Život na ruby

Vyprávění

"Madi? Co se tam stalo?"

Nadechla jsem se, utřela si slzy a otočila se na ostatní.

"Znáte rodinu původních?"

"Jo ale je to jen mítus, nikdy jsem je neviděl" (Damon)

"Není to mítus, moje jméno je Madisson Mikaelson, jsem nejstarší z mých sourozenců" řekla jsem zklamaně.

"Cože?!" vypískla Elena.

Řekla jsem jim vše co jsem viděla.

"na druhou stranu to aspoň vysvětluje tu tvou sílu, sluch, čich" (Sára)

"Ale já slyším tvé srdce jka je to možné?" (Caroline)

"nevím, asi nějaké kouzlo? třeba mě matka poslala do toho vězeňského světa a seslala na mě kouzlo co mi uzamklo upírství, ale asi už přestává fungovat"

"Ještě včera jsme byly na nákupech a dneska jsem tady a řešíme upíry"

"Já tomu ale nevěřím, dokud neuvidím že je to pravda nebudu tomu věřit"

"Asi je to blbá chvíle ale už musím jít Jena mi teď psala" (Elena)

"V pohodě ráda jsem tě poznala osobně i když je to divné seznámení" podrbala jsem se na zátylku zasmála společně s Elenou a obejmula ji na rozloučenou.

"Tebe jsem taky ráda poznala Stefane" usmála jsem se a obejmula ho.

"Já tebe taky" také se usmál a společně s Elenou odešli.

Damon a Caroline tu ještě zůstali.

"Hele já sice vím že vy normální jídlo nepotřebujete ale budu dělat večery, dáte si taky?" usmála jsem se.

"Já si dám a Caroline určitě taky a klidně ti i pomůžu" (Damon)

"Dobře"

"Á vy dvě můžete zatím prostřít" usmála jsem se na ně a odešla s Damonem do kuchyně.

"Co mám udělat?" (Dammon)

"Nic"

"Tak proč si chtěla pomoct když nic nesmím dělat?" (Damon)

"Protože vím proč to děláš, víš já vím jak se normálně chováš Damone, znám tě víc než si myslíš, tohle vše děláš jen protože si se dozvěděl kdo jsem, a já nechci aby ke mě lidi byly jen protože jsem Mikaelson a jsem původní" protočila jsem oči.

Nakrájela jsem zeleninu, při krájení masa jsem se trochu řízla.

"Kruci!" opláchla jsem si prst a vrátila se k práci.

Maso jsem jen opekla na pánvi a společně se salátem odnesla doprostřed stolu. nalila jsem si červené víno a sedla si k ostatním ke stolu.

...

Po večeři odešel i Damon a Caroline.

"Co to mělo být?" (Sára)

"Co jako?"

"To s tím Damonem slyšela jsem vás" (Sára)

"Ale nic, řekla jsem jen pravdu"

"A co když vážně chtěl pomoct jako já vím jaký je ale i tak" (Sára)

"Na čí straně stojíš?"

"Samozřejmě na tvoji ale měla by jsi mu dát šanci" (Sára)

"Fajn" protočila jsem oči.

Kdy jsme všechno uklidili šla jsem se vysprchovat a šla jsem spát.

...

Stála jsem uprostřed hřbitova v lese. Na proti mě stála Esther a Miakel.

"Co se děje? Proč tu jsem?"

"Tohle musí skončit Madisson, tebou to začalo tebou to skončí"

Chtěla jsem zdrhnout ale otec mě zastavil.

"promiň holčičko nedala mi na výběr" (Miakel)

"Pamatuj, vždycky máš na výběr"

S bolestmi jsem se svalila na zem, Esther odříkávala kouzlo, bolest ustala až po tom co jsem upadla do bezvědomí, probudila jsem se v nějaké kopce.

"Co si mi to udělala?!"

nemohla jsem ani vstát jak jsem byla slabá, cítila jsem jak mám upírské i vlkodlačí schopnosti potlačené.

"Potlačila jsem ti všechny nadpřirozené schopnosti, takže to nemusíš zkoušet, a za chvíli budeš ve světě kde ti bude dobře, nic si nebudeš pamatovat, nebo vlastně budeš ale jen téoo co já budu chtít" (Esther)

"Proč to děláš si moje matka!"

"Příroda mě trestá za to co jsem vytvořila, čarodějky mě v hlavě i na venek mučí, musím se vás zbavit"

"Ty máš ztrach" zasmála jsem se.

"A ty vypnutou lidskost!" (Esther)

"Nedělej to budeš toho litovat!"

"Už je příliš pozdě užij si novou šanci na nový život, budeš jediná která tu šanci dostala"

"nee!"

Pronesla kouzlo já jen stihla zakřičet a rozzářilo se velké bíle světlo.

Prudce jsem vylétla z postele, byla jsem zpocená a zrychleně dýchala. Koukla jsem se na hodiny bylo půl sedmé ráno.

Šla jsem se vysprchovat a dát si kávu.