpověděl. „Kam máte namířeno? Koukám, že jste se už byli zařídit na večer," pověděl a kývl hlavou směrem k taškám, kterou jsme každá držela.

„To víš," pověděla Shauna. „Potřebuješ něco?"

„Vlastně ano. Mohl bych si vypůjčit Tris? Jen na chvilinku," pověděl. 

Prudce jsem zdvihla hlavu. 

Všechny pohledy byli stočeny na mě. Jen jsem mlčky přikývla a tašku podala Christině. „Vezmi to k tobě. Pak přijdu." a odešla jsem.

„Co potřebuješ?" zeptala jsem se a slabě se usmála. 

Pravou rukou se podrbal na zátylku. „Vyhýbáš se mi?" zeptal se. 

Oněměla jsem. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Sklopila jsem pohled

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Nevyhýbám," podívala jsem se mu do očí. To jsem ale děla neměla. Je to jako by na mě působil nějakou sílou a tím ze mě tahal pravdu. „Vyhýbám," vydechla jsem.

„Proč?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. 

„Já nevím," odpověděla jsem nakonec.

„Udělal jsem něco špatně? Protože jestli ano tak mi to řekni a..." doma mě učili že se to nedělá, že je neslušné přerušovat druhé lidi, ale musela jsem. Nemohla jsem ho dál poslouchat. Pro mě, z nepochopitelného důvodu, zněl tak zoufale.

„Ty jsi nic neudělal, já... já potřebuji chvilku čas," dostala jsem ze sebe. 

Díval se mi do očí. 

Otevřel pusu, že chce něco říct, ale nakonec ji zase zavřel. 

Po chvíli promluvil: „Můžu něco udělat?" Zavrtěla jsem hlavou. 

„Ne," odpověděla jsem. Naposledy jsem se usmála a chystala se k odchodu, když vtom mě něco napadlo. Stoupla jsem si na špičky a dala mu pusu na tvář.

Pak jsem odešla.