Život na ruby

Železník

O 4 týdny později...

Vzbudil mě otravný budík. Vypnula jsem ho a vstala. Šla jsem si na kulmovat vlasy a namalovat se.

Vzala jsem si modré džíny, černé tílko a černou koženou bundu a stejný podpatky jako vždy.

Do kapsy jsem si dala telefon.

Šla jsem dolu že si udělám kafe. Zapnula jsem kávovar a mezi tím si natočila sklenku vody.

Napila jsem se a po chvilince jsem ucítila ostré pálení v krku.

Zakřičela jsem a z lednice vyndala džus, trochu jsem se napila abych si pročistila pusu tsk jsem to v zápětí hned vyplivla.

Pak jsem se normálně napila. Kávovar jsem vypnula a jela k Salvatorům.

Zaparkovala jsem vedle garáže a šla dovnitř.

"Je tu někdo?" Zakřičela jsem.

"V kuchyni" (Elena)

"Ahoj"

"Ahoj" (Elena)

"Tak jak to jde s Jeremym ta smrt s Viky s ním pěkně zametla" hodila jsem po Eleně soucitný pohled.

"Popravdě ani nevím, nemluví semnou a když jsem doma tak je zavřený v pokoji a nebo je pryč a hulí" povzdychla si Elena.

"Zkoušela jsi si sním promluvit ?"

"Jo ale vůbec mě neposlouchal" (Elena)

"Třeba by mu pomohlo noví prostředí" navrhla jsem.

"Vlastně jsem nad tím taky přemýšlela, že řeknu Damonovi ať ho ovládne a pošlu ho někam sakra daleko" (Elena)

"Já řekla jen aby odjel nic o ovládnutí"

"Já vím ale myslím si že to tak bude lepší já mu ty vzpomínky nevezmu jen chci aby mu Damon řekl ať se přestane trápit ať nehulí a začne žít jako chodit do školy a takhle" (Elena)

"Chápu"

"No dobré ráno" uchechtli se oba Salvatorovi.

"Nazdarék" zasmála jsem se.

Elena šla k Stefanovy a políbila ho. Já i Damon jsme odvrátili pohled.

Damon došel vedle mě, výtahl si ze skříňky skleničku a napustil si do ní vodu z kohoutku.

"To bych nedělala"

"Proč ne?" (Damon)

"Kvůli tomu tu jsem"

Vzala jsem mu sklenici s vodou stoupla si nad umyvadlo a polila si ruku.

Kůže se mi začala okamžitě pálit. Zasyčela jsem bolestí ale překousla jsem to.

"Železník" (Damon)

"Jop, někdo ho dal do nádrže kterou má samozřejmě celé město stejnou"

"Takže žádné živé lidské pochoutky" (Damon)

Všichni tři jsme hodili po Damonovy vražedný pohled.

Ozvalo se prásknutí dveří a to nás upoutalo natolik že jsme Damona u neřešili.

Do kuchyně přišla naštvaná Caroline.

"Co se děje?"  (Elena)

"Někdo dal do nádrže železní, ráno jsem se chtěla vysprchovat ale nemohla jsem" řekla naštvaně a my na ní jen koukali.

"Vás to nijak nepřekvapilo? Nic?" (Caroline)

"Ne my už to víme" usmála jsem se

"Aha" Caroline si sedla na barovou židličku a začali si povídat s Elenou a Stefanem.

"Jak si pokročil s Kathrin?" Koukla jsem na Damona.

"Dobře už vím jak jí dostat ven, jen potřebuju ještě jednu věc"

"A co je ta jedna věc?" Usmála jsem se.

"Tl ti neřeknu, stejně víš že tu hrobku otevřu, slyšel jsem vás když si to ty a Stefan vysvětlovali Caroline a Bonnie" ušklíbl se a odešel. (Damon)

"Sakra!" Bouchla jsem s rukou do linky.

"Co se děje?" (Stefan)

"Damon to ví, o tom co jsem viděla prý nás slyšel když jsme to Car a Bonnie vysvětlovali"

"A to jsme si mysleli že jsme o krok napřed" (Caroline)

"Jdu domu třeba na něco přijdu"

"Kdyby něco zavolej" (Stefan)

"Rozkaz" za vtipu jsem zasalutovala a s úsměvem odjela domů.