Candor or Dauntless?

{4}

Ruka mě jako zázrakem přestala bolet. Čím to asi je? Možná tím, že jsem vlastně úplně zapomněla, že se mi něco s tou rukou stalo.

Čtyřka měl jednu ruku položenou na mém pase a druhou mě držel za tvář. Nejdřív mi to přišlo divné. Jeho jazyk v mých ústech a ten můj v jeho.

Byl to zvláštní pocit. Jen si to vezměte. Celý život máte v ústech svůj vlastní jazyk a přijde vám normální. Ale pak nastane jedna zlomová chvíle, kdy se do vašich úst dere cizí jazyk, a vy si říkáte co je to za slizkou věc.

A přece mi přišel tak věrný.

Jeho dech byl prosycený chutí alkoholu a něčeho sladkého. Víc jsem se k němu přiblížila.

Rukami mi sjel na holá záda. Chytla jsem ho za límec jeho černé košile a přitáhla si ho blíž. Jak jen to šlo.

Vzdychl mi do úst a já pocítila šimráni v břiše. Vysadil mě na linku vedle mrazáku aniž by přerušil naše líbání.

Své ruce přesunul na mé boky a jel pomalu níž, až se dostal na má holá stehna.

Dech se mi zadrhl a já začala být nervózní. Rozbušilo se mi srdce a to už je co říct když už teď mi bije jako o závod.

Čtyřka to ze mně nejspíš vycítil, protože se zpět přesunul na mé boky a já v té chvíli byla vděčná, že je tak galantní.

Netrvalo ale dlouhou a někdo otevřel dveře.

Se Čtyřkou jsme od sebe odskočili. Tedy on ode mně. Já zůstala na lince.

Rychle jsme se podívali kdo to přišel, ale nikoho jsme neviděli. Ale pak - nebylo to kdo ale co. Malé, šedivé a chlupaté kotě si to neohrabaně štrádovalo k nám a jemně se cestou otíralo o vše.

"Málem bych zapomněl!" řekne Čtyřka a sehne se pro kotě. Rty má opuchlé.

"Všechno nejlepší!" řekne a kotě mi předá.

Vyjeveně na něj zírám. Jak ho to proboha napadlo? A kde to kotě vůbec sehnal?

Neschopná slov si kotě opatrně převezmu, ale než to stihnu úplně, dveře se začnou otevírat.

Čtyřka se odtáhl, jedním krokem se dostlal k mrazáku a otevřel ho. Vyndal sáček mraženého hrášku, znovu ho zabalil a dal mi najevo o co mu jde. Kotě pevně sevřu v náruči.

„Mám ho!" Vykřikl.

„Tris? Čtyřko? Co tu děláte?" Uriah na nás pálil jednu otázku za druhou. Letmo vrhl pohled na kotě a nakonec se zadíval na Čtyřku.

Ten se také ujal slova.

„Tris začala bolet tak ruka tak mě poprosila o sáček," řekl a zdvihl mražený hrášek do vzduchu.

Kývla jsem. Ani nevím proč. Možná abych dala najevo že tahle debata pro mě končí. Nebo možná proto, že jsem si v duchu přála, aby Uriah co nejrychleji zmizel.

Když jsem pochopila že neodejde, v duchu jsem poraženě zamávala bílou vlajkou.

Slezla jsem z pultu a kotě jsem pustila na zem.

Došla jsem ke Čtyřkovi a vzala si od něj ten sáček. „Díky." Ani jsem se na něj nedokázala podívat.

„Ty jsi debil." Periferním viděním jsem viděla jak Čtyřka Uriahovi uštědřil pohlavek.

Koutek úst se mi lehce zdvihl v úšklebek.

"Tris!" hlas slyším teprve podruhé, ale už vím komu patří.

"Nicol," byla jsem zaskočená její náhlou přítomností. Když jsem odcházela stála na opačné straně u stolu s nápoji. Byla za dveřmi celou dobu? Ví co se za těmi dveřmi dělo? "Něco nového?"

"Ále, vůbec nic. Jen se Zeke a Uriah vsadili, kdo z nich je čistý jako lilie," poví s úšklebkem.

"Cože? A jak to chtěj jako dokázat?" Nevěřícně jsem žasla. Není možný, že dva tupci jako je Zeke a Uriah, dokáží vždy vymyslet takovou logickou hru na jejich dětinské sazky. Prostě nemožné

"Říkali, že kdo z nich skončí s více kusy oblečení na sobě a ne na zemi je vítěz," vysvětlila. Teď už jsem chápala.

"Chceš mi říct, že Zeke a Uriah budou hrát Neohroženost nebo Upřimnost?"

"Ne, chci říct, že-" Nicol to ani nestihla doříct, když se Zeke s hlasitým povzbuzením a potlesky ostatních přítomných postavil na jeden ze svých stolů a spolu s tím shodil několik plných misek.

"Poslouchejte!" Zařval a tím si získal pozornost všech.

Dveře do kuchyně se otevřeli a Čtyřka s Uriahem vyšli ven. Oba se tupě smáli.

"Připravte se na divokou jízdu! Kdo chce tak tu může zůstat, ale připravte se, že vyplujou na povrch všechna vaše tajemství. I ta co vy sami jste zapomněli," pokračuje Zeke. Je vidět, že už má vypito.

Jak to dořekl, někteří lidé si nalili poslední kelímek zázračné tekutiny a odešli. Buď věděli, jaké hry se Zekem jsou a nebo mají tajemství o kterých nikomu nechtějí říct.

Chtěla jsem se taky sebrat a jí, jenže Zeke rychle seskočil ze stolu, přiběhl ke mně a přehodil si mě přes rameno.

"Zeke, pusť mě okamžitě dolů!" Kopala jsem a mlátila jsem ho, ale zbytečně. Alkohol člověka úplně vypne.

"Nikam, nikam. Teď se dozvíme všechna tvá nejtemnější tajemství milá zlatá, Tris!"

Hrklo ve mně. Nejtemnější. Snažila jsem se na sobě nedat znát strach. V tuhle chvíli jsem měla jasno. Pokud chci tenhle večer přežít, nikdo se nesmí dozvědět, že jsem Divergentní.

A tím myslím nikdo.

——————————————
A/N
Moc moc moc se omlouvám, že to tak dlouho trvalo. Popravdě jsem to napsala během dnešního dne, ale co tak má paměť dosahuje, jsme se tou dobou začali stěhovat a plus škola. Snad to bude stát za to čekání a slibuji, že už to bude častější
<3