Život na ruby

Seriál

"Kam až jsi šla pro ten popkorn?"
zakřičela jsem z obýváku až do kuchyně na moji nejlepší kamarádku Sáru.

"Promiň už jsem tu, já ten první spálila"
zasmála se

"Tak to tu smrdí"
zasmála jsem se.

"Madi nic tu nesmrdí, tohle máš ale furt tyhle divný věci"
řekla trošku nervorněji ale pak se začala smát nad tím že jsem měla vážný výraz.

"Ty jsi blbá"
zasmála jsem se a bouchla jsem ji do ramene.

"Tak už to pusť"

Vzala jsem ovladač a pustila nám na televizi třetí díl druhý série Upířích deníku.

Obě ten seriál milujeme, je to snad jediná věc na kterou koukám.

Sáře se nejvíc líbí Klaus, ale mě spíš přijde už jen na pohled jak takový bratr, já mám nejradši Stefana a Damona, jak jinak.

V půlce dílu vypadnul proud.

"No to so snad ne! zrovna v té nejlepší části!"
naštvala se Sára a já se jen zasmála.

"Dojdu to nahodit"

Šla jsem do sklepa, aspoň že bylo světlo venku a šlo mi sem světlo přes okna.

Otevřela jsem dvířka od jističů ale všechny byly zapnuté.

"Tak to je divné, jističe nespadli"
řekla jsem Sáře a ta nadzvedla obočí.

Zkusila jsem znovu zapnout světla a fungovali, přešla jsem k ovladači a zapnula televizi.

Objevilo se jen bílo šedé šumění jako když nemáte signál.

"Co to kruci..." nedořekla jsem to a obývákem se objevil velký záblesk. Zavřeli jsme oči a po hmatu jsem našla Sáru a chytla jí za ruku.

Když záblesk zmizel, pomalu jsem otevřela oči. televize nefungovala ale jinak bylo vše jako při starém.

"Super odešla nám telka" zahudrovala Sára.

"Pojď jdeme"
zavelela jsem a šla se převléknout do černých džínů, červeného tílka a černé kožené bundy. Na nohy jsem si vzala kožené černé kozačky na vysokém podpatku abych si připadala aspoň trochu vyšší jelikož mám asi 165 cm.

Sáře jsem půjčila oblečení ta si vzala kraťasy tričko a tenisky a mikinu.

Dala jsem si mobil do zadní kapsy a popadla u vchodu klíče od auta.

"Jedem koupit novou telku"
zasmála jsem se

Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme do města, něco my přišlo jinak, to prostředí znala jsem ho odněkud ale určitě to nebylo naše prostředí v New Yourku.

"Madisson taky to vidíš?" drkla do mě a ukázala na jeden bar na náměstí.

Prudce jsem šlápla na brzdu a zrychleně dýchala.

"Tohle je hodně špatný vtip, kde to k sakru jsme!"
zpanikařila jsem protože jsem před námi viděla Bar, Bar jako je v Mystic Falls.

"Sáro jestli je tohle nějaký vtip tak toho nech protože to vtipné není."
podívala jsem se na ní vážným ale vystrašeným obličejem

"Já nic neudělala přísáhám, to ty jsi tady ta divná"

Podívala jsem se na ní vražedným pohledem.

"Promiň"
omluvila se mi.

Zaparkovala jsem na parkoviště a obě jsme se šli podívat do onoho baru.

Všude byly lidi, někdo jen tak seděl, někdo hrál kulečník, jiní zase šipky. Za barem stál blonďák řekla bych že o něco mladší než já.

"No doprdele"

"Co je?" otočila se Sára stejným směrem a ztuhla stejně jako já.

"To je Matt?"
řekla ustrašeně

Jen jsem přikývla na souhlas. Rozešla jsem se k baru.

"Dobrý den co si dáte?" usmál se na nás Matt.

Usmála jsem se na zpět a objednala dvě kávy a šli jsme si sednout do rohu baru.

"Fajn, něco se stalo, a my musíme přijít na to co, ale nikomu nic neříkejme, přijdeme si na to sami ano?"
podívala jsem se na Sáru ale ta měla oči jen pro Matta.

"Já myslela že tvůj oblíbenec je Klaus" uchechtla jsem se.

"Matt je hned druhý"
řekla slizce

"Tak tady je ta káva"
usmál se na mě

"Děkujeme"
usměv jsem mu opětovala

"Můžu se zeptat odkud jste? nikdy jsem vás tu neviděl"

"Z New Yourku, přestěhovali jsme se sem teprve dneska"

Matt se usmál a na papírek kam si píše objednávky napsal své číslo a jméno a podal mi ho.

"Na když budeš chtít tak zavolej, rád si poslechnu něco o tobě" podal mi papírek usmál se a odešel.

"Sára se na mě uraženě podívala a já pozvedla obočí.

"Co?"

"Každý kluk co se mi líbí chce vždy tebe"
řekla jakoby trochu smutně

"To není pravda" odbila jsem jí a nahodila rychle jiné téma.

Vím že má pravdu, zní to hrozně egoisticky ale bohužel je to tak.

Dopili jsme kávu a šli jsme domu.

"Jedno nechápu, jak jsme se z New Yourku dostali do Mystic Falls a jak se sem dostal tvůj dům"
podívala se na mě ještě víc zmateně Sara.

"Ja...Já nevím, většinou mám odpověď na vše ale teď ji fakt nemám. Jestli se odtud ale chceme dostat musíme dělat že jsme normální lidi co se sem přistěhovali. Nikomu nic neříkej dobře?"

"Chápu"

"Fajn tak já jdu"¨

"A kam jdeš?"

"Přihlásit nás do školy, musíme zapadnout jako normální lidi, a aspoň uvidíme Stefana a Damona s Elenou a ostatními."
usmála jsem se a šla jsem do pokoje.

Přešla jsem k zrcadlu a chvíli se na sebe dívala. Shodila jsem z police hřeben, zvedla jsem ho a položila zpět na skříňku, a koukla se zpět do zrcadla.

Hned jak jsem se ale viděla jsem zaječela a Sára hned přiběhla nahoru.

"Co se stalo, a co to más s vlasy však si byla blondýna?"
panikařila ale to nebyla sama

"Vypadám jak ona..."
řekla jsem dost zmateně a vystrašeně.

Otočila jsem se na Sáru a tý spadla brada až na zem.

"Co se ti stalo?" přešla ke mě a prohlížela si mě pořád dokola.

"Vypadáš jak..."
přerušila jsem ji

"Vypadám jak Elena a Kathrin"

Měla jsem na sobě pořád stejné oblečení ale vlasy se mi z blond změnili na hnědou trošku tmavší hnědou, a v obličeji jsem byla jak Elena, mé modré oči zmizeli a měla jsem teď hnědý.

"To je jedno, to vyřešíme taky po tom teď jdu do té školy"
snažila jsem se uklidnit i když to moc nešlo.

"Takhle tam jít nemůžeš, ještě tě budou chtít zabít protože si budou myslet že jsi Kathrin"

"Vezmu si brýle" usmála jsem se a šla jsem rychle do auta.