Život na ruby

"Jako vážně? Já jsem hybrid!"

Otevřela jsem oči, v srdci jsem měla zabodlou kudlu. Výtáhla jsem jí a žilky my začaly mizet.

"To snad není pravda" řekla jsem si pro sebe.

Podívala jsem se přes malou dírku ve zdi ven. Byla tma.

"Sakra! Ten rituál" přešla jsem ke dveřím zaposlouchals se, nikdo v domě nebyl.

Vyrazila jsem ty dveře a šla naštvaně za Klausem k rituálu.

Doběhla jsem tam jen tak tak. Stála jsem skoro vedle Klause.

Akorát držel Elenu, čarodějka se na mě podívala a chtěla zaútočit ale Klaus jí to zakázal.

"Vždyť tě Damon zabil" vydechla Elena.

"Ale no tak! Já jsem hybrid! Na mě si s dýkou a s prachem z bílého dobu nepřijdete!" Zařvala jsem.

"Nenechte se rušit, jsem tu kvůli tvé ochraně" ukázala jsem na Klause.

Moc to nechápal ale nechtěl zdržovat rktuál a zakousl se do Eleny.

Sál do té doby než spadla na zem.

"Hej ty čarodějko udělej něco aby mi jejich čarodějka nemohla ublížit žádným kouzlem"

Čarodějka odříkala nějaké kouzlo a pak tam přiběhl Damon.

Až teprve teď jsem si všimla Stefana co ležel na zemi.

"Madison? Vždyť..." (Damon)

"Zabil? Ne Elena ti to řekne až se vzbudí"

"Nedělej to, nestav se nám do cesty" (Damon)

Přišla tam Bonnie a začla říkat nějaké kouzlo. Které působilo jen na Klause.

"Promiň ale to ti nedovolím, je to můj bratr" začala jsem bojovat s Damonem.

"Damone teď nebo nikdy!" Zakřičela na něj Bonnie.

Damon mě nechal a běžel ke Klausovy.

Rychle jsem se zvedla, rozeběhla se za ním a jen díky tomu že jsem rychlejší jsem mu stihla zlomit vaz.

Podívala jsem se na Bonnie, pod očima jsem měla žilky, měla jsem hroznou chuť jí zabít ale na to nebyl čas.

Za to co my udělal Damon jsem ho kousla. Vzala jsem Klause a zmizela.

Vzala jsem Klause ke mě domu.

"Odpočiň si dojdu ti pro věci a pro Kathrin" usmála jsem se.

Klaus si lehl a já zmizela pro věci.

Vyrazila jsem dveře a Kathrin zpozorněla.

"Co ty tu děláš?" (Kathrin)

"Stěhování" usmála jsem se sbalila Klausovi věci.

Pak jsem šla ke Kathrin.

"Budeš se držet u mě a nepokusíš se o útěk!"

"Nepokusím se o útěk" z opakovala Kathrin.

Otočila jsem se ale ucítila jsem železník.

Otočila jsem se k ní znovu a chytla jí za ruku a táhla za sebou.

"Pokus se o útěk a budeš toho litovat!"

Doběhli jsme k mému domu, vešla jsem dovnitř a akorát slyšela křik.

Položila jsem věci a šla do pokoje i s Kathrin.

Sára stála mezi dveřmi a koukala na Klause a jednu čarodějku která nevím kdy přišla.